Základní tělesná vyšetření (2. LF UK)

Z WikiSkript

ZADÁNÍ ÚLOHY[upravit | editovat zdroj]

  1. Vyšetření pulsu (BPM = Beats per minute) a tlaku krve (TK) v klidu
    1. palpací na zápěstí a rtuťovým tonometrem
    2. automatickým tonometrem
  2. Fyzická zátěž vyšetřované osoby
  3. Vyšetření BPM a TK automatickým tonometrem:
    1. Bezprostředně po zátěži
    2. 2 minuty po zátěži
    3. 4 minuty po zátěži
  4. Výpočet tělesného povrchu (BSA = Body Surface Area) a BMI (Body Mass Index)
  5. Diskuse: analyzujte souvislosti mezi určenými hodnotami krevního tlaku, tělesnou výškou, hmotností, BSA, BMI a variabilitou srdeční frekvence
  6. Závěr: Krátké vyjádření tělesné kondice vyšetřované osoby

TEORETICKÝ ÚVOD[upravit | editovat zdroj]

Krevní tlak[upravit | editovat zdroj]

Krevní tlak neboli tlak krve (TK) je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy a souvisí se stavbou a funkcemi krevního oběhu. V různých částech krevního řečiště je různý, ale běžně se tlakem krve míní arteriální krevní tlak, tedy tlak krve ve velkých tepnách. Zvláště ve velkých cévách se mění v závislosti na čase.

  • Systolický tlak je měřený při stahu komor a je určen převážně srdečním výkonem.
  • Diastolický tlak je měřený při uvolnění komor a je určen odporem v periferních cévách.

Při lékařském měření se krevním tlakem označuje tlak měřený v horní části paže (v pažní tepně). Zaznamenáváme-li průběh tlakových změn přímou metodou, můžeme ze zaznamenané křivky odečíst maximální hodnotu v průběhu jednoho tepu – tlak systolický (TKs) a odpovídající minimální hodnotu – tlak diastolický (TKd). Z těchto dvou hodnot se dá zjistit tlaková amplituda (TKa = TKs – TKd) a hodnota středního tlaku (TKm = 2/3TKd + 1/3 TKs).

Jako jednotka krevního tlaku se používá torr (mmHg). Převodní vztahy:

  • 1 torr = 0,133 kPa
  • 1 kPa = 7,5 torr

Klasifikace jednotlivých kategorií krevního tlaku podle WHO

kategorie tlak systolický (TKs) [mmHg] tlak diastolický (TKd) [mmHg]
normální tlak 100-140 60-90
hraniční hypertenze 140-160 90-95
hypertenze >160 >95
hypotenze <100 <60

 

Měření krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]

  •  metodou přímou (invazivní), např. pomocí katetru spojeného s membránovým snímačem, tlakový signál se převede na elektrické napětí a registruje se
  •  metodou nepřímou např. rtuťovým tonometrem, automatickým tonometrem atd.

Rtuťový tonometr a fonendoskop se používají při zjišťování hodnoty krevního tlaku poslechovou (auskultační) metodou. Manžetu tonometru ovineme okolo paže (dolní okraj asi 2‑3 cm nad loketní jamkou, ventilek u balónku je uzavřen), a nafoukneme na cca 180‑200 torr. Manžeta tak představuje uměle vytvořenou překážku krevnímu průtoku. Puls je při nafouknuté manžetě nehmatný. Postupným pomalým snižováním tlaku v manžetě v určitém okamžiku dojde k obnovení průtoku krve místem obstrukce. Tlak v manžetě však způsobí deformaci tepny, v níž se změní původní laminární proudění krve na turbulentní a fonendoskopem přiloženým nad a. radialis slyšíme srdeční ozvy (tzv. Korotkovovy fenomény). V okamžiku záchytu prvního Korotkovova fenoménu a zachycení pulsu odečítáme TKs. Ozvy jsou slyšitelné do té doby, dokud tlak v manžetě postačuje k deformaci tepny a tím k udržení turbulentního proudění. Jakmile tlak v manžetě poklesne natolik, že již nestačí tepnu deformovat, obnoví se původní laminární proudění a Korotkovovy fenomény přestanou být slyšitelné. Tento okamžik odpovídá hodnotě TKd. Manžetu musíme před opětným nafouknutím zcela vypustit, protože zbylý vzduch způsobuje stagnaci krve v cévách (tzn., zvyšujeme TKd).

