Angíny
Z WikiSkript
Angíny (akutní tonzilitidy) jsou akutní záněty mandlí, nejčastěji mandlí patrových.
mikrobiologické | patologické | anatomické | patogenetické | ||
---|---|---|---|---|---|
angíny samostatné (hnisavé) | angíny symptomatické (sdružené) | angíny druhotné | |||
bakteriální | katarální | palatinální | angina catarrhalis | spálová angína | angina agranulocytotica |
virové | lakunární | retronazální | lacunaris | angina monocytotica | angina leukemica |
mykotické | folikulární | lingvální | follicularis | angina vesiculosa (herpangína) | |
vezikulózní | pseudomembranacea | angína při orofaryngeální formě tularemie | |||
pseudomembranózní | ulceromembranacea | angína gonorrhoica | |||
ulceromembranózní | retronasalis | difterická angína | |||
flegmonózní | lingvalis | ||||
gangrenózní |
Obsah
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Bakterie[upravit | editovat zdroj]
- 90 % Streptococcus pyogenes (β hemolytický),
- přenos kapénkami, průběh bouřlivý,
- další agens – pneumokok, stafylokok, hemofilus – méně časté, mírnější,
- člověk je často sám sobě nosičem (sliznice je kolonizována bakterií, při poklesu imunity se rozvíjí onemocnění),
- kultivace na streptokoka je málo průkazná, protože je často součástí fyziologické flóry.
Viry[upravit | editovat zdroj]
- chřipka, herpes viry, coxsackie (herpangína), EBV…
- infekce často překračuje tonzilární tkáň.
Mykózy[upravit | editovat zdroj]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Angíny mají častý výskyt v období klimatických zlomů (náhlé ochlazení…) a dále pod vlivem narušení imunity či stresu.
Hnisavé (samostatné) angíny[upravit | editovat zdroj]
- nejčastěji na patrových mandlích – angina palatina.
Angina lacunaris[upravit | editovat zdroj]
- nejčastější forma angíny vůbec,
- hlavně Streptococcus pyogenes,
- vyskytuje se často u školních dětí a v rané dospělosti, často recidivuje,
- hlavní zánětlivý děj se odehrává v lakuně – exsuduje se fibrin, mísí se s hnisem a vytéká z lakun na povrch, kde koaguluje kolem vstupu do lakuny jako žlutobělavý terč. Povlak má spojení jen s lakunou a jde z ní strhnout (jsou to povlaky, ne čepy — čepy jsou u chronické tonsilitidy).
- Příznaky
- horečka nad 38 °C (u dětí až o stupeň více),
- často iniciální třesavka, schvácenost, u dětí často bolí břicho a zvrací,
- oboustranná bolest v krku, horší při polykání, vyzařuje do hloubky ucha (společná inervace n. V. , IX., X.),
- foetor ex ore, hypersalivace, bolestivé zduření uzlin v trigonum caroticum.
- Nález
- na tonzilách – terče fibrinohnisavého exsudátu – nepřesahují hranice tonsil,
- měkké patro a oblouky jsou pohyblivé,
- antibiotika průběh podstatně nezkracují.
- Léčba
- pokud nejsou známky celkového onemocnění, myslíme na Streptococcus pyogenes,
- podáváme antibiotika (fenoxymetylpenicilin) – 7 dnů a na závěr depotní penicilin (prokainbenzylpenicilin), příp. cefalosporiny 1. a 2. genereace, makrolidy, klindamycin,
- symptomatická léčba – antipyretika, kloktadla, zapářkové obklady, tekutá strava, klid,
- na závěr léčení zkontrolovat zánětlivé parametry, eventuálně proteinurii.
Angina catarrhalis[upravit | editovat zdroj]
- formou tonsilopharyngitis acuta je součástí chřipkových onemocnění nebo samostatně jako první fáze hnisavých angín;
- zarudnutí a rychlé zbytnění mandle až 2× během 24 hodin.
