Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Pokud se chcete dozvědět více, nebo pokud vám něco nefunguje správně, podívejte se na podrobnosti.

Chemicko-parazitární teorie

Z WikiSkripta

Historie[upravit | editovat zdroj]

  • Chemicko-parazitární teorie nese své jméno po slavném americkém dentistovi Willoughby Dayton Millerovi. Ten ji poprvé uveřejnil v roce 1898 v knize,,Die Mikroorganismen der Mundhöhle“, o rok později v anglickém překladu a rozšířenou jako,,The Micro-Organisms of Human mouth“.
  • Chemicko-parazitární teorie vychází z několika teorií, které byly uveřejněny v průběhu 19. století.
  • Mezi ně patří především teorie chemická a parazitární:
  1. Chemická teorie tvrdí, že zubní kaz je způsoben kyselinami vznikajícími fermentací jídla v okolí zubu.
  2. Parazitární teorie tvrdí, že kaz začíná jako chemický proces, mikroorganismy dále pokračují v desintegraci jak skloviny, tak i dentinu.
  • Miller se za objevitele chemicko-parazitární teorie nepovažoval. Ve své knize dal veškerý kredit Millesovi a Underwoodovi, kteří tvrdili toto:,, …většina dekalcifikace je způsobena kyselinami, ale myslíme si, že ty jsou produktem bakterií samotných. “ (Transact. Int. Med. Congr. 1881)

Podstata Millerovy teorie[upravit | editovat zdroj]

Millerova teorie je v dnešní době nejuznávanější teorie vzniku zubního kazu. Podle ní se tvorba zubního kazu sestává z demineralizace a destrukce organické a anorganické části zubu, které se střídají s remineralizačními snahami organismu kaz zastavit. Kariézní léze přitom může vzniknout pouze pod vrstvou bakterií, které jsou schopny produkovat dostatečně kyselé prostředí na to, aby došlo k demineralizaci.

Zubní plak[upravit | editovat zdroj]

  • Zubní plak je klíčovým faktorem pro vznik zubního kazu. Jedná se o bakteriální biofilm poměrně pevně adherující k povrchu zubu.
  • Bakterie v plaku metabolizují fermentovatelné sacharidy a jako vedlejší produkt vznikají organické kyseliny rozpouštějící tvrdé zubní tkáně. Kariézní léze pak progradují jako série zhoršení a zlepšení v závislosti na měnícím se pH (metabolismu bakterií).

Vznik zubního plaku[upravit | editovat zdroj]

Vznik zubního plaku je složitý proces. Jednotlivé kroky jsou na sobě závislé a vzájemně na sebe navazují:

1. Pelikula[upravit | editovat zdroj]

  • Pelikula je orální biofilm skládající se z monomolekulární vrstvy kyselých proteinů bohatých na prolin a fosfáty a z glykoproteinů bohatých na sulfáty. Ty se pomocí svého negativního náboje vážou na Ca2+ ionty skloviny.
  • Biofilm vytvořený ze slinných proteinů nevzniká na zubech náhodou. Slouží jako ochranná vrstva před erozí, chrání před přecitlivělostí krčků a má řídící funkci při remineralizaci.
  • Tvoří se už během několika vteřin po vyčištění zubu.

2. Počáteční kolonizace pelikuly[upravit | editovat zdroj]

  • Pelikula je základním kamenem při tvorbě zubního plaku. Bakterie ze slin a z okolí reagují svými adheziny s receptory pelikuly, což jim umožní adhezi.
  • Primárními kolonizátory jsou především aeroby, jako například streptococcus sanguis, s. mitis, s. oralis, aktinomycety apod.
  • Během prvních 24 hodin po vyčištění dochází k proliferaci primárních kolonizátorů a ke vzniku mikrokolonií.

3. Sekundární kolonizace[upravit | editovat zdroj]

  • Během následujících 7 dní dochází ke koadhezi nových bakterií.
  • Průkopnické bakterie slouží jako substrát pro další kolonizaci a jsou nahrazovány jinými. Plak se stává rozmanitějším, snižuje se počet streptokoků a postupně začínají převládat anaeroby.

4. Zrání plaku[upravit | editovat zdroj]

  • Přibližně po 2 týdnech dojde k ustálení složení plaku − jeho vyzrání.

Vznik zubního kazu[upravit | editovat zdroj]

  • Zubní kaz je způsoben kyselými kvasnými produkty kariogenních bakterií. Ty narušují hladký povrch zubu, zbavují jej anorganické složky, zejména Ca2+ iontů a umožňují tak přístup k organické složce zubu.
  • V zubním plaku je množství organismů, které jsou schopny kaz způsobit. Mezi ty nejznámější patří streptococcus mutans, mitis, sanquis, sobrinus a laktobacily. Abychom mohli bakterie označit jako kariogenní, musí splňovat následující podmínky:
• metabolizují cukry a procesem anaerobní glykolýzy je přeměňují na kyseliny (acidogenita)
• produkují extra- a intracelulární polysacharidy. Extracelulární tvoří základ matrix plaku, intracelulární mohou být použity jako zdroj energie v době, kdy je nedostatečný přísun cukrů
• přežívají při nízkém pH (aciduricita)
  • Kritické hodnota pro demineralizaci hydroxyapatitu je pH = 5,7, kritická hodnota pro fluoroapatit je pH = 4,6.
  • Důležitým faktorem pro vznik kazu je i čas. Bakteriím trvá 24–48 hodin, než na zubu vytvoří zubní plak, jehož bakterie jsou schopny produkovat kyseliny, enzymy a toxiny (ty až po 48 hodinách), které se uplatňují při rozvoji zubního kazu.

Shrnutí[upravit | editovat zdroj]

Millerova chemicko-parazitární teorie předpokládá, že pro vznik kazu jsou nezbytné 4 základní faktory:

  • bakterie
  • fermentovatelné sacharidy
  • přítomnost zubů
  • čas

Tyto faktory musí působit simultánně.
Bakterie metabolizují fermentovatelné sacharidy procesem anaerobní glykolýzy a jako vedlejší produkt vytvářejí kyseliny, které způsobí demineralizaci tvrdých zubních tkání a vznik kazu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • Roberson, T.; et al. Art and Science of Operative Dentistry, 5.th ed.; Mosby Elsevier: Missouri, 2006.
  • Šedý, J. Kompendium stomatologie I, 1st ed.; Triton: Praha, 2012
  • Fejerskov, O.; et al. Dental Caries: The Disease and Its Clinical Management, 2.nd ed.; Oxford: United Kigdom, 2008
  • Kidd, E.; et al. Essentials of Dental Caries: The Disease and Its Management, 3.rd ed.; OUP Oxford: United Kigdom, 2005.