Katarakta

	Katarakta
	Cataract
	Cataracta
	; Katarakta
Rizikové faktory	DM 2. typu, kouření, alkohol a vystavování na slunci
Klasifikace a odkazy
MKN	senilní katarakta:H25jiné katarakty:H26,H28, vrozená katarakta:Q12.0
MeSH ID	D002386
OMIM	610019,604307
MedlinePlus	001001
Medscape	1210914

Katarakta (šedý zákal, latinsky cataracta) je onemocnění oční čočky. Při šedém zákalu dochází ke změnám chemického složení čočky, což vede ke zhoršení zraku vlivem zakalení čočky. Postižený vidí zamlženě (jako by se díval přes zamlžené či špinavé sklo). Při vyšetření oka vidíme, že čočka je našedlá až bělavá.

Dalšími příznaky bývá nepříjemné oslňování a zvýšená citlivost na silnější světlo. Barvy okolí nebývají tak syté jako na druhém oku. Může narůstat krátkozrakost, klesá schopnost ostrého vidění, dochází k postupnému omezování zorného pole. Při pohledu postiženým okem se mohou předměty zdát i zdvojené. Tento proces trvá měsíce až roky.

Katarakta je nejčastější příčinou léčitelné slepoty na světě.

Normální visus
Visus s kataraktou

Příčiny[upravit | editovat zdroj]

Katarakta je multifaktoriální onemocnění.

Nejčastější příčinou bývá stárnutí (tzv. senilní katarakta). Ve věku nad 65 let je znát určitý stupeň zkalení čočky až u 50 % obyvatel. Ve věku nad 75 let šedým zákalem trpí až 70 % obyvatel. Častěji bývají postiženy ženy.

Příčinou vzniku také bývá metabolické, systémové nebo oční onemocnění, např. cukrovka, zarděnky, toxoplazmóza, oční úraz, zánět duhovky, glaukom (zelený zákal) apod. Dále může vzniknout při dlouhodobém užívání léků, nejčastěji kortikosteroidů (u astmatiků, pacientů léčících se na různé druhy systémových zánětlivých onemocnění). Nakonec může vzniknout také jako pooperační komplikace např. po odchlípení sítnice. Zvláštní skupinou jsou vrozené katarakty.

Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]

Mezi rizikové faktory pro vznik katarakty patří sluneční (UVB) a ionizující záření, kouření, alkohol, ale též genetická zátěž (případný výskyt v rodině ovlivňuje, zda šedý zákal nastoupí dříve nebo později).

Vrozená katarakta[upravit | editovat zdroj]

Vrozená katarakta

Jedná se o onemocnění čočky vyskytující se již těsně po narození. Rozlišujeme kongenitální a infantilní formu. Kongenitální se projeví již při narození. Infantilní v prvním roce života. Toto poškození čočky narušuje vývoj binokulárního vidění.

Podrobnější informace naleznete na stránce Vrozená katarakta.

Získaná katarakta[upravit | editovat zdroj]

Senilní katarakta[upravit | editovat zdroj]

Senilní katarakta se objevuje typicky po 50. roku života bez zjevné příčiny. V rozvinutých zemích je kvůli delší době života postižen a pro kataraktu operován každý třetí člověk.

Patogeneze není příliš jasná. Čočka během stárnutí tvrdne a ztrácí svou průhlednost. Důvodem mohou být změny koncentrace iontů, chemické změny čočkových proteinů nebo zvýšená hydratace.

Zakalení má různou intenzitu v různých částech čočky a jeho vývoj se liší v čase. Zakalená čočka má vyšší index lomu než čočka čirá, a zvyšuje se tak její optická mohutnost o několik dioptrií. Dochází k tzv. myopickému posunu. Lidem, kteří trpí presbyopií, se tak v důsledku tohoto jevu přechodně zlepšuje vidění do blízka.

Dělení dle lokalizace[upravit | editovat zdroj]

Kortikální katarakta

Nukleární katarakta

Maturní katarakta

Senilní katarakta se dělí dle lokalizace na:

Kortikální – vakuoly a klínovité zakalení v přední a zadní kortikální vrstvě, později homogenní zakalení kortikální vrstvy;
Nukleární – zakalení jádra čočky, pacienti vidí hůře při intenzivním osvětlení kvůli mióze a průchodu světla pouze přes střed čočky;
Zadní subkapsulární – migrace a zvětšení epitelových buněk čočky v ekvatoriální části na zadní pól;
Přední subkapsulární;
Smíšená.

Dělení podle intenzity zákalu[upravit | editovat zdroj]

Brunescetní – tmavohnědá;
Rubra – hnědočervená (progrese);
Nigra – černá (další progrese);
Intumescentní – husté zakalení s perleťovým leskem, redukuje zrakovou ostrost na světelnou projekci;
Matura – homogenní bílé zakalení s matným leskem, sklerotizace celé čočky;
Hypermatura (morganiana) – zkapalnění hmoty čočky, posun jádra dolů, zvlněné pouzdro, vápenaté soli v kortexu.

Traumatická katarakta[upravit | editovat zdroj]

Vzniká na podkladě mechanického, chemického nebo radiačního postižení.

Komplikovaná katarakta[upravit | editovat zdroj]

Vzniká jako komplikace jiné primární choroby oka, systémové choroby či farmakoterapie (typicky po podávání kortikosteroidů).

Sekundární katarakta[upravit | editovat zdroj]

Sekundární katarakta je onemocnění, s nímž se setkáváme u pacientů po předchozí operaci šedého zákalu. V rámci extrakapsulární operace katarakty dochází sice k odstranění čočky, avšak její pouzdro je z velké části zachováno. Dochází k zakalení zadní stěny tohoto pouzdra. Též může dojít k proliferaci buněk původní čočky, což způsobí ztluštění pouzdra. Pacient pozoruje opětovné zhoršení visu. Může se projevit několik měsíců, častěji však několik let, od operace. Léčba spočívá v laserovém zákroku (laserová kapsulotomie).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba je pouze operativní a spočívá v nahrazení zakalené čočky tenkou umělou čočkou. Vzhledem k vysoké prevalenci v populaci s různorodou intenzitou postižení se k operaci přistupuje obvykle až v situaci, kdy zákal ovlivňuje běžné denní aktivity pacienta.

Podrobnější informace naleznete na stránce Operace katarakty a komplikace.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Brzkému nástupu šedého zákalu lze předcházet, ne však zcela zabránit. Důležitá je ochrana očí především před UV zářením a vyvážená strava bohatá na antioxidanty (zpomalují stárnutí tkaní) – především vitamin A, C a E, které chrání čočku před působením oxidantů.