Digitální tonometr je založen na oscilometrickém principu. Sonda umístěná v manžetě vyhodnocuje změny elektrického pole, které jsou způsobeny pohybem komprimované cévní stěny je-li komprese vyšší než diastolický a nižší než systolický tlak. Protože změny elektrického pole může vyvolávat i každý kosterní sval, není možné tuto metodu použít u lidí trpících svalovým třesem nebo u dětí, které jsou neklidné.

BSA[upravit | editovat zdroj]

BSA = Body Surface Area (tělesný povrch)

Stanovování tělesných proporcí má význam pro zařazení jedince do různých skupin dle somatotypu (leptosomní, mesosomní, pyknici). K přesnému zařazení je třeba změřit rozměry různých částí organismu (např. tělesná výška, délka trupu, končetin, šířka v ramenou, rozměry na lebce, na více místech tloušťka kožní řasy, tělesná hmotnost). Při dlouhodobém sledování jedince je pak možno posoudit jeho vývoj. Sledováním těchto parametrů u velkých skupin obyvatelstva se zabývá antropologie.

Tyto studie jsou významné, protože umožňují:

  •  stanovení obecně platných biologických zákonitostí na lidském organismu, zvláště zákonitostí růstu a vývoje
  • posouzení zdravotního stavu a vývoje jedince hlavně v období růstu a vývoje
  • znalost tělesných proporcí pro průmyslovou výrobu (ergonomická hlediska).

V praxi je u jednice nejčastěji měřena tělesná výška a hmotnost, z nichž se stanoví pomocí nomogramů či výpočtem podle vhodného vzorce povrch těla (tělesný povrch, anglicky Body surface area, BSA).

Tato veličina se pak v praxi používá například:

  • pro výpočet optimálních dávek léků, například při chemoterapii (nyní vzhledem k trendu personalizace medicíny je snaha o dodatečnou úpravu dávky s ohledem na individualitu pacienta- tj. omezená využitelnost BSA v případě extrémních proporcí pacienta- př. výška, váha. V těchto případech je doporučeno užít místo BSA výpočet BMI)
  • pro přepočet fyziologických hodnot (dechové objemy, spotřeba O2 a výdej CO2, energetická bilance organismu, biochemické hodnoty) na 1 m2 tělesného povrchu, resp. 1,73 m2 u standardního jedince
  • srdeční index (podíl srdečního výdeje a BSA) – snižuje se při srdeční insuficienci a selhání, zvyšuje se u stavů spojených s hyperkinetickou cirkulací (např. horečka, anémie, arteriovenózní zkraty, avitaminóza B1 apod.)
  • dávkování glukokortikoidů
  • výpočet povrchu těla při popáleninách

Nejnovější studie používají k určení BSA 3D laserové techniky, což umožní otestování podstatně více subjektů. Existuje mnoho vzorců pro výpočet BSA dospělých. Vysoký počet těchto vzorců a jejich variabilita vznikla v důsledku potřeby individualizace lékařské péče. Zásadní je úprava výpočtu BSA pro určení dávky léčiva (iv podání) při chemoterapii, chronické hepatitidě B, atd. Ve většině případů se stále používá k určení BSA vzorec dle bratrů DuBoisových. Nicméně řada studií prokazuje, že je zde trvalá nutnost zpřesnění a personalizace výpočtu BSA vzhledem k závažným důsledkům v případě nesprávně určené dávky léčiva vypočtěné na základě BSA.

Pro alternativní vypočtení je vypracován nomogram pro odečtení hodnot tělesného povrchu, výšky a hmotnosti.

