Sítnice

From WikiSkripta

Schéma očního pozadí pravého oka

Sítnice (retina) je vnitřní vrstva oční koule, jedná se o vlastní smyslový orgán oka. Její receptory zachycují světlo, které prochází čočkou, a přeměňují ho na elektrické impulzy, které pokračují dále do mozku.

Anatomie a histologie[edit | edit source]

Pars caeca retinae[edit | edit source]

Pokrývá povrch corpus ciliare a iris, který hledí do dutiny sklivce.

Pars ciliaris retinae[edit | edit source]

Skládá se ze dvou vrstev cylindrických buněk, které pokrývají povrch corpus cilliare obrácený do dutiny sklivce.

Vrstva nasedající bezprostředně na corpus ciliare obsahuje velké množství melaninu a představuje pokračování pigmentového epitelu.

  • Druhá vrstva produkuje humor aquosus, který vyplňuje oční komory.

Pars iridica retinae[edit | edit source]

Skládá se ze dvou vrstev buněk, které pokrývají povrch duhovky hledící do dutiny sklivce.

  • Vrstva přivrácená k samotné duhovce obsahuje myofilamenta a představuje vlastní musculus dilatator pupillae.
  • Druhá vrstva je složená z kubických až cylindrických buněk, které obsahují velký počet melaninových granul.
Vrstvy sítnice


Pars optica retinae[edit | edit source]

Pars optica retinae vystýlá zadní segment oka a je tvořená pigmentovým epitelem a vlastní nervovou vrstvou sítnice. Pars optica končí při zadním okraji corpus ciliare, v místě zvaném ora serrata.

Vrstvy sítnice pod mikroskopem


Pigmentový epitel[edit | edit source]

Jedná se o jednu vrstvu kubických buněk, které ve svých výběžcích obsahují množství melanozomů, které vstupují mezi tyčinky a čípky. Hlavní funkcí pigmentového epitelu je transport kyslíku a živin k těmto světločivým receptorům.

Nervová vrstva sítnice[edit | edit source]

Fotoreceptory a nervové buňky jsou uspořádané do několika vrstev (10 vrstev) a vytváří složitou strukturu.

Typy buněk:

  1. fotoreceptory – tyčinky a čípky
  2. neurony aferentní zrakové dráhy – bipolární a gangliové buňky
  3. asociační neurony – horizontální a amakrinní
  4. gliové buňky – Müllerovy buňky a elementy mikroglie


Vrstvy:

  1. vrstva pigmentového epithelu
  2. vrstva tyčinek a čípků
  3. membrana limitans externa – výběžky gliových Müllerových buněk
  4. vnější jádrová vrstva – jádra tyčinek a čípků
  5. vnější plexiformní vrstva – oblast synapsí mezi tyčinkami a čípky a dendrity bipolárních buněk
  6. vnitřní jádrová vrstva – jádra buněk bipolárních, horizontálních, amakrinních a Müllerových
  7. vnitřní plexiformní vrstva – oblast synapsí mezi axony bipolárních neuronů a dendrity multipolárních neuronů
  8. vrstva gangliových buněk – multipolární neurony
  9. vrstva nervových vláken – axony multipolárních neuronů, které vytváří nervus opticus
  10. membrana limitans interna – výběžky gliových Müllerových buněk


Oční pozadí[edit | edit source]

Oční pozadí

Oční pozadí je část sítnice (dozadu od ora serrata), která je vyšetřována pomocí oftalmoskopu. Nachází se zde:

  1. Žlutá skvrna (macula lutea) – oblast nejostřejšího vidění, kde jsou nahromaděné převážně čípky
    • fovea centralis – vkleslina ve žluté skvrně, v jejím centru probíhá zorná osa oka
  2. Slepá skvrna (discus nervi optici) – místo, kde nervus opticus opouští sítnici a nejsou tu fotoreceptory
  3. Cévy – arteria centralis retinae a její řečiště


Embryologie[edit | edit source]

Základ oka vzniká jako výchlipka diencefala 22. den vývoje. Tyto váčky přichází do kontaktu s povrchovým ektodermem a následně po jejich invaginaci vzniká dvojvrstevný oční pohárek.

  • Z vnější vrstvy očního pohárku vzniká pigmentová vrstva sítnice,
  • Z vnitřní vrstvy očního pohárku vzniká pars caeca et pars optica retinae.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.


  • SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 432 s. ISBN 978-80-247-2640-3.


  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. ISBN 978-80-247-1132-4.