Angina follicularis[upravit | editovat zdroj]
- podstatně vzácnější, nebo probíhá skrytě souběžně s předchozí formou;
- hlavní patologie je ve folikulech – jsou změněny v drobné abscesy, žlutě prosvítají;
- symptomy, klinický nález a léčba jsou stejné jako u lakunární angíny;
- infekce je hlouběji, takže vzniká větší jizvení, častější chronicita.
Angina pseudomembranacea[upravit | editovat zdroj]
- pablánová angína – typická pro angínu difterickou (dnes vzácná);
- infekce destruuje i okolí a na povrchu mandle se fibrinovou exsudací tvoří pablána, jejíž odstranění způsobí krvácení;
- někdy v toto stádium přejde lakunární angína – ta nepřesahuje okraj mandlí (u pravé difterie pablány přesahují okraj mandlí);
- terapie: prokainpenicilin, erytromycin.
Angina ulceromembranacea (Plaut-Vincentova angína)[upravit | editovat zdroj]
- fusospirilóza;
- sekundární angína způsobená oportunní mikroflórou – anaerobní Bacillus fusiformis a Borrelia vincenti[1];
- analogická ulcerózním gingivitidám;
- dnes je vzácná, častěji lidí se špatnou ústní hygienou, podvýživou a vitaminovou karencí[1] (pokročilí alkoholici, bezdomovci, narkomani).
- Příznaky
- pocit jednostranného škrábání v krku;
- polykání není omezeno;
- nejsou horečky, občas subfebrilie.
- Klinický nález
- jednostranný nekrotizující proces, který provází foetor ex ore[1];
- na jedné tonzile je kráterovitý, špinavě šedě povleklý vřed;
- mandle nebývá výrazně zvětšená, okolí vředu je klidné;
- někdy podobný nález je na dásni.
- Diferenciální diagnostika
- Léčba
- Bacillus fusiforme je anaerob citlivý na peroxid, kterým mandli potíráme.
Angina retronasalis[upravit | editovat zdroj]
- postihuje děti předškolního a školního věku,
- jde o postižení tonsily hltanové – je postižena méně často, což se připisuje samočistící schopnosti mandle (je pokryta respiračním epitelem s pohárkovými bb. a má mnoho slinných žlázek v okolí).
- Příznaky
- obecné – podobné palatinální angíně;
- bolest je ale pociťována v hloubce za nosem, stoupá při polykání (otěrem měkkého patra);
- provázena nosní neprůchodností, patologickou sekrecí a huhňavostí;
- při současném postižení ústí Eustachovy trubice dochází k porušení středoušní ventilace;
- zduřelé uzliny za horní třetinou hrany m. sternocleidomastoideus.
- Nález
- nárůst objemu hltanové mandle, zarudnutí, někdy povlaky;
- stékající hlenohnis z nosohltanu, hnisavá rýma;
- příp. převodní nedoslýchavost, vpáčený bubínek, katarální otitis media.
- Léčba
- jako palatinální angína, příp. nosní kapky s antibiotiky.
Angina lingualis[upravit | editovat zdroj]
- vzácné postižení jazykové mandle (vzácné proto, že na dně každé lakuny je slinná žlázka, která spolehlivě čistí);
- častěji bývá po tonzilektomii.
Angíny symptomatické[upravit | editovat zdroj]
- akutní tonzilitida je součástí celkového infekčního onemocnění[1];
- jsou to místní příznaky celkového infekčního onemocnění s bakterémií či virémií;
- karatální formy (spíše jako faryngotonzilitidy) – časté u chřipek, spalniček, poliomyelitidy…
Spálová angína[upravit | editovat zdroj]

- původce: β-hemolytický streptokok Streptococcus pyogenes produkující Dickův erytrogenní toxin, jehož uvolňování do krevního řečiště je odpovědné za doprovodné příznaky;
- výskyt typicky v menších epidemiích v dětských kolektivech (nejvíce ve věku 4–12 let)[1].
- Klinický obraz
- katarální až lakunární angína;
- malinový jazyk;
- erytém obličeje s cirkumorálním výbledem (Filatovův příznak);
- zduření regionálních lymfatických uzlin;
- celkové příznaky: zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy, spálový exantém (hlavně v podbřišku, na hrudníku a vnitřních stranách končetin – embolizační predilekce);
- drobné papulky v oblasti lůžek nehtů a na boltcích (Šrámkův příznak)[1].