Dospělý                                                     Dítě

ZTV obrázek 6.jpg

V následujících tabulkách jsou uvedeny průměrné hodnoty BSA pro různé věkové skupiny a podílu částí těla na základě tělesného povrchu.

Průměrné hodnoty BSA

kategorie BSA 1m2
novorozenci 0,25
děti (2 roky) 0,5
děti (9 let) 1,07
děti (10 let) 1,14
děti (12-13 let) 1,33
dospělí muži 1,9
dospělé ženy 1,6

 

Odhad podílu částí těla na základě tělesného povrchu

dospělí děti kojenci
hlava 9 % 14 % 18 %
trup 18% 18% 18%
záda 18 % 18 % 13% + 5 % hýždě
obě horní končetiny 18 % 18 % 18 %
obě dolní končetiny 36 % 32 % 28 %                                                     

BMI[upravit | editovat zdroj]

BMI = Body Mass Index

BMI je číslo používané jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Výslednou hodnotu je nutné interpretovat v závislosti na věku a pohlaví, protože zatímco hodnota BMI=23 znamená ve věku 10 let obezitu, tak ve věku 15 let jde již o standardní hodnotu. Stejně tak je potřeba upravit interpretaci pro obyvatele Asie (jiná stavba těla) a sportovce (BMI nedělá rozdíl mezi obsahem tuku a svalů)

BMI spočítáme jako hmotnost vyšetřované osoby v kilogramech vydělenou druhou mocninou její výšky v metrech.

Tabulka hodnot BMI:

Kategorie Rozsah BMI [kg/m²]
těžká podvýživa ≤ 16,5
podváha 16,5–18,5
ideální váha 18,5–25
nadváha 25-30
obezita prvního stupně 30-35
obezita druhého stupně 35-40
obezita třetího stupně > 40

PRAKTICKÁ ČÁST[upravit | editovat zdroj]

Před zahájením vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • Otevřeme si šablonu protokolu Základní_vyšetření_CZ.ots v tabulkovém procesoru LibreOffice Calc.
  • První list: Instrukce pro vyplňování (stejný u všech protokolů)
  • Druhý list: Titulní strana – vyplníme před vlastním vyšetřením. Nezapomeňte zaznamenat mikroklimatické podmínky.
  • Třetí list: Základní vyšetření – vyplníme údaje o vyšetřované osobě (věk, pohlaví, hmotnost, krátká osobní (OA) a rodinná anamnéza (RA), zejména s ohledem na výskyt a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění — kouření, obezita, nedostatek pohybu apod.) Není-li anamnéza významná, napíšeme do políčka 0.
  • Protokol si uložíme s názvem Fyzio-ZTV a číslo vašeho pracovního týmu.

Měření pulsu a krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]

Obecné poznámky k vyšetření krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]

  • Vyšetřovaná osoba musí být ve fyzickém i psychickém klidu. S měřením tlaku lze začít nejdříve 5-10 minut po zklidnění pacienta (pokud se nejedná o zátěžové vyšetření). Půl hodiny před vyšetřením by neměla kouřit nebo požívat kofein a alkohol.
  • Nejvhodnější je měřit TK na odhalené paži. Manžeta by měla být přiložena na paži, aby ji těsně obepínala a aby prostředek gumového vaku manžety přiléhal na pažní tepnu.
  • Při měření nesmíte hýbat s manžetou, ani se nadměrně rozptylovat.
  • V případě pochyb měření opakujte (interval mezi měřeními musí být alespoň 30 sekund).

