Oko (anatomie)

Stavba oka

Oko (lat. oculus, řec. ὀφθαλμός) je orgánem zraku. Je uloženo v tukovém polštáři uvnitř očnicové dutiny.

Vlastní oční koule (bulbus oculi) je velmi jemný a citlivý párový orgán. Jeho mechanickou ochranu zajišťují oční víčka. Po chemické stránce je oční koule chráněna pomocí slz, které odplavují nečistoty, desinfikují povrch rohovky a zároveň chrání celé oko před vyschnutím. Pohyby bulbu umožňuje šest okohybných svalů.

Stěna očního bulbu

Stěna bulbu se skládá ze 3 vrstev:

1. Tunica fibrosa (zevní) – vzadu sclera, vepředu cornea (rohovka)
2. Tunica vasculosa (střední) – vzadu choroidea (cévnatka), corpus ciliare (řasnaté těleso) a vepředu iris
3. Tunica nervosa (vnitřní) – retina (sítnice).

Tunica fibrosa

Bělima

Bělima (lat. sclera) je tvořena vazivem. Má bělavou barvu a představuje zadních pět šestin povrchu bulbu. Jde o jednu z nejpevnějších vazivových struktur těla. Je avaskulární a neobsahuje nervy. Její přední plochu kryje spojivka. Dorsálně se nachází lamina cribrosa sclerae, skrz kterou vystupují vlákna n. opticus.

Rohovka

Rohovka (lat. cornea) tvoří přední šestinu povrchu bulbu. Je avaskulární a fyziologicky průhledná. Epitel na povrchu má velkou regenerační schopnost. Pod ním nalézáme vlastní stroma rohovky již bez regenerační schopnosti. Hranici mezi rohovkou a bělimou tvoří limbus corneae. Bělima svrchními vlákny překrývá limbus. Rohovka je do bělimy vsazena na způsob hodinového sklíčka. V limbu nalézáme kruhový sinus venosus sclerae (též Schlemmův kanál), který je napojen na žilní systém cévnatky a spojivky. Jde o drenážní komunikaci mezi žilní krví a komorovou tekutina. Rohovka je důležitá součást optické soustavy oka. Má optickou mohutnost asi +43 D.

Tunica vasculosa

Cévnatka

Cévnatka (lat. choroidea) tvoří zadní dvě třetiny střední vrstvy bulbu. Je sestavena z vazivového stromatu a obsahuje cévy vyživující oko, nervy a pigment. Ventrálně přechází v řasnaté tělísko.

Řasnaté tělísko

Řasnaté tělísko (lat. corpus ciliare) má tvar kružnice o průměru 5-6 mm. Jeho vnitřní povrch je řasnatě zprohýbán. Obsahuje hladký sval m. ciliaris. Je na něm zavěšena čočka.

Při akomodaci do blízka dochází ke kontrakci m. ciliaris, čímž dojde k vyklenutí čočky, a tím ke zvětšení její optické mohutnosti. Při pohledu do dálky naopak dochází k relaxaci svalu, oploštění čočky a snížení optické mohutnosti. M. ciliaris je inervovaný parasympatikem z Edinger-Westphalova jádra prostřednictvím n. oculomotorius a ganglion ciliare.

Duhovka

Duhovka (lat. iris) tvoří přední část tunica vasculosa bulbi. Má tvar mezikruží. Vnitřní obvod ohraničuje otvor v duhovce zvaný zornice (lat.pupilla). Duhovka vyčnívá do prostoru mezi zadní stěnou rohovky a přední stranou čočky. Zároveň tento prostor rozděluje na přední a zadní komoru (viz níže). Dorsální plochu duhovky a řasnatého tělíska překrývá pars ciliaris et iridica retinae.

Duhovka je tvořena z řídkého kolagenního vaziva. Je vaskularizovaná a obsahuje pigmentové buňky, jejichž množství ovlivňuje barvu oka. Cévy jsou kruhovitě uspořádané po zevním a vnitřním obvodu iris v circulus arteriosus iridis major et minor. Duhovka obsahuje dva hladké svaly – m. sphincter pupillae (inervovaný parasympatikem) a m. dilatator pupillae (inervovaný sympatikem), které svou činností umožňují měnit velikost zornice, a regulovat tak množství světla pronikajícího na sítnici.

Tunica nervosa

Sítnice

Sítnice (lat. retina) je součást diencephala. Vyvíjí se z očního pohárku, který se vychlípí z mezimozku do očnice.

Má dvě části:

1. pars optica (zadní) slouží k vidění a obsahuje světločivné buňky a neurony;
2. pars ciliaris et iridica (přední) neobsahuje světločivné buňky a neslouží k vidění.

Místem přechodu obou částí sítnice je nepravidelná linie ora serrata. Dále na sítnice rozlišujeme discus nervi optici, který je místem výstupu n. opticus z očního bulbu. Z disku zároveň vybíhají větve arteriae et venae centrales retinae. Přibližně 4 mm temporálně od disku leží macula lutea (žlutá skvrna). Jde o místo nejostřejšího vidění, neboť je zde velká koncentrace světločivných buněk (zejména čípků).

Z histologického hlediska má sítnice dvě vrstvy:

1. pars pigmentosa (zevní) - obsahuje pigmentový epitel, zajišťuje výživu světločivných buněk a pohlcuje světlo;
2. pars nervosa (vnitřní) - obsahuje světločivné buňky.

Čočka

Čočku (lat. lens) nalezneme uvnitř bulbu za duhovkou. Fyzikálně se jedná o spojnou čočku. Je zavěšena prostřednictvím závěsného aparátu (zonula Zinni) na řasatém tělísku. Ke změně optické mohutnosti čočky dochází při stahu či uvolnění m. ciliaris. Bez akomodace má čočka optickou mohutnost 15-20 D.

