Řízení sekrece slin

Z WikiSkript


Sekrece slin je zajištěna třemi páry velkých slinných žláz a množstvím malých slinných žlázek, které jsou rozptýleny po dutině ústní. Spouštěna je reflexně autonomním nervovým systémem.

Schéma regulace sekrece slin

Podněty vyvolávající sekreci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zrakové,
  • čichové,
  • chuťové,
  • mechanické (např. jídlo se dotkne sliznice, žvýkání),
  • podmíněné reflexy,
  • ostatní (např. hovor o jídle).

Faktory tlumící sekreci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • dehydratace,
  • únava,
  • spánek,
  • strach.

Mechanismy řízení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Sekreci slin stimulují sympatikus i parasympatikus. Efekt parasympatiku je výraznější.

Parasympatikus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ze zakončení parasympatických vláken je uvolňován acetylcholin, který se váže na muskarinové receptory spřažené s G-proteiny.
Dochází k aktivaci fosfolipázy C, která dále štěpí fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát (PIP2) uložený v membráně na inositol-1,4,5-trifosfát (IP3) a diacylglycerol (DAG).

IP3 se váže na Ca2+ kanály endoplazmatického retikula, otevírá je a Ca2+ proudí do cytosolu. Tím se zvýší cytoplazmatická koncentrace Ca2+, což vede ke zvýšení propustnosti iontových kanálů. Vzniká řídká vodnatá slina s lehce zvýšeným obsahem α-amylázy.

Acetylcholin také zvyšuje uvolňování kallikreinů. Kallikrein přeměňuje plazmatický kininogen na bradykin. Ten dilatuje cévy a zvyšuje tak průtok krve, který je nezbytný pro tvorbu slin.

Sympatikus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Noradrenalin se váže na β2-adrenergní receptory. Dochází k aktivaci adenylátcyklázy, která přeměňuje ATP na cAMP. cAMP aktivuje proteinkinázu A katalyzující fosforylaci proteinů. Výsledkem je vazká slina bohatá na mucin.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. ISBN 978-80-247-0630-6.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.