Alergeny

Z WikiSkript

(přesměrováno z Alergen)

Alergen je exogenní antigen, který je u vnímavého jedince schopen vyvolat patologickou (alergickou) imunitní reakci.

Druhy alergenů[upravit | editovat zdroj]

Alergeny rozdělujeme do několika skupin.

Pyly[upravit | editovat zdroj]

Pylová zrna (elektronový mikroskop)

Pyly jsou jedním z nejdůležitějších alergenů. Jejich výskyt je vázán na období květu dané rostliny obsahující pyl, který se přenáší do ovzduší. Z toho důvodu je pro alergiky velmi výhodné sledovat pylové zpravodajství.

  • Někdy onemocnění trvá celý rok, zpravidla v období nejvyššího výskytu alergenu (v létě) dochází k exacerbaci příznaků.
    • Pyly trav, obilí, bylin, keřů, stromů přinášejí potíže již od února,
    • pyly květin většinou alergie nezpůsobují (kromě pampelišky).

10–20 pylových zrn v 1 m3 vzduchu již způsobí potíže (např. mezi polovinou května a července se vyskytuje 100–500 zrn na 1 m3 vzduchu). Nejhorší je teplé počasí, větrno; déšť snižuje riziko potíží.

  • Vypozorovala se značná zkřížená reaktivita u trav a břízovitých stromů – pyly těchto stromů mohou reagovat zkříženě i s alergeny některého ovoce a zeleniny.

Nejčastější projevy:

Prach[upravit | editovat zdroj]

Prach je všudypřítomné agens rozmanitého složení:

  • odpadlé částečky předmětů a látek;
  • epitelie zvířat, lidí;
  • vlasy a chlupy;
  • mikroorganismy nebo zbytky těl mikroroganismů, výměšky, hmyz, roztoči;
  • v bytovém prachu i plísně Alternaria, Cladosporium, Aspergillus, Penicillium, Mucor, Rhizopus.

Členovci[upravit | editovat zdroj]

Různé součásti hmyzu (jedy, sliny, odloupaná kutikula, exkrementy) mohou způsobovat alergie. Alergie jsou vyvolány štípnutím, žihadlem, kontaktem s kůží, inhalací. Zdrojem alergenů je i mrtvý hmyz.

Roztoči[upravit | editovat zdroj]

Roztoči jsou běžnou součástí domácího prachu. Základní podmínkou jejich rozmnožování je vlhkost (optimum 70–80 % při 25 °C). Nejčastěji se množí v matracích, nejvíce jich je v ložním prádle, čalouněném nábytku, v kobercích a závěsech. Roztoči se nejčastěji živí plísněmi. Stanoví se počítáním pod mikroskopem, metodou ELISA, kvantifikací guaninu (v exkrementech roztočů).

Včely a vosy[upravit | editovat zdroj]

Včely a vosy patří mezi blanokřídlý hmyz.

V jedu včely se nachází fosfolipáza A2, hyaluronidáza, kyselá fosfatáza a melitin.

Melitin:

  • tvoří 50 % obsahu žihadla;
  • lyzuje erytrocyty;
  • ovlivňuje činnost myokardu a krevního oběhu;
  • má kurarizační efekt.

V jedu vos, vosíků a sršňů se nachází 4 alergenní frakce: fosfolipáza A, fosfolipáza B, hyaluronidáza a antigen 5. Mezi antigeny existuje rozdílná zkřížená reaktivita, jenž je mezi jedem včely a vosy slabá, ale mezi jedem vosy a sršně silná. V jedech hmyzu se nachází toxické složky, které spouštějí anafylaktoidní reakci a mohou způsobit až anafylaktický šok.

Domácí a hospodářská zvířata[upravit | editovat zdroj]

Alergeny z domácích a hospodářských zvířat způsobují alergii u 5 % osob. Nejčastější jsou alergie na psy a kočky, ale také na králíky, koně, křečky a exotické ptáky. Alergologicky významné jsou šupiny, kůže a srst, ale alergizovat mohou i výkaly, moč nebo sliny zvířat. Vysoký výskyt alergenů je zejména ve slinách koček. Jejich olizováním se dostává na srst a do prostředí.

Kočičí alergeny:

Psí alergeny:

  • epitelie;
  • moč;
  • sérový albumin.

Koňské alergeny:

  • sérový albumin;
  • alergeny v kůži, srsti.

Exotičtí ptáci:

  • roztoči v peří.

Plísně a další mikroorganismy[upravit | editovat zdroj]

Aspergillus

Plísně se vyskytují ve vlhkých místnostech (pod obklady, tapetami, ve vzduchu), ve staveních bez trvalého obývání a při nedostatečném větrání. Pokud pacient popisuje potíže např. jen na chatě, je podezření, že původcem můžou být právě plísně. Potíže mohou někdy mít sezónní charakter. Deště a mlhy zvyšují množství plísní ve vzduchu.

