Emfyzém
Emfyzém představuje v širším slova smyslu nahromadění vzduchu v tkáních. V povědomí nejen laické, ale i odborné veřejnosti se pod pojmem emfyzém rozumí především emfyzém plicní neboli rozedma plic. Setkáváme se ovšem i s nahromaděním vzduchu v jiných strukturách, např. v mediastinu či v podkoží. V uvedených lokalizacích pak používáme termínu mediastinální, resp. podkožní emfyzém.
Druhy emfyzému
- Podkožní;
- mediastinální;
- plicní – rozedma plic.
Klinický obraz podkožního a mediastinálního emfyzému
Při zmnožení vzduchu v podkoží (zejména na hrudi) cítíme pod prsty praskání způsobené pohybem vzduchu v intersticiu. Podkožní emfyzém bývá průvodním příznakem různých závažných onemocnění jako kupř. pneumotoraxu, zlomených žebrech, penetrujících traumatických poraněních, a rovněž se vyskytuje při plynové flegmoně.
Při mediastinálním emfyzému (pneumomediastinu) je auskultačně nad mediastenem velmi typický hlučný třecí šelest, jenž je synchronní se srdeční činností (tzv. Hammanův příznak). Na možnost pneumomediastina je třeba myslet především tehdy, vyskytne-li se současně i podkožní emfyzém. Nelze ovšem pominout ten fakt, že jak krepitaci (příznak podkožního emfyzému), tak i pleurální třecí šelest mohou napodobit zvuky vyvolané třením chloupků na hrudníku o přiložený fonendoskop. Těmto zvukům může zkušený lékař předejít tím, že kůži hrudníku před vyšetřením navlhčí.
Plicní emfyzém
 | Na tomto článku se právě pracuje | |||
| Máte-li nějaké náměty či poznámky k jeho obsahu, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autora stránky – naleznete jej v historii. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 7. března 2026 v 12:17. | ||||
| Rozedma plic | |
| emphysema pulmonum | |
.jpg) Bulózní plicní emfyzém | |
Mikroskopický obraz efyzému | |
| Rizikové faktory | nikotinismus |
|---|---|
| Patogeneze | destrukce stěny alveolů splodinami tabákového kouře, nebo destrukce alveolárních sept elastázou neutrofilů při deficitu alfa-1-antitrypsinu. |
| Klinický obraz | zhoršující se dušnost, doprovázena neproduktivním kašlem, soudkovitý hrudník, obraz pink puffer |
| Komplikace | obzvlášť u bulózního emfyzému vznik spontálního pneumothoraxu, respirační selhání, cor pulmonale chronicum |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | J43 |
Emfyzém plic je trvalá abnormální dilatace dýchacích prostor distálně od terminálního bronchiolu, spojená s destrukcí interalveolárních sept bez fibrotizace. Hlavní příčinou vzniku emfyzému plic je kouření, další příčinou u je vrozený deficit α1-antitrypsinu.
Komplikací plicního emfyzému je možný vznik spontánního pneumotoraxu, postupného respiračního selhání a následným cor pulmonale chronicum.
Morfologie
Podle toho, které dýchací prostory jsou postiženy rozlišujeme 4 hlavní typy plicního emfyzému.
- Centroacinární
- Panacinární
- Paraseptální
- Emfyzém s iregulární distribucí.
U všech těchto uvedených typů může být emfyzém lokalizován jen v určitém segmentu plic nebo laloku, může však zasahovat na celé plíce.
Centroacinární emyfzém
Centroacinární (centrolobulární) emfyzém je nejčastější formou plicního emfyzémů, tvoří až 95% [1] klinicky významných případů.
Postižené jsou centrální a proximální části acinů tvořené respiračními bronchioli, distální alveoly jsou bez změn.
V jednom acinu tak vznikají emfyzematozní i normální dýchací prostory.
Panacinární emyfzém
Panacinární (panlobulární) emfyzém je spojen s vrozeným defektem α1-antitrypsinu, kdy nedochází k blokování aktivity proteolytických enzymů, produkovaných neutrofily a dochází k destrukci stěn průdušek a interalveolárních sept.
Jednotlivé aciny jsou uniformě dilatované od respiračních bronchiolů k terminálním alveolům.
Paraseptální emyfzém
Paraseptální emfyzém, je pravděpodobným viníkem sponntálního pneumothoraxu u mladých dospělých. Proximální části acinů jsou v pořádku a postižené jsou hlavně distální části. Emfyzém je hlavně patrný u acinů sousedícch s pleurou, podél vazivových sept plicních laloků.
Emfyzém s iregulární distribucí
U emfyzému s iregulární distribucí jsou nepravidelěn postižené různé části acinů, a je téměř bez vyjímky spojen s dřívějším zjizvením plicní tkáně. Tvoří malá ložiska a bývá klinicky nevýznamný.
Další formy
Výše zmíněné plicní emfyzémy se nacházejí primárně v prostředí chronické obstrukční plicní nemoci, několik dalších stavů může být spojených s převzdušněním plic a fokálními emfyzematózními změnami.
