Cirkumventrikulární orgány
Cirkumventrikulární orgány (CVO) jsou místa v CNS, kde je omezena hematoencefalická bariéra, a tedy zde látky mohou volně obousměrně přecházet. Tato výjimka je důležitá z hlediska plnění senzorických a (neuro)sekrečních funkcí.
Area postrema[upravit | editovat zdroj]
Párová chemorecepční zóna, umístěna na přechodu IV. komory a centrálního míšního kanálu.
Chemorecepční zóna plazmatických látek, na jejichž základě se vyvolá zvracení. Detekce toxinů, regulace TK nebo přijmu tekutin.
Organum subfornicale[upravit | editovat zdroj]
Nepárová struktura, která leží ve střední čáře mezi foramina interventricularia Monroi. Je bohatě vaskularizován s velkým množstvím receptorů pro angiotenzin II.
Aferetní spoje přicházejí hlavně z jader hypothalamu, eferenty zpět do hypothalamu, hlavně k ncl. paraventricularis a ncl. supraopticus.
Při stimulaci orgánu angiotenzinem dochází k uvolnění antidiuretického hormonu (vazopresinu) z neurohypofýzy, k pocitu žízně, která vede k vyhledání vody.
Organum vasculosum laminae terminalis[upravit | editovat zdroj]
Nepárová struktura, která leží v lamina terminalis nad chiasma opticum a nad spodinou III. komory. Je také vybavena receptory pro angiotenzin II.
Aferentní spoje přicházejí z subfornikálního orgánu, z hypothalamu a z locus coeruerus. Eferenty míří do hypothalamu a do ncl. supraopticus a ncl. paraventricularis.
Funkce spočívá v regulaci hospodaření s vodou, elektrolyty a také se podílí na regulaci krevního tlaku.
Organum subcommissurale[upravit | editovat zdroj]
Pravděpodobně hraje roli ve vývoji a funkci ependymálního systému, možná zapojen do produkce specifických glykoproteinů a řízení vodní bilance organismu.
Zadní lalok hypofýzy[upravit | editovat zdroj]
Neurohypofýza je odpovědná za sekreci ADH, oxytocinu a liberinů.
Eminentia mediana hypothalami[upravit | editovat zdroj]
Spojení mezi hypothalamem a předním lalokem hypofýzy, uvolňování hypofyzotropních hormonů - regulace funkce hypofýzy.
Epifýza[upravit | editovat zdroj]
Sekrece melatoninu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MYSLIVEČEK, Jaromír. Základy neurověd. 3. vydání. Triton, 2022. 438 s. s. 50. ISBN 978-80-7684-007-2.
- PETROVICKÝ, Pavel. Klinická neuroanatomie CNS s aplikovanou neurologií a neurochirurgií. 1. vydání. Triton, 2008. 628 s. s. 333. ISBN 978-80-7387-039-3.
