Amoniak

Z WikiSkript

Amoniak (azan), známý také pod triviálním názvem čpavek, je za normálních podmínek plyn o sumárním vzorci NH3. Je přirozeně přítomný v lidském těle a je také velice významnou látkou v chemickém průmyslu.

Fyzikálně-chemické vlastnosti[upravit | editovat zdroj]

Strukturní vzorec močoviny
  • Je toxický (při průmyslové expozici může dojít k těžkým otravám – viz níže)
  • Bezbarvý, štiplavě zapáchající hořlavý plyn s tv −33,34 °C a hustotou 0,86 kg/m3
  • Molekuly amoniaku jsou polární, s volným elektronovým párem na dusíku
  • Dusík může vázat proton, následkem čehož vzniká kationt amonný NH4+ (má tedy většinou zásaditou povahu)
  • Dobře rozpustný ve vodě a částečně s ní reaguje za vzniku hydroxidového a amonného iontu
  • Může tvořit významné soli (např. salmiak) a komplexy, kde je donor elektronového páru
  • V přírodě vzniká rozkladem dusíkatých látek (některé mikroorganismy, např. rodu Azotobacter vážou atmosferický dusík a pomocí enzymu nitrogenázy jej katalyzují na čpavek)

Význam v lidském těle[upravit | editovat zdroj]

Fyziologické hodnoty amoniaku v periferní krvi jsou velice nízké (10–20 μg/100 ml[1]), jeho produkce se může zvýšit například při metabolické alkalóze (amoniak se podílí na regulaci acidobazické rovnováhy a retenci některých kationtů).

Glukózo-alaninový cyklus

Amoniak vzniká deaminací α-aminodusíku obsaženého v aminokyselinách. V játrech je rychle metabolizován na ureu (močovinu), která není toxická – je tedy součástí močovinového cyklu. Syntéza močoviny je energeticky náročná – na 1 mol močoviny se spotřebují 3 moly ATP. Při poruchách jaterních funkcí (např. při hepatitidě či jaterní cirhóze), nebo při vzniku kolaterální komunikace mezi systémovým a portálním krevním řečištěm se může amoniak kumulovat v krvi a vyvolat klinické příznaky typické pro jeho zvýšenou koncentraci. Mezi příznaky otravy patří tremor, rozmazané vidění, smazaná řeč, při těžkých otravách i kóma až smrt.

Amoniak může být tvořen ve většině tkání, ale močovinový cyklus je přítomen jen v játrech. Proto se může odbourávat také v glukoso-alaninovém cyklu, nebo vznikem glutaminu.

V tlustém střevě může činností bakterií vznikat značné množství amoniaku, který může způsobit jaterní koma. Tato situace nastává obvykle při přijímaní potravy bohaté na proteiny, nebo při krvácení do gastrointestinálního traktu. V takovém případě lze snížit množství produkovaného amoniaku perorálním podáním neomycinu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. MURRAY, Robert K, et al. Harperova biochemie. 2. vydání. Jinočany : H&H, 2002. 871 s. s. 306-310, 651. ISBN 80-7319-013-3.

Použitá Literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MURRAY, Robert K, et al. Harperova biochemie. 2. vydání. Jinočany : H&H, 2002. 871 s. s. 306-310, 651. ISBN 80-7319-013-3.
  • VACÍK, Jiří, et al. Přehled středoškolské chemie. 42. vydání. Praha : SPN - pedagogické nakladatelství, 1999. 0 s. s. 189-190. ISBN 80-7235-108-7.
  • ZEMANOVÁ, Lucie a Vladimír WSÓL. Univerzita Karlova : Moodle pro výuku [online]. Univerzita Karlova, ©2014. Poslední revize 3. červen 2014, [cit. 2014-10-07]. <https://dl1.cuni.cz/enrol/index.php?id=2953>.