Postup práce[upravit | editovat zdroj]

  1. Změřte vyšetřované osobě tepovou frekvenci pohmatem na předloktí na a. radialis. Měření provádějte 15 sekund a poté přepočítejte na počet tepů za minutu.
  2. Změřte vyšetřované osobě krevní tlak pomocí rtuťového tonometru a fonendoskopu.
    • Tlak v manžetě je třeba zvýšit tak, aby na počátku měření převyšoval tlak v tepně cca o 40 mmHg. Pokud neznáte hodnotu Vašeho krevního tlaku, použijte 180 mmHg. Nepřesáhněte hodnotu 250 mmHg.
    • Postupně upouštějte ventilem vzduch, až fonendoskopem zaznamenáte slyšitelné srdeční ozvy (tzv. Korotkovovy fenomény). Tato hodnota tlaku odpovídá hodnotě systolického krevního tlaku.
    • Okamžik, kdy tlak v manžetě poklesne natolik, že ozvy přestanou být slyšitelné, odpovídá hodnotě diastolického krevního tlaku.
    • Před dalším měřením z manžety vypusťte vzduch.
      Obrázek 4 .jpg
  3. Změřte vyšetřované osobě krevní tlak pomocí digitálního tonometru.
    Obrázek 5.jpg
    Obrázek 2 .jpg
    Obrázek 1.jpg
  4. Vyšetřovaná osoba nyní provede definovanou fyzicky namáhavou činnost, např.:
    • 30 dřepů během jedné minuty v předpažení.
    • minuta šlapání na ergometru při zátěži 100 W
  5. Bezprostředně poté změřte tepovou frekvenci a krevní tlak (digitálním tonometrem). Naměřené hodnoty tepové frekvence a krevního tlaku zapisujte bezprostředně po každém měření přímo do tabulky. Měli byste být již natolik zruční, abyste vyšetření dokázali provést dostatečně rychle.
  6. Stejné měření proveďte 2 minuty po zátěži
  7. Stejné měření proveďte 4 minuty po zátěži

BSA a BMI[upravit | editovat zdroj]

  1. Odečtěte hodnotu tělesného povrchu z přiloženého nomogramu, odvozeného z DuBoisova vzorce.
  2. Porovnejte vypočtené hodnoty navzájem s hodnotou odečtenou z nomogramu. Rozmyslete, jaká přesnost výsledku je přiměřená. (Při stejné hmotnosti a výšce se tělesný povrch může změnit např. uvolněním svalů, naopak změna hmotnosti nemusí vést ke změně tělesného povrchu).
  3. Vypočtěte hodnotu BMI (body mass index, tj. poměr hmotnosti v kg a druhé mocniny výšky v metrech).
  4. Posuďte získanou hodnotu BMI podle tabulky v teoretickém úvodu.

Zpracování protokolu[upravit | editovat zdroj]

  • Hodnoty do protokoly zapisujeme průběžně
  • K hodnotám, uvedeným v torrech, dopočítejte příslušné hodnoty v kilopascalech. Výsledky přepočtu uvádějte na tolik platných míst, aby přesnost výsledku v kPa řádově odpovídala přesnosti měření v torrech.
  • Vypočtěte tlakovou amplitudu TKa a střední tlak TKm. TKa = TKs - TKd, TKs představuje tlak systolický, TKd tlak diastolický. Střední tlak TKm není průměrem tlaku systolického a diastolického! TKm = 2/3 TKd + 1/3 TKs.


Diskuse a závěr[upravit | editovat zdroj]

Diskuse:

  • Vyhodnoťte rozdíl měření v klidu při měření rtuťovým a digitálním tonometrem.
  • Uveďte způsob provedení tělesné zátěže, jak ji vyšetřovaná osoba zvládala a jak na ni reagovala.
  • Zaměřte se zejména na porovnání hodnot krevního tlaku s hranicí WHO, změny TK a tepu po zátěži a průběh návratu ke klidovým hodnotám.
  • Pokuste se najít souvislosti mezi hodnotami krevního tlaku, tělesnou výškou, hmotností, BSA a hranicemi hodnot pro BMI.
  • Uveďte všechny další podstatné okolnosti vyšetření.

Závěr:

  • musí být stručný, jasný a výstižný
  • několika slovy charakterisuje tělesnou kondici vyšetřované osoby


Související stránky[upravit | editovat zdroj]