Vyšetření glomerulární filtrace

Z WikiSkript


Glomerulus − zde dochází k filtraci

Při glomerulární filtraci (GF) dochází k ultrafiltraci krevní plazmy. Glomerulární filtrát má tedy podobné chemické a fyzikální vlastnosti jako krevní plazma, avšak: filtrát prakticky neobsahuje bílkoviny.

Glomerulární filtrace se nejlépe stanovuje látkami, které se vylučují jen glomerulární filtrací a nejsou zpětně vstřebávány. Příkladem je polymer fruktózy inulin:

čili

,

kde Pin = koncentrace látky v plazmě,
GF = objem glomerulárního ultrafiltrátu,
Uin = koncentrace látky v moči a
V = objem moči.

Výraz označujeme také jako clearance a stanovuje schopnost ledvin vylučovat jednotlivé látky.

Velikost GF je ovlivněna:

  • hydrostatickým tlakem v Bowmanově pouzdře;
  • velikostí renálního průtoku krve;
  • možným poškozením propustnosti filtrační membrány;
  • plazmatickými bílkovinami a jejich koncentrací;
  • velikostí filtrační plochy glomerulárních kapilár – ta může být redukována kontrakcí mesangiálních buňek a jejich výběžků vlivem angiotenzinu II;
  • těhotenstvím – v prvním trimestru se může zvýšit i o 50 %.


Během jedné minuty proteče ledvinami kolem 1200 ml krve, což představuje 660 ml plazmy. Do glomerulárního filtrátu je převedeno 128 ml plazmy za minutu a 180 l za 24 hodin. Toto množství ultrafiltrátu je přeměněno ledvinami na 1–1,5 l definitivní moči – zbytek je navrácen do oběhu.

Objemová část plazmy, která je filtrována z glomerulárních kapilár do Bowmanova pouzdra, se nazývá filtrační frakce. U zdravého jedince tvoři filtrační frakce asi 20 % renálního průtoku plazmy. Zvýšení filtrační frakce může být ukazetelem chronické polycytemie. Přestože se při polycytemii snižuje průtok krve ledvinami, není objem glomerulárního ultrafiltrátu menší, jelikož dochází ke zvětšení filtrační frakce (a to díky adaptační funkci glomerulů).

V kapilárách glomerulu je udržován vysoký hydrostatický tlak krve a to díky odporu, který tvoří eferentní arteriola (rozdíl oproti ultrafiltraci v tkáňové mikrocirkulaci).

Ke stanovení glomerulární filtrace se nejčastěji používá endogenní kreatinin, který je produkován metabolismem svalu. Pokud je však koncentrace kreatininu v plazmě zvýšená, stavá se vyšetření méně přesné, jelikož dochází k posílení tubulární sekrece a glomerulární filtrace je pak nadhodnocena (7 až 10 %).

Provedení vyšetření:

Pacient sbírá moč po dobu 24 hodin. Během této doby by měl dodržovat dietu bez excesu proteinů. Na konci sběru moči odebereme vzorek krve nalačno, abychom mohli stanovit koncentraci kreatininu v plazmě. Možné chyby v měřění jsou buď na straně pacienta, jež nezachytil všechnu moč, nebo na straně sestry, která přesně nezměřila objem moči. Koncentrace kreatininu v plazmě a vylučování kreatininu močí závisí na velikosti svalové hmoty a tím na tělesném povrchu. Pokud je změřená kreatinurie o 50 % nižší než předpokládané hodnoty, lze sběr moči označit za chybný.

Hodnoty glomerulární filtrace podle věku a pohlaví:

Věk pohlaví GF

[ml/s/1,73m2]

2−20 let bez rozdílu 1,80 ± 0,40
20−40 let muži 2,17 ± 0,39
20−40 let ženy 2,09 ± 0,28
40−60 let muži 1,85 ± 0,60
40−60 let ženy 1,50 ± 0,50

Hodnoty denního vylučování kreatininu v závislosti na věku a pohlaví (μmol/kg/24 h)

Věk Muži Ženy
20−29 196 ± 37 170 ± 30
30−39 192 ± 70 174 ± 38
40−49 174 ± 40 152 ± 32
50−59 166 ± 40 131 ± 24
60−69 139 ± 20 116 ± 26
70−79 131 ± 24 100 ± 24

Glomerulární filtraci můžeme stanovovat také díky radionuklidům EDTA a DTPA. Tyto látky aplikujeme intravenozně a posléze měříme pokles jejich plazmatické aktivity v čase. Výhodou je, že není potřeba dlouhodobě sbírat moč, a tak se snižuje riziko možných chyb při vyšetření.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • NEČAS, Emanuel, et al. Patologická fyziologie orgánových systémů : Část II. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 380 s. ISBN 80-246-0674-7.