Chronická tonzilitida

Z WikiSkript
Streptococcus pyogenes
Typy streptokokových hemolýz – původci tonzilitid patří většinou mezi β-hemolytické streptokoky skupiny A

Chronická tonzilitida je jedno z nejčastějších onemocnění dospělého věku.

  • Jedná se o chronický ložiskový zánět postihující parenchym tonsil (jak v okolí lakun, tak ve vazivovém stromatu).
  • U dospělých jsou postiženy především patrové tonzily, u dětí i tonzily nosohltanové.
  • Vzniká nejčastěji po recidivujících angínách, ale může vzniknout i po jedné těžké angíně (př. difterická angína, angína při infekční mononukleóze).

Etiopatogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Většinou se jedná o smíšenou bakteriální infekci, na které se podílejí β-hemolytické streptokoky a další bakterie, které v lakunách dlouhodobě perzistují.

Příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • subfebrilie (nejčastěji ráno)
  • únava
  • parestézie a pocity cizího tělesa v krku (parestézie jsou výraznější při polknutí naprázdno)
  • dráždění ke kašli
  • zápach z úst (způsoben rozkladem obsahu tonsilárních krypt)

Nález[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tonzily mohou být hypertrofické, atrofické, prosáklé, bledé nebo zarudlé.
  • Zpravidla dochází k jizvení povrchu mandlí, zjizvená ústí lakun pak neumožní vyprazdňování obsahu fyziologickou masáží při polykání, sekret v mandli stagnuje a vytváří čepy (žlutavá barva, charakter hrudek mazlavé konzistence). Čepy jsou nekrotické, sekvestrované části tonzil infiltrované imunitními buňkami a patogeny.
  • Tonzily mohou být asymetrické – v mandli zůstávají nevyhojená drobná zánětlivá ložiska způsobující chronický zánět.
  • Pouzdro mandle bývá ztluštělé, často nacházíme srůsty v paratonsilárním prostoru.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Terapie konzervativní – po kultivaci ATB dle citlivosti (systémově), antibiotika a antiseptika (lokálně), mechanické čištění a výplachy tonzil.
  • Při neúspěchu terapie chirurgickátonzilektomie, popř. adenotomie.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
  • HAHN, Aleš, et al. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 390 s. ISBN 978-80-247-0529-3.