- Kompenzatorní emfyzém – Dilatace alveolů jako kompenzační odpověď na ztrátu plicního parenchymu. (např. po lobektomii)
- Obstruktivní hyperinflace – Plíce expanduje kvůli zadrženému vzduchu, například kvůli nádoru či cizímu tělěsu. Obstrukce umožňuje vniknutí vzduchu při inspiriu, ale neumožnímu uniknout při výdechu. Případě je kolaterální cestou Kohnových porů přiveden vzduch za obstrukci.
- Bulózní emfyzém – Popisný termín pro velké subpleurální buly (více jak 1cm v průměru) vyplněné vzduchem, mohou se vyskytnou u jakéhokoli typu plicního emfyzému.
Ruptura buly může vést k pneumothoraxu - Intersticiální emfyzém – Vstup vzduchu do pojivové tkáně plicního stromatu, mediastina nebo podkožních tkání. Je způsoben protržením alveolu jako následku zvýšení intraalveolánrího tlaku u již dříve emfyzémem změněných alveolů. (Například při silném kašli)
Klinický obraz
Za typické příznaky plicního emfyzému se považují kašel a námahová dušnost. Při vyšetření jsou nápadné změny konfigurace hrudníku, jakými jsou soudkovitý tvar hrudi, vyplněné podklíčkové a nadklíčkové jamky, rovnoběžný průběh žeber apod. Při velmi rozvinutých formách plicního emfyzému bylo dřívějšími autory zdůrazňováno jednoduché znamení, které u mužů dovolilo diagnózu na první pohled: při emfyzému je výrazně zkrácená vzdálenost dolního okraje štítné chrupavky od rukojeti hrudní kosti, kdy byly dokonce popisovány případy šířky pouhého prstu.
Vedle změn konfigurace hrudníku je slyšet při poslechu plic oslabené dýchání s výrazně prodlouženou exspirací, nízko uložené a málo pohyblivé bránice, velmi tiché srdeční ozvy.
- Při poklepu je klasicky přítomen hypersonorní poklep na hrudi a rovněž zmenšené absolutní srdeční ztemnění, neboť srdce je překryto nadmutými plicemi.
- Při rentgenologickém vyšetření jsou nápadná světlá plicní pole, oploštělé a nízko uložené kupole bránice, téměr horizontálně probíhající žebra a čtvercový hrudník.
Všechny tyto výše uvedené příznaky však vyhovují jen při rozpoznání většinou pokročilých forem emfyzému, avšak u počínajících nebo lehčích forem rozhodně diagnózu neumožňují.
U chronické obstrukční choroby bronchopulmonální (emfyzému) se na rozdíl od prostého chronického zánětu průdušek objevuje vedle kašle a expektorace i námahová dušnost.
- V poslední době se mezi nemocnými rozlišují dva klinické typy
- Typ A – emfyzematická forma – nemocní mívají veliký emfyzematický hrudník, bývají většinou asteničtí, výrazná dušnost však není provázená ani polyglubulií, ani cyanózou. Někteří autoři tento typ pacientů označují jako „pink puffers“ – růžový typ. Pacienti jsou sice dušní, ale mají růžovou pokožku.
- Typ B – bronchiální forma – tito jedinci jsou obvykle obézní, dominuje protruze bulbů. Dušnost v porovnání s typem A bývá menší, pacienti jsou cyanotičtí, mívají polyglobulii a na rozdíl od typu A se u nich objevují známky dekompenzovaného cor pulmonale. Označují se jako „blue bloaters“ – nadmutý, oteklý, modrý typ.
V posledních letech se vyčlenila ještě zvláštní klinická forma, tzv. „small airway disease“. Jedná se o postižení periferních dýchacích cest. V těchto dýchacích cestách o průměru menším než dva milimetry se vyvíjí obstrukce na podkladě překrvení, mukostázy, fibrotizace a kolapsu.
Terapie
Předpokladem alespoň částečně úspěšné terapie je výluka kouření, a to i pasivního! Je nutná úprava mikroklimatu – teplota, vhlkost, důležitý je dostatečný pohyb na zdravém vzduchu, otužování, sanace fokusů (paranazální sinusy) a dechová cvičení.
Pro pacienty platí stejné zásady jako u prosté chronické bronchitidy – střídají se antitusika a expektorancia (efekt je však nepřesvědčivý, mají význam zejména při akutních exacerbacích, kdy se současně podávají i antibiotika).
Hlavními léky jsou bronchodilatancia (dříve byly oblíbené efedrinové preparáty, nyní β2-sympatomimetika). V období zhoršení jsou vhodné i opakované inhalace. U pacientů s emfyzémem jsou indikovány lázeňské pobyty.
Odkazy
Externí zdroje
Emfyzém - YouTube video
Související články
Použitá literatura
- KORDAČ, Václav, et al. Vnitřní lékařství III. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0187-X.
- HEGGLIN, Robert, et al. Deferenciální diagnostika vnitřních chorob. 1. české vydání. Praha : Avicenum, 1972. 897 s.
- ↑ ROBBINS, Stanley L. a Ramzi S. COTRAN. Robbins & Cotran pathologic basis of disease. 10. vydání. Philadelphia, PA : Elsevier, 2021. s. 679. ISBN 978-0323531139.
