Funkční morfologie ledvin
Ledviny jsou významný vylučovací, exkreční orgán. Nacházejí se retroperitoneálně v oblasti Th12–L2. Podílejí se na udržovaání homeostázy a udržují bilanci mezi příjmem a výdejem. Bilance může být pozitivní, kdy je příjem větší než výdej nebo negativní bilance, kdy je výdaj větší než příjem.
Zajišťují:
- izovolémii – stálý objem,
- izoosmii – osmotický tlak,
- izohydrii – ABR,
- izoionii,
- vylučování metabolitů,
- močovina – produkt metabolismu AMK,
- kyselina močová – produkt metabolismu NK,
- kreatinin – produkt katabolismu kreatinu,
- jiné – Hb, hormony,
- sekrece hormonů,
- renin – hormon juxtaglomerulárního aparátu. Štěpí angiotenzinogen na angiotenzin I, který je za pomoci ACE (angiotenzin converting enzyme) konvertovaný na angiotenzin II. Má vazokonstrikční účinky.
- erytropoetin – stimuluje produkci erytrocytů,
- prostaglandiny a kininy – mají vliv na hladkou svalovinu cév,
- 1,25–dihydroxyvitamin D3 – zvyšuje plazmatickou hladinu Ca2+.
Kůra[edit | edit source]
- tvořena korovými glomeruly, množství proximálních a distálních tubulů,
- rozmanitě uspořádané krevní řečiště,
- osmotický tlak kůry má stejnou hodnotu jako krevní plazma.
Dřeň[edit | edit source]
- longitudinálně uspořádané útvary, přímé části proximálních a distálních tubulů,
- obě raménka Henleovy kličky,
- sběrné kanálky,
- osmolarita stoupá od rozhraní kůra-dřeň směrem k papile.
Histologie[edit | edit source]
Parenchym je tvořen funkčním systémem tří základních složek, které musí být v souhře.
- intersticium,
- krevní oběh,
- soubor nefronů.
Malpigiho ledvinové tělísko[edit | edit source]
Je složené z Bowmanova pouzdra a glomerulu. Jeho hlavní úlohou je ultrafiltrace krevní plazmy. Je potřeba zajistit vysoký filtrační tlak.
Glomerulární filtrace – pohyb vody a nízkomolekulárních látek směrem z plazmy do Bowmanova pouzdra a do iniciální části proximálního tubulu.
Mezangium – tvořené mesangiálními buňkami a hmotou. Zajišťují oporu glomerulárních kapilár. Ovlivňují filtrační plochu a to zmenšením – vlivem angiotenzinu II, relaxací – vlivem prostaglandinů.
Extraglomerulární mezangiální buňky s macula densa – epiteliální buňky konečné části tlustého segmentu vzestupné části Henleovy smyčky, které kontrolují složení filtrátu a podávají informace o tom, zda filtrují málo nebo hodně. Takzvaná tubuloglomerulární zpětná vazba. S granulárními buňkami, což jsou modifikované buňky vas afferens a vas efferens produkují renin.
Nefron monitoruje svoji vlastní úroveň GF receptory v macula densa (detegují průtok tubulární tekutiny a množství Na+, chemické signály macula densa ovlivňují kontrakci nebo relaxaci hladké svaloviny aferentních a eferentních kapilár a tím tedy ovlivňují GF. Pokud se ↓GF, macula densa zaznamená snižený průtok tubulární tekutiny.
Jsou vyslány chemické signály a nastane vazodilatace vas afferens. Zvýší se hydrostatický tlak v glomerulárních kapilárách a obnoví se GF. Při vzestupu filtrace nastane děj opačný. Průtok glomerulem je přísně regulovaný a zachovaný avšak pouze v rozmezí arteriálních tlaků v rozmezí 80–180 mmHg. Při poklesu pod 80 mmHg tyto lokální regulační mechanismy selhávají.
Filtrační bariéra[edit | edit source]
Složená z fenestrovaného epitelu krevních kapilár, které jsou propustné pro vodu, malé soluty, ionty, glukózu, AMK, močovinu, albumin. Druhou složkou bariéry je bazální membrána, tvořená kolagenními vlákny. Má záporný náboj, z čehož vyplývá, že odpuzuje částice nabité záporně - anionty. Třetí složkou jsou podocyty. Tvoří hlavní bariéru pro erytrocyty. Čtvrtou složkou je nefrin. Je to bálkovina produkovaná podocyty, která je mezi nimi uložená a obklopuje je. Má taktéž negativní náboj a tak odpuzuje záporně nabité molekuly.
Tubulární systém[edit | edit source]
Glomerulární filtrát přechází z iniciální části proximálního tubulu do Henleovy kličky → ta vstupuje do dřeně ledvin a navazuje na tlustý segment → který plynule přechází do distálního tubulu → ten do sběrného kanálku, který přechází kůrou i dření → a konečně moč do ledvinných kalichů.
- kortikální nefron:
- povrchový,
- najčastější typ,
- umístěny jsou ve vnější vrstvě kůry,
- do dřeně jde pouze vrchol krátké Henleovy kličky.
- juxtamedulární nefron:
- méně početné,
- nacházejí se ve vnitřní vrstvě kůry spolu s proximálním, distálním tubulem a Henlevou kličkou,
- Henleva klička je dlouhá a zasahuje do dřeně,
- Vasa recta provázejí Henlevu kličku,
- schopnost tvořit vysoce koncentrovanou nebo maximálně zředěnou moč.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- Poznámky z přednášek prof. MUDr. Otomar Kittnar, CSc., MBA z Fyziologického ústavu 1 LF
Použitá literatura[edit | edit source]
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.