Patologie oka

Onemocnění oka jsou specializovanou oblastí, které se věnuje obor oftalmologie.

Onemocnění očních víček

Oko

Na oku popisujeme změny postavení víček a jejich degenerativní změny.

• ptóza – pokles horního víčka, může mít různé příčiny (vrozené, myogenní, neurogenní, involuční)
• ektropium – vyvrácení okraje víčka (obvykle dolního) od bulbu
• entropium – vtočení okraje víčka dovnitř, řasy jsou tak stočeny proti bulbu
• chronické dráždění může způsobit až vřed rohovky
• lagoftalmus – neschopnost uzavřít oční štěrbinu
• xanthelasma – v oblasti víček je nažloutlé ztluštění kůže
  • mikroskopicky jsou přítomny skupiny makrofágů, které hromadí lipidy
  • využívá se jako indikátor poruchy metabolismu lipidů
• záněty
  • blefaritida – označení pro záněty okraje víček, mohou mít různé příčiny (např. infekce nebo alergie)
  • hordeolum („ječné zrno“) – hnisavý zánět Zeissovy či Mollovy žlázy
    • často se vyskytuje v místě řasového folikulu
    • mezi typické příznaky patří bolestivost, edém a erytém víčka
    • nejčastějším původcem je Staphylococcus aureus
    • histopatologicky se jedná o abscedující zánět
    • obvykle dochází ke spontánnímu vyprázdnění hnisu a zhojení
  • chalazion („vlčí zrno“) – chronické granulomatózní zánětlivé onemocnění Meibomovy žlázy
    • vede v důsledku stázy sekretu k tvorbě pseudotumoru víčka
  • dakryoadenitida – zánět slzné žlázy
  • dakryocystitida – zánět slzného vaku
• endokrinní orbitopatie – zvláštní problematika u pacientů s onemocněním štítné žlázy

Onemocnění oka

Glaukom

Řadíme sem dystrofická (vrozená) a degenerativní (získaná) onemocnění očního bulbu.

• pterygium – vzniká zejména vlivem zvýšené expozice UV záření a dalším iritujícím faktorům
  • prevalence je vyšší v zemích s větší expozicí slunečnímu záření
  • jde o aktivně rostoucí fibrovaskulární tkáň spojivky, která přerůstá přes limbus na rohovku
  • v případě šíření až k centru může zhoršovat vidění
• keratokonus – obvykle oboustranné onemocnění rohovky
  • postupné kónické vyklenování a ztenčování rohovky
  • manifestuje se poklesem zrakové ostrosti v období puberty nebo i později, který nelze dobře korigovat brýlemi
  • přesná etiopatogeneze není známá, některé formy svědčí o možné dědičnosti
  • biochemické studie ukazují na nerovnováhu v regulaci tvorby a degradaci složek extracelulární matrix
• katarakta (šedý zákal)
  • je nejčastější příčinou zhoršeného vidění u starších pacientů
  • onemocnění čočky
  • dochází k chemickým změnám proteinů specializovaných buněk čočky (čočkových vláken)
  • původně průhledná tkáň se začne „kalit“, což se může jevit jako zašednutí či zbělení prostoru zornice
  • projevuje se pocitem zamlženého vidění, který se postupně zhoršuje (měsíce, roky)
  • etiologie je multifaktoriální – kromě degenerativních změn při stárnutí, komplikace diabetu, může být v souvislosti s terapií kortikosteroidy
  • vzniká také jako pozdní komplikace nitroočních zánětů
• létající mušky (muscae volitantes)
  • drobné poletující zákalky různých tvarů
  • benigní proces související s degenerativními změnami sklivce
  • často vzniká v souvislosti s odchlípením zadní plochy sklivce
    • při tomto procesu může dojít ke vzniku trhliny sítnice a následnému odchlípení sítnice (rhegmatogenní amoce) – to má za následek odloučení neuroretiny od pigmentového epitelu a cévnatky, a tím narušení výživy fotoreceptorů

