Oko (biofyzika)/Princip vidění

Z WikiSkript
Sítnice pravého oka

Oko je spojná optická soustava s měnitelnou ohniskovou vzdáleností. Vzniklý obraz je zmenšený, převrácený a skutečný.

  • při vstupu paprsku do oka projde světlo rohovkou a očním mokem
  • měnitelný otvor v duhovce řídí intenzitu dopadajícího světla
  • po průchodu čočkou (největší index lomu ze všech částí oka) se světlo šíří sklivcem (nejmenší index lomu)
  • obraz vytvořený čočkou vzniká na sítnici, ve které jsou dva druhy buněk:
  1. tyčinky (vnímají intenzitu světla)
  2. čípky (vnímají barvy)
Zde jsou zakončení zrakového nervu, které počitky vedou do mozku.
  • pro orientaci očního lékaře na sítnici slouží dva hlavní body:
  1. žlutá skvrna (macula lutea) – místo největší citlivosti oka
  2. slepá skvrna (discus nervi optici; papilla nervi optici) – místo vstupu zrakového nervu do oka, tzn. místo, kde nejsou tyčinky ani čípky
  • vznik ostrého obrazu umožňuje akomodační schopnost čočky, která je držena ciliárním svalem, jež mění podle potřeby zakřivení optických ploch (při velké vzdálenosti menší zakřivení a naopak):
  • při pohledu do dalekého bodu (nekonečno) je akomodace oka minimální
  • při pohledu do blízkého bodu (až 15 cm) je akomodace oka maximální
  • Konvenční zraková vzdálenost = 25 cm.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • Kymplová Jaroslava: Biofyzika vidění. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze [online] 19.2.2008, poslední aktualizace 19.2.2008 [cit. 2011-12-22] Dostupný z WWW: <https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-809-biofyzika-videni>. ISSN 1803-6619