Uveitidy

Z WikiSkript

Uveitida je zánětlivé postižení živnatky (uvea, tunica vasculosa). Uvea je vysoce vaskularizovaná vrstva oka, která se nachází mezi tunica fibrosa a tunica nervosa. Uvea má tří části: choroidea (cévnatka), corpus ciliare (řasnaté těleso) a iris (duhovka).

Dle původu rozlišujeme:

  • exogenní uveitidy – patogen přichází z vnějšku – při poranění
  • endogenní – původ zánětu je vnitřní či systémový

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přední uveitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Uveitida způsobená Vogt-Koyanagi-Harada syndromem

Postihují duhovku (iritis), corpus ciliare (cyklitis), nejčastěji obojí (iridocyklitis).

Příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • subjektivní příznaky:
    • hlavní příznak je tupá bolest oka – častá propagace do okolí
    • pokud je zaníceno řasnaté těleso, tak bolest stoupá při pohledu do blízka a při akomodaci
    • světloplachost, slzení, blefarospazmus, pokles vidění (zkalení komorové tekutiny exsudátem)
    • u chronického průběhu bolesti chybí, zhoršuje se vidění
  • objektivní příznaky:
    • ciliární někdy smíšená injekce, mioza
    • ciliární injekce je známkou akutního zánětu, u chronického není
    • další zjistíme binokulárním mikroskopem
    • setřelá kresba duhovky, změna barvy duhovky (do zelena), zánětlivý výpotek v komorové vodě
      1. serózní výpotek – jako tzv. tyndalizace – buněčná příměs
      2. hnisavý výpotek – leukocyty klesají na dno přední komory, zde tvoří různě vysokou hladinku – hypopyon
      3. fibrinózní exsudace – rychle vznikají srůsty zornicového okraje duhovky k přední ploše čočky (tzv. zadní synechie)
        • zpočátku jde rozvolnit mydriatiky
        • nedojde-li k uvolnění, dojde ke srůstu – tzv. seclusio pupillae – uzavření komunikace mezi zadní a přední komorou oční → v zadní komoře se hromadí tekutina → „bábovkovité“ vyklenutí duhovky dopředu (tzv. iris bombata) → vzestup nitroočního tlaku
        • vyklenutím směrem k rohovce může při pokračující fibrinové sekreci přirůst duhovka ještě k rohovce – tzv. přední synechie
        • fibrinózní exsudace – např. u ankylózující spondylitidy

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • sekundární glaukom
  • u chronických – často vznik zákalu čočky – katarakta
  • při chronickém průběhu – může poklesávat produkce moku → hypotonie bulbu – oko je měkké – dystrofické změny (např. pásová dystrofie rohovky)
  • heterochromie – rozdíl v barvě duhovek po chronické uveitidě daný dekolorací duhovky (i jako vývojová anomálie)

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • mydriatika
    • základní lék lokální terapie
    • rozšířením zornice zabraňují vzniku zadních synechií, vzniklé srůsty uvolňují
    • navíc imoblilizují corpus ciliare, čímž snižují bolestivost
    • nejčastěji parasympatolytika – 1% atropin 1x denně nebo 0,25% skopolamin 1-2x denně
    • k tomu se mohou dát sympatikomimetika (phenylefrin) – kontrakce dilatatoru
  • kortikosteroidy
    • druhý základní lék
    • 4-5x denně formou kapek – hlavně dexametazon, prednison
  • nesteroidní antiflogistika
  • antivirotika

Intermediální uveitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Postihují řasnaté těleso, periferní část choroidey, sítnice a sklivce.

  • většinou postihují mladé v pubertě
  • etiologie neobjasněna, patrně autoimunitní vaskulitida
  • v 80 % je oboustranné
  • nejsou bolesti, nemocný má zhoršené vidění a plovoucí zákaly v zorném poli
  • oko klidné, bez překrvení
  • ve sklivci různé zákaly, které v periferii různě kryjí sítnici
  • často se později přidá edém papily – může vést k trvalému poklesu vidění

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • obdobné jako u chronické přední
  • nejčastěji vzniká komplikovaná katarakta, sekundární glaukom či pásová keratopatie
  • cystoidní makulární edém – chronický edém makuly, zhoršuje vidění

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • u těžkých forem – kortikoidy periokulárně nebo celkově
  • lokální terapie je bez efektu

Zadní uveitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Postižení chorioidey (choroiditida), často s tím i sítnice (chorioretinitida).

  • cévnatka ani sítnice nemají senzitivní inervaci → nejsou provázeny bolestí
  • významný subj. příznak – zhoršení vidění
  • různé „plovoucí“ zákaly či tečky před okem, výpadky zorného pole (skotomy)
  • oko je klidné, bez injekce, přední komora je čirá
  • sklivec bývá zakalen
  • zánět v oftalmoskopu – neostře ohraničená ložiska, běložlutá, případně okolní hemoragie
  • proběhlý zánět – ostře ohraničené bělavé, ploché jizvy s atrofickou cévnatkou

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • postižení makuly – edém
  • zánět zrakového nervu

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • malé léze v periferii nevyžadují léčbu, většinou se spontánně zhojí
  • léze kolem makuly léčbu vyžadují
  • známe-li etiologii – kauzálně (aciklovir, amfotericin B, ATB...)
  • většinou se to řeší na infekčním oddělení

Panuveitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • spíše exogenní uveitidy
  • nejčastěji endoftalmitida, vzácněji sympatická oftalmie
  • nebo u systémových zánětů (sarkoidóza, borrelióza, syfilis, toxoplasmóza)
  1. Endoftalmitida
    • akutní hnisavé onemocnění, nejčastěji exogenně buď při perforujícím poranění nebo při operaci
    • rychlý pokles vidění, tupá bolest oka
    • edém víček, injekce, hypopyon, absces sklivce, nekrotizující chorioretinitida
    • terapie okamžitě – kapky do očí a aplikace subkonjuktiválně
  2. Sympatická oftalmie
    • oboustranná chronická granulomatózní panuveitida
    • vznik za několik týdnů či let po perforujícím poranění


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]