Zkřížené pohybové vzory v pohybovém vývoji

Z WikiSkript

Ontogenetický vývoj motoriky lidského jedince je určen genetickou výbavou a probíhá automaticky. Hlavním důvodem motorické ontogeneze je motivace dítěte něčeho dosáhnout, tzv. ideomotorika. Při posuzování stupně fyziologického motorického vývoje je nezbytná znalost rozdílných posturálních aktivit v daných obdobích, přičemž je nezbytné zabývat se jak sledováním možných odchylek od fyziologického vývoje, tak sledováním kvality určitého pohybu.[1]

Při sledování motorického vývoje dítěte je nezbytné vzít v potaz základní pohybové vzory. Mezi ně patří tzv. homolaterální vzor nebo zkřížený vzor. V motorickém vývoji můžeme sledovat zkřížený pohybový vzor např. při úchopu přes střední linii těla, při otáčení dítěte na bok a na břicho, v šikmém sedu nebo také při lezení po čtyřech. Při lokomoci je činnost jednotlivých svalových skupin prováděná ve zkříženém vzoru a zajišťuje tak pohyb vpřed.[2]

Poloha na břiše[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jeden ze zkřížených vzorů se objevuje u dítěte v polovině druhého trimenonu, kdy je dítě schopné uchopit předmět v poloze na břiše. Při tom je nutné udržet hlavu, horní končetinu a rameno proti síle gravitace. Opora má v tuto chvíli tvar trojúhelníku a tvoří ji mediální epikondyl humeru, homolaterální spina iliaca anterior superior a kontralaterální epikondyl femuru, při čemž dolní končetina, jejíž epikondyl přispívá k vytvoření opory, je nakročená. Volnou horní končetinou tak dítě může sahat po hračce. Odlehčení této horní končetiny je dáno tahem svalů kontralaterální horní končetiny směrem distálním k opěrnému bodu. Horní končetiny pomáhají stabilizovat tuto polohu podporou o kořenové oblasti rukou. V šestém měsíci se mění úhel v kyčelním kloubu a flexe se zvětšuje na 110°–120°, což je nezbytné pro budoucí postavení v poloze na čtyřech. V této době se opory účastní již celá dlaň, distální část homolaterálního stehna a kontralaterální koleno.[1]

Poloha na zádech[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V poloze vleže na zádech se poprvé zkřížený pohybový vzor objevuje ve chvíli, kdy dítě sahá po hračce přes střední rovinu těla. Tento pohyb se objevuje u dítěte starého pět měsíců a úchop přes střední osu těla pomáhá k otočení dítěte na bok, přičemž nakročuje ta dolní končetina, která je homolaterální k uchopující horní končetině. Opěrné i nákročné horní a dolní končetiny jsou v průběhu otáčení postaveny ipsilaterálně, přičemž kompletního otočení ze zad na bříško dítě dosahuje v šestém měsíci.[1][2] [3]

Reciproční vzor[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V této fázi má jedna z dolních i z horních končetin funkci opěrnou a druhá funkci nákročnou. Díky tomu se objevuje tzv. reciproční vzor nákroku a opory, který se využívá jak z polohy na břiše, tak z polohy na zádech. Tento reciproční vzor znamená, že tah svalů u opěrných končetin míří distálně, kdy punctum fixum je distálně vůči punctum mobile. Pohyb se u opěrných končetin děje v proximálním segmentu vůči distálnímu. Na horní opěrné končetině probíhá pronace a na dolní končetině dochází k vnitřní rotaci, addukci a extenzi v kyčelním kloubu a k extenzi v kolenním kloubu. Na nákročné horní končetině dochází k supinaci a na dolní končetině probíhá zevní rotace, abdukce a flexe v kyčelním kloubu a flexe v kolenním kloubu a pohyb se děje v distálním segmentu vůči proximálnímu a punctum fixum je proximálně vůči punctum mobile.[1]

Při otáčení ze zad na břicho se aktivují dva šikmé břišní řetězce. První šikmý břišní řetězec zajišťuje rotaci pánve ve směru k opěrné horní končetině a dochází při něm ke kontrakci m. obliquus abdominis internus čelistní strany, m. transversus abdominis a m. obliquus abdominis externus záhlavní strany. Druhý šikmý břišní řetězec je spojen s aktivací m. pectoralis major a m. pectoralis minor a umožňuje rotaci horní části trupu a vzpřímení na rameni.[1]