• věkem podmíněná makulární degenerace
  • je způsobena změnami retinálního pigmentového epitelu, které mají za následek zhoršení výživy fotoreceptorů makuly a jejich atrofii
  • výsledkem je zhoršení centrální zrakové ostrosti
  • přesný mechanismus vzniku zatím není zcela vysvětlen
• pigmentová degenerace sítnice
  • heterogenní skupina vrozených poruch, při kterých dochází k progresivnímu úbytku fotoreceptorů oka postupně z periferie sítnice směrem k makule, což vede k rozvoji tunelovitého vidění
  • dříve se používal název retinitis pigmentosa, nejedná se ale o zánět
  • AD formy jsou vyvolány mutacemi genu pro pigment tyčinkovitých fotoreceptorů – rhodopsin
• retinopatie nedonošených
  • je nejčastější příčinou vrozené slepoty
  • etiopatogeneze – ischémie nezralé periferní sítnice a její oxidační poškození
  • se zlepšením perinatální péče výskyt závažných forem klesá
    

    Katarakta

• konjunktivitida – zánět spojivky
  • v oblastech s dobrým hygienickým standardem nejčastěji alergického původu (senná rýma) a má serózní charakter
  • běžné jsou i konjunktivitidy virové či bakteriální
  • klinickým projevem tzv. červené oko
• keratitida – zánět rohovky
  • často spojen se zánětem spojivky – keratokonjunktivitida
  • nebezpečné jsou záněty vyvolané herpetickými viry a purulentními bakteriemi
  • následkem může vznikat na rohovce vřed (ulcus corneae) a jizvení s následnou poruchou vizu
• uveitida
  • zánět uveální tkáně (duhovky, ciliárního tělesa, choroidey)
  • v přední části oka – přední uveitida – postihuje duhovku (iritis), corpus ciliare (cyklitis), nejčastěji ale obojí (iridocyklitida)
  • v zadní části oka – zadní uveitida – zánětem postižena choroidea (choroiditida), často společně s retinou (chorioretinitida)
  • zánět uvey může být infekční etiologie, častěji je komplikací systémových autoimunitních onemocnění
  • komplikace zánětů může být rozvoj katarakty či sekundárního glaukomu
• endoftalmitida
  • těžká forma nitroočního zánětu
  • zánětlivé projevy se manifestují především v prostoru sklivce a v přední komoře
  • etiologie může být:
    • infekční
      • endogenní – infekce se do oka dostane hematogenní cestou
      • exogenní – pooperační či posttraumatická
    • neinfekční – sterilní, např. reakce na uvolněné hmoty čočky, které jsou vnímány organismem jako cizorodý materiál

Oftalmologické projevy systémových onemocnění

Diabetická retinopatie

Hypertonická angiopatie a retinopatie

• vzniká v důsledku nekorigované nebo špatně korigované hypertenze
• dochází k charakteristickým změnám cév, které můžeme na sítnici pozorovat při vyšetření očního pozadí
• při delším trvání dochází k exsudaci tekutiny do okolní sítnice, ke vzniku hemoragií, k ischemickým změnám a k ukládání depozit lipoidních substancí, které vytváří v makulární krajině typickou hvězdicovitou strukturu

Diabetická retinopatie

• je to nejčastější příčina slepoty ve vyspělých zemích
• vlivem patologickým změn ve stěně retinálních arteriol a kapilár dochází k ischemizaci sítnice, ke zvýšení permeability kapilár s exsudací přes jejich stěnu a k mikrohemoragiím
• nervová tkáň reaguje na ischémii uvolňováním angiogenních faktorů (VEGF) – to vede k proliferaci novotvořených abnormálních kapilár v oblasti ischémie a k fibrotizaci, což společně zapříčiňuje u rozvinutého onemocnění odchlípení sítnice od retinálního pigmentového epitelu
• novotvořené cévy se mohou šířit do přilehlého sklivce s následnými sklivcovými hemoragiemi až vznikem masivního krvácení (hemoftalmus)

