Defekty humorální imunity

Defekty humorální imunity jsou vrozené nebo získané abnormality B-lymfocytů, všech nebo pouze některých tříd imunoglobulinů či komplementu.

Primární imunodeficience jsou vzácné a projevují se opakujícími se infekcemi v časném dětství. Některé jsou neslučitelné se životem v normálním prostředí. Humorální imunodeficity jsou v populaci častější než buněčné imunodeficity. Poruchy B-buněk a tvorby protilátek jsou příčinou častých infekcí extracelulárně se množícími bakteriemi. Poruchy T-buněk vedou ke snížené odolnosti proti parazitům a intracelulárním baktériím a virům.

Složky humorální imunity

Mezi složky humorální imunity patří B-lymfocyty, protilátky a komplement. Protilátky se uplatňují v obraně proti extracelulárním opouzdřeným bakteriím (pneumokokům, streptokokům, neisseriím…); jako opsoniny usnadňující fagocytózu; s antigeny tvoří imunokomplexy, na které se vážou některé složky koplementu; vazbou na antigen aktivují komplement a tím zprostředkují cytolýzu nežádoucích buněk nebo mikrobů; neutralizují viry a toxiny. Komplement se účastní zánětlivých reakcí a anafylaxí, odstraňování imunokomplexů, opsonizace mikrobů a cytolýzy buněk. U primárních humorálních imunodeficitů vzniká porucha produkce protilátek na podkladě molekulárních defektů B-lymfocytů nebo poruch interakce B- a T-lymfocytů.

Klinický obraz humorálních imunodeficitů

Deficit protilátek se typicky projevuje náchylností k rekurentním, často závažným infekcím horních a dolních cest dýchacích, zejména opouzdřenými bakteriemi (Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae). U dětí bývají typickým projevem recidivující záněty středouší, sinusitidy a pneumonie. Bývá zvýšená náchylnost také k virovým infekcím respiračního a gastrointerstinálního traktu a jejich závažnějšímu průběhu.

Dalšími typickými projevy jsou malý vzrůst, neprospívání, recidivující febrilie, zhoršená školní docházka a zhoršený prospěch, chronický průjem, autoimunitní onemocnění, hyperplazie mezenteriálních lymfatických uzlin a neobjasněná hepatosplenomegalie.

Nosologické jednotky

Brutonova agamaglobulinemie (anglické video)

• Autosomálně dědičná agamaglobulinémie.
• Brutonova X-vázaná agamaglobulinémie (prevalence 1:50 000 až 100 000 obyvatel)
  • mutace genu pro tyrosinkinázu → porucha diferenciace pre-B-lymfocytů do B-lymfocytů → chybí B-lymfocyty a imunoglobuliny;
  • X-vázaná → jen u chlapců;
  • manifestace po vymizení transplacentárně přenesených mateřským protilátek, tj. po 6. měsíci života;
  • opakované těžké respirační infekce → bronchiektázie, fibrotické změny; artritidy;
  • léčba: celoživotní substituce imunoglobulinů, adekvátní terapie infekcí; očkování kontraindikováno.
• Běžná variabilní imunodeficience‎ (prevalence 1:50 000 obyvatel)
  • relativně nejběžnější závažný humorální deficit; heterogenní skupina dědičných onemocnění;
  • manifestace obvykle ve 2. a 3. dekádě;
  • po neobjasněném podnětu dojde k útlumu tvorby protilátek → snížené hladiny IgG a IgA, IgM normální/snížené, normální počet B-lymfocytů;
  • poruchy regulace imunitní odpovědi, rozvoj autoimunitních onemocnění (zejm. hematopoetické řady), často postižen gastrointestinální trakt, tvorba granulomů, lymfoproliferativní onemocnění,…
  • léčba: substituce imunoglobulinů, adekvátní antibiotická terapie infekcí, event. profylakticky antibiotika.
• Selektivní deficit IgA (incidence 1/600 až 1/1000)
  • nejčastější protilátková imunodeficience;
  • neschopnost tvořit protilátky izotypu IgA včetně sekrečního IgA (sérová hladina < 0,05 g/l);
  • nejčastěji asymptomatický;
  • u někoho časté infekty horních cest dýchacích, otitidy, připadně průjmy;
  • asociován s autoimunitními onemocněními (např. s revmatoidní artritidou);
  • opakované podávání krevních derivátů je riziko anafylaktické reakce;
  • léčba: symptomatická.
• Transientní hypogamaglobulinémie dětského věku.
  • opožděný nástup tvorby vlastních imunoglobulinů → častější infekce po poklesu mateřských protilátek;
  • většinou se spontánně upraví do 2(-4) let věku.
• Specifické deficity protilátek.
• Deficit IgG podtříd.
  • samostatně nebo v kombinaci s deficitem IgA (IgG2, IgG4).
• Syndrom hyperimunoglobulinémie IgM (vzácný)
  • porucha procesů přesmyku IgM na ostatní třídy Ig – různé molekulární příčiny a různá patogeneze;
  • klinicky se manifestuje jako kombinovaná imunodeficience – oportunní infekce (pneumocysty, toxoplasmózu, kryptosporidia);
  • časté postižení jater – sklerózující cholangitida;
  • prognóza velmi závažná;
  • léčba: substituce imunoglobulinů, léčba přidružených infekcí, transplantace kostní dřeně.
• Syndrom hyperimunoglobulinémie IgE – syndrom Jobův, Buckleyové (vzácný)
  • velmi vysoká sérová hladina IgE (desetitisíce IU/ml) a eosinofilie, snížení až vymizení Th17;
  • infekce zejm. Staph. aureus a Candida albicans, infekce kůže, abscedující pneumonie;
  • postižení skeletu a pojivových tkání → „lví obličej“, porucha dentice;
  • léčba: antibiotika, antimykotika, léčba alergií.

Diferenciální diagnostika

• Kombinované imunodeficity.
• Ztráty bílkovin (popáleniny, nefrotický syndrom, enteropatie se ztrátami bílkovin)
• Léky způsobená hypogamaglobulinemie.
• Jiné příčiny získaných poruch humorální imunity.

Odkazy

Související články

• Imunodeficience • Primární imunodeficience • Těžké kombinované imunodeficience (SCID)
• Defekty buněčné imunity
• Deficit složek komplementu
• Imunologický vývoj dítěte