Odchlípení sítnice

From WikiSkripta

Odchlípení sítnice
Retinal detachment
Amotio retinae
Trakční amoce
Trakční amoce
Klasifikace a odkazy
MKN H33
MeSH ID D012163
MedlinePlus 001027

Retina neboli sítnice je průhledná blána o síle od 0,1 do 0,25 mm vystýlající vnitřní stranu očního bulbu. Můžeme jí rozdělit na dvě základní části:

  • pars optica, která obsahuje světločivné buňky (tyčinky, čípky),
  • pars caeca, která vystýlá vnitřní stranu řasnatého tělesa a zadní plochu duhovky; na této části se obraz nepromítá jak již vyplývá z názvu caeca = slepá.

Obě části jsou odděleny linií pilovitého charakteru – ora serrata. Retina je volně přiložena k cévnatce a pevně lne jen v okolí papily a ora serrata. Vzhledem k embryonálnímu vývoji je rozdělena na stratum pigmentosum (pigmentový epitel) a neuroretinu. Vzhledem k patologiím popsaných u amoce je důležitá oblast macula lutea s fovea centralis, kde je místo nejostřejšího vidění.


Amoce[edit | edit source]

Odchlípení sítnice je závažné onemocnění vratně i nevratně ohrožující visus. Spočívá v odloučení sensorické části od pigmentového epitelu, který zůstává fixován k cévnatce. Mezi neuroretinou a pigmentovým epitelem se hromadí tekutina (ze sklivcového prostoru, transsudát nebo exsudát z cévnatky). Amoce vždy znamená vážné narušení výživy pro fotoreceptory, na jejich obnově má podíl včasná diagnostika a léčba. Při delším trvání onemocnění končí slepotou. Dva základní typy amoce:

Primární rhegmatogenní (idiopatické, s trhlinou)[edit | edit source]

  • Incidence zhruba 7–10 onemocnění na 100 000 obyvatel ročně,
  • predisponovaní jedinci – periferní degenerativní změny sklivce, retiny, cévnatky,
  • faktory patogenese – trhlina sítnice, tah odlučujícího se sklivce vpřed, adheze mezi smyslovým a pigment. epitelem,
  • rozlišujeme díry a trhliny – rozhodující je síla trakce sklivce, která je rozhodující u trhlin,
  • trhlina bez odchlípení – asymptomatická, léčba ambulantně laserem,
  • trhlina s odchlípením – symptomatická, nutné chirurgické řešení,
  • amoce je pacientem vnímána hlavně jako zvětšující se „clona“ postupující od periferie ke středu zorného pole,
  • pokud je amocí zasažena macula lutea výrazně se zhoršuje zraková ostrost,
  • 25 % případů je způsobeno posttraumaticky,
  • predisponující faktory – ablace zadní plochy sklivce (jeho zkapalnění, typické pro vyšší věk), abnormální vitreoretinální adheze, mřížkovitá degenerace (oválně ekvatoriálně uložená ložiska ztenčené sítnice s bělavými liniemi), myopie (nejrizikovější faktor, 10x větší riziko než u heterotropa, emetropa), familiární výskyt, amoce druhého oka.


Sekundární (bez trhliny, nerhegmatogenní)[edit | edit source]

Léčba amoce[edit | edit source]

Odchlípení sítnice se řeší výhradně chirurgicky. Základním principem je uzavření trhliny. Na včasné diagnostice a léčbě závisí funkční výsledek. Klasický postup se provádí zevní cestou tzv. episklerální plombáž, která tamponuje trhlinu přiblížením cévnatky a pigmentového epitelu k retině, eliminuje tah sklivce. Jako implantační materiál se používá např. silikonový kaučuk. U 10−15 % případů není tato léčba úspěšná. Dalším řešením je pars plana vitrektomie. Provádí se u komplikovanějších amocí. Často spojena s vnitřní tamponádou sítnice. Její přiložení zpět k pigmentovému epitelu se provádí pomocí expanzivního plynu nebo silikonového oleje. Plyn nevyžaduje další chirurgický zákrok, silikonový olej ano. Délka implantace oleje v bulbu je individuální (až 1 rok).

Indikace PPV – rhegmatogenní odchlípení s krvácení do sklivce, velké trhliny a trhliny zadního pólu oka. Léčba je spojena s pooperačními komplikacemi, mezi nejčastější patří cataracta, hyphema, nitrooční záněty. Do pooperační péče spadá prioritně monitorace nitroočního tlaku (jeho zvýšení – riziko glaukomu), polohování hlavy a aplikace očních kapek s antiseptickým účinkem. Po PPV by se měl pacient vyvarovat nárazům do hlavy a těžké fyzické práci.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

WikiVideo.svgVitrektomie – YouTube prezentace

Použitá literatura[edit | edit source]

  • ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. ISBN 80-7262-404-0.
  • KRAUS, Hanuš, et al. Kompendium očního lékařství. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 1997. 341 s. ISBN 80-7169-079-1.