Chuťové receptory

Chuťové receptory jsou vázany na chuťové pohárky sliznice jazyka a horního patra. Chuťový receptor představují chuťové buňky opatřené mikroklky, kterými se chuťové látky rozpuštěné ve slinách dostávají k jejich chuťovým pórům.

Rozlišujeme čtyři základní kvality chuti, jejich receptory jsou rostroušené po celém povrchu jazyka a horního patra, nicméně v některých oblastech je jejich hustota významnější : sladko (hlavne na špičce jazyka), slano (hlavne na špičce a po stranách jazyka vepředu), kyselo (hlavne po stranách jazyka vzadu), hořko (hlavne na kořeni jazyka). Umami je vedle čtyř základních pátou chutí. Název je odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro umami taste-mGluR4 byl objeven v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou kyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty).

L-glutamanový anion umožňuje vnímání chuti umami na jazyku

Chuťová dráha je tvořena vlákny tří hlavových nervů (n. facialis, n. vagus, n. glossopharyngeus). Vlákna pak končí v ncl. tractus solitarii v prodloužené míše. Odtud pak existuje spojení s mozkovou kůrou, kde se uskutečňuje jak prostorové vnímaní chuťových podnětů, tak jejich kvalita. Další spojení je s hypotalamem a amygdalou. Toto spojení představuje jak emoční doprovod, tak případnou vegetativní reakci na požívanou stravu a její chuť.

Podrobnější informace naleznete na stránce Chuťová dráha.

Odkazy

Souvisejicí články

Použitá literatura

MOUREK, Jindřich. Fyziologie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2012. 222 s. sv. 2. ISBN 80-247-3918-X.