RTG snímek hrudníku bývá indikován k vyloučení zánětlivých změn plicního parenchymu a metastatického postižení plic. Další indikací je v rámci předoperačního vyšetření. Rozšíření horního mediastina s deviací trachey bývá u strumy.
RTG snímek horní hrudní apertury[edit | edit source]
V poslední době ustupuje do ústraní díky výpočetní tomografii. Stejně jako na prostém snímku lze vyjádřit podezření na strumu při jednostranném rozšíření horního mediastina a deviaci trachey. Variace skeletu jako například krční žebro či processus megatransversus bývají spíše náhodným nálezem.
Nativní snímek krku v bočné projekci může být přínosný v diagnostice edému a zánětu epiglottis. Subglotické zúžení trachey subgloticky může svědčit pro croup.
Nejčastěji bývá indikován snímek v Stenversově projekci k vyloučení mastoiditidy, která se projeví sníženou transparencí mastodiálních sklípků. Pro chronické změny svědčí redukce sklípků, zesílení a sklerotizace sept. Projekce na kost skalní podle Schullera a Rundstroma dnes ustupují do pozadí při dostupnosti CT.
RTG lbi ve Watersově projekci[edit | edit source]
Poloaxiální snímek lbi s otevřenými ústy je indikován při podezření na patologii v oblasti maxilárních sinech − nejčastěji akutní či chronickou sinusitidu. Při chronické sinusitidě bývá patrné zastření příslušné dutiny či lem zesílené mukoperiostální výstelky. Při akutní sinusitidě se někdy ukazuje hladinka tekutiny (sekretu). Při dobře provedené projekci lze někdy hodnotit i oblast ethmoidů, sfenoidu a frontálních sinů. Okrajově bývá patrný i mastoidální výběžek.
Projekce je vhodná k zobrazení frontálních sinů, event. i ethmoidů.
Projekce na oblast orbit k vyloučení zejména traumatických změn dna a mediální stěny orbity či pneumoorbity.
Intraorání snímek k zobrazení sialolitiázy ve Whartonově duktu, spíše tedy stomatologická indikace.
Jedná se o kontrastní vyšetření Whartonova či Stensenova duktu po jejich nasonodování a nástřiku jodové kontrastní látky, spíše tedy stomatologická indikace.
Ultrazvukové vyšetření je základní zobrazovací metodou při vyšetření měkkých tkání hlavy a krku, vynikající zobrazení štítné žlázy, krčních uzlin, podčelistní a příušní slinné žlázy, velkých cév krku, nenádorových expanzí, tumorů. Ultrazvuk lze omezeně použít i k zobrazení struktur laryngu.
Nativní CT vyšetření se provádí low-dose technikou, nejčastější indikace jsou chronické zánětlivé změny − zesílená výstelka, polypy, cysty a pooperační stavy.
Z ORL indikace se využívá v diagnostice zánětlivých onemocnění: absces, flegmona a jejich šíření podél fasciálních prostorů, dále ke stagingu tumorů. Nevýhodou jsou artefakty ze ztvrzení paprsku od sanovaného chrupu (zubní výplně, implantáty), které mohou způsobit značnou degradaci obrazu v úrovni dutiny ústní. CT se provádí s intravenosním podáním jodové kontrastní látky.
CT s vysokým rozlišením (HRCT) bývá indikováno nejčastěji při zánětlivých onemocněních mastoidálních sklípků − akutní a chronická mastoiditis a v pooperačních stavech. HRCT přesně zobrazí strukturu sept mastoidálních sklípků, jejich redukci, sklerotizaci stěny, zastření. Hodnotit lze i uložení a změny struktury středoušních kůstek a struktur vnitřního ucha.
MR baze lební má obdobné indikace jako CT v této oblasti, speciálně je vhodné k diagnostice a stagingu nádorů. MR sialografie nemá dostatečnou senzitivitu pro detekci konkrementů ve vývodech slinných žláz. MR lze využít v diagnostice patologií měkkotkáňových struktur vnitřního ucha.