Šikmý sed[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi další polohy, které využívají tzv. zkříženého pohybového vzoru, patří šikmý sed, který se vyvíjí z polohy na zádech. Při šikmém sedu se dítě opírá o oblast mediálního gluteu. V sedmém měsíci tuto polohu stabilizuje pomocí opory o loket, zatímco v osmém a devátém měsíci se dítě opírá už jen o dlaň. Tato poloha je nezbytná jednak pro uchopování předmětů a jednak jako poloha potřebná pro přechod do polohy na čtyřech nebo do polohy vzpřímeného sedu.[1][2] [4]

Poloha na čtyřech[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zkřížený pohybový vzor se ve vývoji motoriky jedince objevuje také v poloze na čtyřech. Do ní se dítě dostává z polohy na břiše. Využívá dvou základních mechanizmů na končetinách a to vzpřímení a nákroku, kdy vzpřimovací končetiny jsou kontralaterální k nákročným končetinám. Svaly pletence dolní končetiny, zádové svaly a nitrobřišní tlak zajišťují správnou polohu pánve a trupu. V osmém měsíci je dítě schopné v této poloze uchopit hračku.[1][3]

9. měsíc–2. rok[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V devátém měsíci se dítě učí lezení po čtyřech, při kterém jsou končetiny pokládány na podložku ve zkříženém pohybovém vzoru. Dítě se opírá o koleno a ruku, přičemž pohyb paží a stehen probíhá v sagitální rovině. Ze začátku dítě při kroku vpřed provádí dorsální flexi v hlezenním kloubu, tento souhyb ovšem v desátém měsíci mizí. Na kvalitě lezení je závislá také kvalita budoucí samostatné chůze.[1] [5]

Zkřížených pohybových vzorů si můžeme všimnout i při lokomoci jedince, přičemž samostatné bipedální lokomoce je dítě schopné mezi dvanáctým až čtrnáctým měsícem a předchází jí chůze ve frontální rovině, kterou nazýváme ipsilaterální lokomoční model a který se objevuje ve čtvrtém trimenonu. [1]

Chůze se stává postupně jistější a stabilnější od druhého roku života, kdy dítě začíná došlapovat na paty a dochází k flexi kolena. Souhyb horním končetin je kývavý a dítě při chůzi stále vynakládá poměrně velké množství energie, což přetrvává až do věku dvanácti let, kdy se kvalita chůze dítěte dostává na úroveň chůze dospělého jedince.[4] [6]

Závěr[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jednotlivé fáze motorického vývoje dítěte, které se vyvíjejí od novorozeneckého věku až do doby dosažení úrovně motorických schopností dospělého jedince, mají přímou paralelu k motorickým schopnostem dospělého člověka. Fáze motorického vývoje dítěte jsou dány postupným vyzráváním centrálního nervového systému a každý vývojový stupeň je obsažen ve vyšším vývojovém stupni. Zkřížené pohybové vzory jsou zahrnuty v různých fázích vývoje a jsou nezbytným předpokladem pro správný motorický vývoj jedince. Hrají důležitou roli při různých motorických aktivitách, ať už mluvíme o přetočení za zad na bříško nebo o samostatné bipedální chůzi.[2][3]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-657-1.
  2. a b c d VOJTA, V a A PETERS. Vojtův princip, Svalové souhry v reflexní lokomoci a motorické ontogenezi. 1. vydání. Grada, 1995. s. 15-96. ISBN 80-7169-004-X.
  3. a b c VOJTA, V. Vyjadřovací schopnost vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, roč. 1997, no. 1, s. 7-10, 
  4. a b VÉLE, F. Kineziologie, přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2. vydání. Praha. 2006. ISBN 80-7254-837-9.
  5. VAŘEKA, I. Vojtova reflexní lokomoce a vývojová kineziologie. Rehabilitácia. 2004, roč. 2004, no. 4, s. 196-200, 
  6. VAŘEKA, I. Revize výkladu průběhu motorického vývoje - monokinetické stadium až batolecí období. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2006, roč. 2006, no. 2, s. 82-91, 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOJTA, V a A PETERS. Vojtův princip, Svalové souhry v reflexní lokomoci a motorické ontogenezi. 1. vydání. Grada, 1995. s. 15-96. ISBN 80-7169-004-X.
  • VOJTA, V. Vyjadřovací schopnost vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, roč. 1997, no. 1, s. 7-10, 
  • VÉLE, F. Kineziologie, přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2. vydání. Praha. 2006. ISBN 80-7254-837-9.
  • VAŘEKA, I. Vojtova reflexní lokomoce a vývojová kineziologie. Rehabilitácia. 2004, roč. 2004, no. 4, s. 196-200, 
  • VAŘEKA, I. Revize výkladu průběhu motorického vývoje- monokinetické stadium až batolecí období. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2006, roč. 2006, no. 2, s. 82-91,