Alternaria:

  • všudypřítomná;
  • saprofyticky se vyskytuje na rostlinách, potravinách;
  • nejvíc na podzim, na jaře;
  • hlavní alergen Alt a I.

Aspergillus:

  • skladované obilí, zelenina, ovoce, kompost, mouka;
  • kůže;
  • vyvolává reakce I., III. a IV. typu.

Penicillium:

  • všudypřítomná, celoroční;
  • pro růst důležitá vyšší vlhkost.

Dalším zdrojem alergizace jsou mikroorganismy žijící v klimatizacích: Actinomyces, prvoci, plísně, které způsobují tzv. chorobu z klimatizace.

Potraviny[upravit | editovat zdroj]

Potraviny způsobují alergie, které jsou často diagnosticky problematické a závisí na úpravě dané potraviny (v mase jsou stopy ATB, v rostlinách pesticidy).

  • Nejčastěji alergizuje vejce, ryby, lískové oříšky, mléko, celer, ovoce, zelenina, mouka, burské oříšky, maso, brambory, kakao.
  • Alergeny jsou většinou glykoproteinové povahy (molekulární hmotnost 10 000–40 000); rozdílné fyzikální vlastnosti.

Kravské mléko[upravit | editovat zdroj]

Kravské mléko obsahuje kasein, β-laktoglobulin, sérový albumin, α-laktalbumin, což jsou termostabilní alergeny. Alergie na mléko je vzácná u dospělých, častěji se vyskytuje u dětí (specifické IgE až do dospělosti). V současnosti se vyrábí i hypoalergenní mléko: většina proteinů má molekulovou hmotnost menší než 3 400, takže nezpůsobuje senzibilizaci.

Vejce[upravit | editovat zdroj]

Bílek alergizuje nejčastěji, alergická reakce je namířena proti těmto proteinům: ovalbumin (hlavní termolabilní alergen), konalbumin, ovomukoid (hlavní termostabilní alergen), ovoglobulin, ovomucin.

Ve žloutku se nachází livetiny, které také často způsobují alergickou reakci. Poměrně často dochází ke zkřížené reaktivitě s alergeny bílku a peří, vajíčky a drůběžím masem.

Ryby[upravit | editovat zdroj]

Složky sarkoplazmy rybího svalu odolávají vaření a způsobují alergii. Dalšími alergeny jsou histaminoliberátory, histamin v tuňákovi. Způsobují astmatické potíže a anafylaktický šok.

Maso[upravit | editovat zdroj]

Nejvíc alergenní je vepřové maso, jehož alergeny vzdorují vaření. Osoby výrazně citlivé na penicilin mohou reagovat na maso a osoby přecitlivělé na vejce mohou reagovat na drůbeží maso.

Obilniny[upravit | editovat zdroj]

Alergeny z obilnin jsou zejména albuminy a globuliny v mouce. Často se setkáváme se zkříženou reakcí obilnin s burskými oříšky. Gliadin způsobuje coeliakální sprue; je bohatý na kyselinu glutamovou, prolin a disulfidické vazby. Některé antigeny jsou obsaženy v lihovinách vyrobených z příslušného obilí. Také v některých lécích se nachází gluten, škroby z kukuřice a obilí.

Zelenina a ovoce[upravit | editovat zdroj]

Častí původci alergické reakce:

  • burské oříšky, soja, hrášek, fazole;
  • brukvovitá zelenina: křen, hořčice, ředkvičky, kapusta; acyl-izothiocyanáty; maskované alergeny;
  • mrkvovitá zelenina: celer; anafylaktické šoky časté; příprava celeru a mrkve může vyvolávat kopřivku na rukou, rýmu, slzení;
  • lilkovitá zelenina: rajče X paprika, lilek, brambory, pyl trav; kopřivka, ekzém, afty;
  • ovoce: jablko, lískový oříšek; zkřížená alergie s pyly stromů; broskev; Quinckeho edém rtů, jazyka, svědění, rýma, konjunktivitida; jahoda způsobuje kopřivky u dětí;
  • kakao a čokoláda: anafylaktická reakce výjimečná; často urtikárie, bolesti hlavy, dermatitis; nutno konzumovat velké množství čokolády.

Potravinářská aditiva[upravit | editovat zdroj]

  • Barviva: azotová; kožní a respirační projevy, mohou způsobit až anafylaktický šok.
  • Konzervační látky: sulfity; pro konzervaci sušeného ovoce, v moštu, víně, pivu, octu, v lécích (kortikoidy); bronchospasmus; kyselina benzoová, chinin, bifenyly.
  • Alergie na želatinu, glutamát sodný, aspartam, papain; α-amyláza způsobuje astma u pekařů.
  • Znečišťující látky v potravě: pesticidy, insekticidy, fungicidy; umělá výživa dobytka; nikl (po přípravě v niklovaném nádobí).
  • Hypersenzitivita na kvasinky a plísně → alergie na pivo, plísňové sýry, marmelády.

Léčba alergie[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Léčba alergie.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.