Fyziologie stárnutí

Z WikiSkript


Stárnutí organizmu je fyziologický děj končící smrtí jedince. Počas stárnutí dochází k redukci tělesných funkcí, respektive k poklesu funkční kapacity organizmu – snižuje se schopnost adaptibility a odolnost vůči psychické a fyzické zátěži. V dosáhnutí vysokého věku nám především brání choroby, na které jsme věkem náchylnější.

Délka života je do určité míry daná geneticky.

Stárnutí nervového systému[upravit | editovat zdroj]

V minulosti převládala teorie hlásající ubývání nervových buněk se zvyšujícím se věkem. Současné poznatky však ukázaly, že rychlost tohoto poklesu vůbec neni tak rychlá, jak se předpokládalo. Rychlé ubývání neuronů je způsobené patologickými stavy, např. Alzheimerovou chorobou. Důležitý pro nervovou činnost není jen počet buněk, ale i jejich vzájemné propojení a myelinizace jejich výběžků a to je důvodem výrazného zlepšení paměti ve školním věku.

Ve stáří se počet dendritů postupně zmenšuje a propojení buněk také. Schopnost vybavování si věcí a paměť se zhoršují, avšak v tomto procesu se dají sledovat určité trendy. Informace získané z útlého věku jsou v paměti udržované až do pokročilého stáří. Z toho se dá usoudit, že nejdříve zanikají neuronální okruhy vytvořené v pozdějším věku.

Stárnutí nervového systému má vliv i na motoriku těla, v tomto ohledu sledujeme opačný efekt než při paměti. Celkově jsou pohyby zpomalené a náročnější jsou rozsáhlé pohyby, například chůze. Motorika jemných pohybů, které člověk nabývá v životě poměrně později, zůstává zachovaná.

Stárnutí pohybového aparátu[upravit | editovat zdroj]

Graf znázorňujúci hmotnosť kostí v závislosti od veku

Můžeme hovořit o více procesech:

  • zvyšování tělesného tuku a úbytek hmoty kosterního svalstva,
  • degenerování kloubních chrupavek, artróza (růst kostních výrůstků),
  • změna struktury kostí – osteoporóza.


Důsledkem je ubývání svalové síly (stařecká sarkopénie). Maximální sílu má organizmus v třetím decéniu, ve čtvrtém až pátém se sníží asi o 10 %, v šestém až sedmém o dalších 15 % a od osmého průměrně o 30 %.

Stárnutí transportního systému[upravit | editovat zdroj]

V dýchacím a cévním systému dochází k více změnám:

  • destrukce sept v plicních sklípcích, vzniká stařecký emfyzém,
  • zhoršení odolnosti hrudníku,
  • snížení saturace krve kyslíkem,
  • ztráta poddajnosti cévní stěny, elastická vlákna jsou nahrazena kolagenem a tak se zvyšuje krevní tlak.


Hypoxia vede k menšímu využívání oxidativní fosforylace ve prospěch anaerobní glykolýzy a to má za následek horší odolnost už při menší fyzické zátěži. Postupně se snižuje citlivost na inzulín a metabolizmus glukózy se mění, což často vede k diabetes.

Srdeční choroba je u jedinců starších 65 let jedním z nejčastějších problémů. V krvi se zvyšuje obsah krevních lipidů (například cholesterolu) a to může vést k dalším těžkostem, jako například infarkt myokardu.

Příčiny stárnutí[upravit | editovat zdroj]

Příčiny stárnutí stále zůstávají záhadou, existuje však více teorií:

  • teorie biologických hodin (genetický program buňky),
  • teorie o působení vlivů vnějšího prostředí,
  • teorie omylů (postihuje DNA),
  • teorie stařeckého pigmentu (hlavně v dlouhověkých buňkách, které pro zpracování lipofuscinu nemají enzymy),
  • teorie volných radikálů.

Nestabilní genom může vést ke zrychlenému stárnutí. Chromozomy jsou během života stále víc a víc poškozované, protože dochází ke zkracování telomer na jejich koncích, které chromozomy před negativními vlivy chrání.

Nízkokalorická výživa v mladším věku může zvýšit délku života, protože snižuje koncentraci cholesterolu v plazmě nalačno a brání ukládání viscerálního tuku.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar a kol. Grada Publishing 2011. str.757 - 760., 1. vydání, Praha, ISBN 978-80-247-3068-4.
  • SILBERNAGL, Stefan a DESPOPOULOS, Agamemnon, Grada Publishing 2016. str. 44-45, překlad 8. německého vydání, Praha, ISBN 978-80-247-4271-7.