Prostory v oku

V oku rozlišujeme následující prostory:

1. camera bulbi anterior (přední komora) - mezi zadní plochou rohovky a přední plochou duhovky;
2. camera bulbi posterior (zadní komora) - mezi zadní plochou duhovky a přední plochou čočky s jejím závěsným aparátem;
3. camera bulbi vitrea - dorsální prostor bulbu, za zadní plochou řasnatého tělesa a závěsným aparátem čočky.

Přední a zadní komora jsou vyplněny komorovou tekutinou (lat. humor aquosus). Tekutinu produkuje řasnaté těleso. Vstřebává se do sinus venosus sclerae (v limbu rohovky).

Camera bulbi vitrea obsahuje sklivec (lat. corpus vitreum). Sklivec je rosolovitá čirá bezbarvá hmota bez regenerační schopnosti. Jeho funkcí je udržení tvaru bulbu.

Cévní a nervové zásobení bulbu

Žíly

Žíly sbírají krev z oka a transportují ji do v. opthalmica superior et inferior. Všechny žíly očnice kromě vv. vorticosae doprovázejí tepny. Venae vorticosae sbírají krev z řečiště aa. cilares posteriores breves et longae.

Tepny

Tepny zásobující oko jsou větvemi a. ophthalmica a  arteriae carotis internae.

• A. centralis retinae – cca 1 cm za bulbem jde skrze nervus opticus k bulbu. Vydává větve pro retinu, které doprovázejí stejnojmenné žíly. Větvení této tepny můžeme pozorovat na očním pozadí.
• Aa. ciliares posteriores breves – 10–20 malých větví, dorsálně v okolí vstupu n. opticus prorážejí scleru a jdou do cévnatky.
• Aa. ciliares posteriores longae – nasální a temporální větev. Obě probíhají cévnatkou ke corpus ciliare. Za ním se obě štěpí na dvě větve, které při zevním a vnitřním obvodu duhovky tvoří circulus arteriosus iridis major et minor.
• Aa. ciliares anteriores – ventrálně prorážejí scleru a vstupují do circulus arteriosus major.
• Konjunktivální arterie – zásobují spojivku.

Nervy

Senzitivní inervaci zabezpečují nn. ciliares longi nervi nasociliaris, které inervují rohovku a spojivku. Vegetativní inervaci hladkých svalů a očních cév provádějí nn. ciliares breves. Inervaci pro m. sphincter pupillae a m. ciliaris zabezpečuje parasympatikus. M. dilatator pupillae, mm. tarsales a m. orbitalis jsou inervovány ze sympatiku.

Přídatné orgány oka

Oční víčka

Oční víčka (lat. palpebra superior et inferior) jsou zevně pokryta jemnou kůží a zevnitř spojivkou. Víčka zpevňuje obloučkovitá vazivová ploténka tarsus superior et inferior. Obsahují hladký m. tarsalis superior et inferior. Otevírání oční štěrbiny je ovládáno příčně pruhovaným svalem m. levator palpebrae superioris (inervuje jej ramus superior nervi oculomotorii). Zavírání oční štěrbiny řídí m. orbicularis oculi.

Spojivka

Spojivka (lat. conjunctiva) se skládá se ze dvou částí. Jedna část pokrývá víčka z jejich vnitřní strany. Druhá část pokrývá ventrální část bělimy až k rohovce. Mezi oběma částmi se nachází štěrbinovitý prostor fornix conjunctivae superior et inferior. Tepenné zásobení zabezpečují aa. conjunctivales arteriae cilares anteriores. Spojivka chrání oční bulbus.

Slzný aparát

Slzná žláza

Slzná žláza (lat. glandula lacrimalis) vytváří slzy. Ty jsou odváděny jejími vývody do fornix conjunctivae. Žláza je uložena laterálně pod stropem očnice v kostěné fossa glandulae lacrimalis. Je rozdělena šlachou m. levator palpebrae superioris na horní orbitální část (větší) a dolní palpebrální část (menší).

Odvodné slzné cesty

Odvodné slzné cesty začínají ve vnitřním koutku oka a končí vyústěním do meatus nasi inferior. Mají následující části:

• Puncta lacrimalia (slzné otvůrky) - dva na každém oku, najdeme je na papilla lacrimalis.
• Papilla lacrimalis (slzná papila) – představuje společnou vyvýšeninu spojivkového okraje očních víček.
• Canalis lacrimalis superior et inferior (horní a dolní slzný kanálek) – dva zahnuté kanálky, které navazují na puncta lacrimalia.
• Saccus lacrimalis (slzný vak) – rozšířená část odvodných cest, která je uložena ve fossa sacci lacrimalis orbity. Ústí do ní oba slzné kanálky.
• Ductus nasolacrimalis (slzovod) – cca 2,5cm dlouhá spojnice orbity a meatus nasi inferior, která prochází skrze kostěný canalis nasolacrimalis.

Okohybné svaly

Okohybné svaly jsou příčně pruhované svaly, které jsou motoricky inervovány okohybnými nervy – III., IV. a  VI. Umožňují pohyby očních bulbů. Je jich šest na každé straně. Kromě m. obliquus bulbi inferior začínají všechny okohybné svaly v apex orbitae od vazivového anulus tendineus communis.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Okohybné svaly.

Odkazy

Související články

• Oko (biofyzika)
• Oko (biofyzika)/Princip vidění
• Oko (biofyzika)/Vady oka
• Oko (histologie)
• Optický aparát oka, okohybné svaly, pohyby očí
• Okohybné svaly

Použitá literatura

• BOROVANSKÝ, Ladislav. Soustavná anatomie člověka : Díl 2. 4. vydání. Praha : Avicenum, 1973. 476 s. ISBN 08-012-73.