Poranění oka

• poranění víček se zásadněji neliší od jiných poranění kůže a podkožních struktur
• ztrátová poranění mohou vést k chronické poruše funkce víček, osychání rohovky, jizvení, ke vzniku vředu rohovky až k její perforaci
• poškození odvodných slzných cest může vést k obtěžujícímu slzení
•  tupá poranění oka (kontuze) obvykle nevedou k perforaci oka, ale často ke krvácení do spojivky, přední komory, duhovky nebo sklivce
• poranění ostrým předmětem vede k poškození oka perforací s destrukcí jeho struktur, často s rozsáhlým krvácením
• v obou případech může následné jizvení vést k pozdním komplikacím, kterými jsou postraumatický šedý zákal, glaukom či odchlípení sítnice (amoce)
• vzácně může dojít k rozvoji autoimunitního zánětu (nezřídka granulomatóznímu), pravděpodobně v důsledku odkrytí skrytých antigenů
• paradoxně může poškodit i druhé nezraněné oko (tzv. sympatická oftalmie)

Nádory oka

• nádory očních víček, spojivky a tkání orbity se neliší svojí morfologií a chováním od jiných tkání s podobnou histogenezí
• intraokulární nádory jsou vzácné
  • v dospělosti (kromě metastatických nádorů) vzniká hlavně melanom, který nejčastěji postihuje choroideu
  • v dětském věku se nejčastěji objevuje retinoblastom
  • intraorbitálně se může u dětí objevit gliom optiku, který má až v 70 % vztah k NF I. typu
  • z maligních nádorů očnice je v dětském věku nejčastější embryonální rhabdomyosarkom
    

    Retinoblastom

Refrakční (dioptrické) vady oka

• jsou dány nepoměrem mezi celkovou lomivostí rohovky, komorové vody, čočky a sklivce, a délkou oka
• patří sem:
  • myopie – krátkozrakost
    • stav, kdy krátkozraké oko má vzdálený bod, punctum remotum, v konečné vzdálenosti před okem
    • rovnoběžné paprsky přicházející do oka se lámou do ohniska, které je před sítnicí
    • hlavním projevem je špatná viditelnost vzdálených předmětů
    • korekce se provádí brýlemi s čočkou rozptylkou, která má zápornou dioptricku hodnotu
  • hypermetropie – dalekozrakost
    • vzdálený bod je v konečné vzdálenosti za okem
    • rovnoběžné paprsky vstupující do oka se lámou do ohniska, které je za oční koulí
    • je to způsobeno tím, že:
      • oční koule je příliš krátká (častější vada, vzniklá v průběhu embryonálního vývoje)
      • oko má menší lomivost optického systému než oko zdravé
    • u dalekozrakosti se presbyopie projevuje mnohem dříve
      • s klesající akomodační schopností potřebuje časem hypermetrop i brýle do dálky
    • vada se koriguje čočkou spojkou
  • astigmatismus
    • je způsobený asymetrií optické mohutnosti rohovky
  • presbyopie (vetchozrakost)
    • je výsledkem stárnutí čočky a jejího závěsného aparátu
    • postupně ztrácí svoji pružnost, a tím schopnost měnit dioptrickou mohutnost (akomodovat), v závislosti na potřebě zaostřit na dálku či na blízko

Odkazy

Související články

• diabetická retinopatie
• oko
• astigmatismus

Použitá literatura

• POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2.. vydání. Praha : Galén-Karolinum, 2007. s. 297-299. ISBN 978-80-7262-494-2.
• ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie I. 1. vydání. Praha : Nakladatelství LD, s.r.o. - PRAGER PUBLISHING, 2019. ISBN 978-80-270-6457-1.