Somatotypy

Somatotypy

Somatotypy představují taxonomický systém kategorizující lidské postavy podle zastoupení tří základních typů:

  • ektomorf
  • mesomorf
  • endomorf

Každý typ postavy je charakterizován specifickým vzhledem, metabolismem i predispozicemi k různým onemocněním. [1]

Klasifikace

S rozdělením na ektomorfa, mesomorfa a endomorfa přišel W. H. Sheldon. Jednotlivé typy pojmenoval podle 3 zárodečných listů:

  • ektoderm - základ pro kůži a nervový systém (—> ektomorf)
  • mesoderm - svaly, kosti (—> mesomorf)
  • endoderm - trávicí trakt (—> endomorf)[2]

Stručné charakteristiky čistých somatotypů jsou uvedeny v tabulce:

somatotyp Charakteristika
Ektomorf vysoký, štíhlý, křehká kostra, méně vyvinuté svalstvo, rychlý metabolismus
Mesomorf svalnatý, atletický, široká ramena, úzký pas, rychle nabírá svalovou hmotu, aniž by nabíral tuk
Endomorf robustnější tělesná stavba, široký pas, boky i ramena, pomalý metabolismus, jednoduše přibírá na váze, zejména tuk

Stanovení somatotypů

Ke stanovení somatotypů (podle metody Heathové a Cartera) je potřeba změřit:

Tabulka převodu naměřených hodnot na body v jednotlivých komponentách.
  • tělesnou výšku a hmotnost
  • kostní rozměry (vzdálenosti mezi epikondyly humeru a femuru)
  • obvodové rozměry (paže a lýtka)
  • tloušťku kožní řasy (tricipitální, subscapulární, suprailiakální a lýtková kaliperace)
Somatograf (ženský)

Získaná data se převádí pomocí speciální tabulky na body. Bodují se tři komponenty - endomorfní, mesomorfní a ektomorfní:

  • ektomorfní komponenta - body závisí na výsledcích kaliperace
  • mesomorfní komponenta - hodnocení kostních a obvodových rozměrů vzhledem k tělesné výšce
  • endomorfní komponenta - výpočet bodů pomocí indexu výšky (h) a hmotnosti (m):

Výsledkem je trojmístný kód, který určuje míru zastoupení všech tří somatotypů u daného jedince. Tento kód pak určuje umístění v somatografu a tedy příslušnost k jedné ze 13 kategorií somatotypů (ektomorfní mesomorf, centrální typ, ... - viz obrázek somatografu).

Praxe

Sheldon zkoumal, jak souvisí somatotypy s psychologickými aspekty osobnosti (temperament, charateristické vlastnosti). To je však v dnešní době zastaralý koncept.

Dnes je teorie somatotypů používána spíše v okruhu osobních trenérů a posiloven. Slouží jako pomůcka pro sestavování personalizovaných tréninkových plánů a diet. Na somatografu lze určit zóny výkonnosti, podle kterých se odhaduje úspěšnost daného jedince v různých sportech.

V medicíně mají somatotypy pouze orientační význam. Bylo však prokázáno, že každý z typů má jisté predispozice k rozvoji určitých onemocnění:

Zmíněná onemocnění však mají své konkrétní rizikové faktory, podle kterých se v medicínské praxi orientuje více.

Místo měření somatotypů je ve zdravotnictví používána méně přesná, ale rychlejší metoda BMI.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

Reference

  1. CARTER, J. E. Lindsay a Barbara HONEYMAN HEATH. Somatotyping - development and applications [online] . 1. vydání. New York : Cambridge University Press, 1990. Dostupné také z <https://books.google.cz/books?id=eYDO0Yr3droC&pg=PR3&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=1>. ISBN 0-521-35117-0.
  2.  Somatotyp
  3. MALINA, R. M. a P. T. KATZMARZYK. Somatotype and cardiovascular risk factors in healthy adults. American journal of human biology : the official journal of the Human Biology Council [online]. 1997, vol. 9, no. 1, s. 11–19, dostupné také z <https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28561486/>. ISSN 1520-6300. PMID: 28561486.DOI: 10.1002/(SICI)1520-6300(1997)9:1<11::AID-AJHB3>3.0.CO;2-T.