Umbilikální kýla

Z WikiSkript


Hernia umbilicalis - pupeční kýla

Hernia umbilicalis neboli pupeční kýla je stav, kdy nedojde k úplnému uzávěru v oblasti, kde pupeční provazec vcházel do břišní dutiny. Pupeční provazec zajišťoval v době nitroděložního vývoje výživu dítěte.

Fyziologická hernie vzniká v době, kdy se střevní klička rychle prodlužuje, a to zejména její kraniální raménko. Současně se zvětšují i játra a objem dutiny peritoneální je nyní příliš malý na to, aby pojmul celý obsah rozvíjejícího se středního primitivního střeva. Tak se dostává střevní klička v průběhu 6. týdne embryonálního vývoje do extraembryonálního coelomu pupečníku a vzniká fysiologická hernie. Tento defekt se po porodu samovolně odstraní. Bývá to do 16. měsíce věku. Pokud se otvor samovolně nezatáhne, pupeční branka (hilus) je otevřená a otvorem pronikají nitrobřišní orgány do podkoží. Nejčastěji se jedná o kličku tenkého střeva a omentum (předstěru).

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Pupeční kýla je nejfrekventovanější onemocněním dětí, které potřebuje operaci. Kýla se vyskytuje dvakrát častěji u chlapců než u dívek.

Příznaky[upravit | editovat zdroj]

V místě umbilicu dochází při zvýšení nitrobřišního tlaku (např. při pláči nebo křiku) k vyklenutí nebolestivého, měkkého a elastického útvaru. Občas bývá nenápadný, tím uniká pozornosti během preventivních prohlídek u pediatra. Bývá ale mnohdy velikosti hrachu až třešně.

Vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Klinické vyšetření se provádí jak u ležícího, tak i stojícího pacienta. Využívá se fyzikálního vyšetření tzv. 4 (5) P – pohled (aspekce), pohmat (palpace), poklep (perkuse) a poslech (auskultace). Pro stanovení velikosti a lokalizaci je podstatná aspekce. Perkuse s auskultací jsou významné při rozpoznávání komplikací kýly (peritoneální dráždění, střevní neprůchodnost apod.). Palpace slouží k upřesnění velikosti kýly, objasnění kýlní branky, určí zda se jedná o kýlu reponibilní nebo irreponibilní, pomáhá odhadnout orgány v kýle a může poskytnou ještě mnoho dalších informací.

Paraklinická vyšetření mají přínos jen u malého množství kýl. Jejich nadužívání je finančně náročné a může být z řady faktorů i škodlivé. Místní nález je výjimečně nezbytné upřesnit USG či CT vyšetřením - Spiegelova kýla u obézního nemocného. Při podezření na střevní neprůchodnost či perforační peritonitidu vztahující se ke komplikacím kýly je příhodný nativní snímek břicha (pokud to jde, tak ve stoje) → není však nutný při zřetelném uskřinutí kýly. U rozsáhlých a masivních hernií je nezbytné provést důkladné kardiopulmonální vyšetření, včetně spirometrie i dalších speciálních metod.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba je operativní v případě, že se tento defekt neupraví sám do 16. měsíce věku dítěte. Nejpříznivější období k operaci je kolem 2.–5. roku věku dítěte. Pokud se operuje v dospělosti, je operace obtížnější. Bez operace se mohou obejít pouze novorozenci, u kterých lze provést náplasťovou fixaci, která je však nekomfortní, nebo se přikládá tzv. kýlní pas, který je na suchý zip.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Inkarcerace neboli uskřinutí je nejnebezpečnější komplikací, která může u kýly nastat. Jde o uvěznění útrobního orgánu v kýlním vaku tím způsobem, že je poškozené cévní zásobení. Jako první dojde k utlačování nízkotlakého žilního systému a vzniká edém, hemostáza až pasivní hemorhagická infarzace. Dále dochází ke stlačení vysokotlakého tepenného systému s následnou ischemickou nekrózou. V kýlním vaku se začíná nalézat transsudát, který se stává infekčním a rozšíří se do okolí. Může dojít až k perforaci střeva. Zánět může penetrovat buď do břicha a zapříčinit peritonitidu nebo do břišní stěny a vést k její flegméně nebo abscesu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. 10. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011. 414 s. s. 250. ISBN 978-80-247-2640-3.
  • PÁČ, Libor a Ladislava HORÁČKOVÁ. Anatomie pohybového systému člověka. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 146. ISBN 978-80-210-4953-6.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]