Fyziologické imunitní regulační mechanismy

Z WikiSkript

Imunitní systém je regulován na několika úrovních.

Regulace antigenem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antigen je primárním regulátorem. Podmiňuje afinitní maturaci B-lymfocytů. Antigenní kompetice znamená, že peptidy z různých antigenů soutěží o vazebná místa na MHC. Záleží také na hustotě komplexů MHC II. třídy na povrchu APCs spolurozhoduje o tom, jaká bude odpověď. K dosažení odpovědi je třeba určité prahové hustoty antigenu na APCs.TH2-ly vyžadují vyšší koncentrace, než TH1-ly. Automatické ukončení imunitní odpovědi je dáno krátkou dobou života efektorových lymfocytů. Aktivované T-lymfocyty nesou apoptotický receptor Fas i jeho ligand FasL (vzájemnou interakcí dochází k apoptóze).

Antagonistické peptidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Imunitní reakce je účinně regulována variantami peptidů, které jsou strukturně podobné antigenním peptidům. Tyto peptidy jsou částečnými agonisty. Jejich reakce s TCR je slabší, nebo výrazně silnější. Místo stimulace dochází k útlumu (anergie), T-buňky vykonávají jen některé funkce. Reakce T-buněk je pak odlišná kvantitativně i kvalitativně. To je způsobené složitostí TCR, které přenáší různé podněty.

Regulace protilátkami[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Secernované protilátky soutěží s BCR o antigen. Působí jako negativní regulátor stimulace dalších B-buněk. Imunokomplexy obsahující antigen a protilátky třídy IgG blokují aktivaci lymfocytů. Regulace pomocí idiotypové sítě není zcela jasná.

Regulace cytokiny a intercelulárním kontaktem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Regulační a signální molekuly mezi leukocyty zprostředkují cytokiny. Tomu lze zabránit endocytózou receptorů nebo jejich odvrhováním, resp. navázáním inhibitorů na receptory. Například CTLA-4 (CD152) je inhibiční receptor, který brání příliš snadné aktivaci. Přesto je strukturně podobný kostimulačním receptorům T-buněk (CD28).obdobně funguje KIR u NK-buněk. Sebedestrukční interakce apoptotického receptoru Fas s ligandem FasL vedou k úplné apoptóze buňky.

Suprese zprostředkovaná T-lymfocyty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzájemná negativní interakce TH1 a TH2 buněk, zprostředkované cytokiny, je důležitým faktorem regulace zánětu. TH2-lymfocyty (produkují IL-4, IL-10) potlačují zánět a transplantační reakce. Mají supresivní účinek. Rozpustné antigenně specifické supresorové faktory produkují některé CD8+ buňky jako formu rozpustného TCR, který kompetuje s TCR na povrchu jiných T-buněk podobné specifity a blokuje je. Hlavní formou negativní regulace T-lymfocytů je klonální eliminace, funkční utlumení (anergizace) po styku s antigenem na povrchu buněk jiných než profesionálních APCs, které neposkytují nezbytné kostimulační signály. To je zásadně důležité při vzniku tolerance k autoantigenům a alergenům.

Neuroendokrinní regulace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyziologicky existuje velmi významný vztah mezi imunitním, nervovým a endokrinním systémem. Některé neurotransmitery působí přímo na leukocyty, ty pro ně mají příslušné receptory, např. pro noradrenalin. Přímý kontakt mastocytů a nervových zakončení vede k degranulaci mastocytů. Kortikosteroidy, růstové hormony, tyroxin, endorfiny aj. působí také na leukocyty. Ty jsou schopné produkovat hormony: endorfiny, ACTH, TSH, růstový hormon, vitamin D3. Mnoho cytokinů působí na nervový systém. IL-1, IL-6, LIF a TNFα zvyšují teplotu (horečka). Vliv mají i emoce a stres (kortikosteroidy).

Faktory ovlivňující výsledek imunitní odpovědi[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výsledek odpovědi organismu závisí na:

  • stavu imunitního systému: embryonální, novorozenecký, oslabený ozářením či imunosupresivy náchylný k tolerogenní odpovědi,
  • vlastnostech antigenu: velikost molekuly, monomer či polymer, agregační stav,
  • dávce antigenu: velmi nízké nebo naopak vysoké dávky bývají tolerogenní,
  • způsobu podání: orálně, intradermálně.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.