Angina monocytotica[upravit | editovat zdroj]
- angína při infekční mononukleóze;
- původce: EBV, vzácněji CMV;
- dříve byla převaha onemocnění u mladistvích, dnes se výskyt přesouvá k dětem;
- u dětí je inkubace 2 týdny, u dospělých i značně déle.
- Formy
- abdominální – hepatosplenomegalie;
- lymfonodální – převaha příznaků na mandlích a uzlinách.
- Příznaky
- vyčerpávající horečky s ranními a večerními maximy a třesavkami;
- bolesti v krku a hlavy;
- může být periorbitální otok (Bassův fenomén) a enantém na patře
- průběh je značně variabilní.
- Nález
- generalizované zduření lymfatických uzlin, nejvíce na palatinálních;
- krevní obraz – atypické lymfocyty;
- v 90 % jsou pozitivní jaterní testy;
- na mandlích šedozelené pablány a foetor.
- Diferenciální diagnostika
- sepse při angíně, hnisavé angíny, listerióza.
- Léčba
- symptomatická – mírníme horečky, bolesti, dáváme obklady, jaterní dieta, kloktadla;
- při komplikaci bakteriálním zánětem antibiotika.
Nepodáváme širokospektré aminopeniciliny (ampicilin, amoxicilin), hrozí výsev toxoalergického, svědivého exantému.
Angina vesiculosa (herpangína)[upravit | editovat zdroj]
- letní virové onemocnění dětí předškolního a školního věku;
- viry Coxsackie skupiny B a ECHO-viry[1] (podobné může vyvolat i HSV či VZV);
- často formou tonzilofaryngostomatitidy.
- Příznaky
- vysoké horečky, nechutenství, dysfágie, zvracení, bolesti hlavy, břicha.
- Nález
- na hrdle, na mandlích, na obloucích 1–2 milimetry velké papuly nebo bolestivé puchýřky s rudým lemem, během 2 dnů se mění v kruhovité ulcerace;
- spontánně odezní zhruba za 7–10 dnů[1].
- Léčba
- lokální ošetření (genciánová violeť), symptomatická léčba – herpangína odezní spontánně.
Angíny druhotné[upravit | editovat zdroj]
- v průběhu zhroucení imunitního systému (hlavně buněčné imunity) – u akutních hematologických nemocí (agranulocytóza, AML, ALL);
- angina agranulocytotica při dřeňových útlumech;
- angin leukemica doprovázející akutní leukémii[1];
- ulcerózní až nekrotická tonzilitida, často asymetrická;
- současně bývá i stomatitida;
- nápadná absence zduřelých spádových lymfatických uzlin[1];
- stav je těžký, schvácenost, sepse…
- léčba náleží hematologům.
Terapie tonzilofaryngitid podle etiologie[2][upravit | editovat zdroj]
Etiologie | Léčba 1. volby | Léčba 2. volby |
---|---|---|
adenoviry | symptomatická | – |
EBV, CMV | symptomatická | – |
St. pyogenes | penicilin V nebo procain-G-PEN | makrolidy, linkosamidy |
Arcanobacterium haemolyticum | makrolidy | doxycyklin |
Cor. diphtheriae | antitoxin + PEN G | antitoxin + makrolid |
N. gonorrheae | ceftriaxon/cefepim jednorázově | ciprofloxacin jednorázově |
Častou chybou je podání ATB u virové etiologie, zbytečné podání makrolidů bez pozitivní alergologické anamnézy místo penicilinu nebo indikace ATB bez mikrobiologického vyšetření.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j ROTTENBERG, Jan. Diferenciální diagnostika, terapie a komplikace akutních tonzilitid [online] . In solen.cz. Jaro a léto v ordinaci a lékárně. 1. vydání. Olomouc : Solen, 2010. 138 s. s. 48-57. Dostupné také z <www.solen.cz>. ISBN 978-80-87327-32-6
- ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 411. ISBN 978-80-7262-644-1.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.