Genetická koncepce v psychiatrii

Z WikiSkript

Dědičnost duševních poruch je možné pozorovat ve stabilnějších společenstvích s omezenou migrací (dnes venkov, ve městech je přílišná dynamika populace)

Provázanost dědičných faktorů a vlivů okolí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ukazuje na nemožnost studia genetických faktorů od studia vlivů okolí – duševní poruchy nejsou vždy jen čistě genetické, ale vznikají za působení exogenního činitele.

Farmakogenetické interakce:

  • Při zavedení suxamethoniaStátní úřad pro kontrolu léčiv: suxamethonium k myorelaxaci se zjistilo, že někdo má abnormální reakci (přehnaná myorelaxace s nutnou podporou dechu atd.), vědci objevili enzym pseudocholinesterázu (atypickou).
  • Hemolytická reakce u osob s dědičným defektem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy (G6PD) – po některých drogách či lécích (antimalarikum primachinStátní úřad pro kontrolu léčiv: primachin); u osob bez této mutace k hemolýze nedojde.

Genealogie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Hlavní metoda studia dědičnosti – rodokmeny, přinesla cenná empirická data, ale zatím nevyřešila způsoby přenosu některých chorob;
  • hlavní problém je s vymezením poruch – zda jde o potíže homogenní či heterogenní;
  • budou to spíše nemoci s podobných klinickým obrazem, ale s různou etiologií;
  • hlavní snaha tvořit homogennější skupiny probandů;
  • studium dvojčat.

Základem nozologické kategorizace psychických poruch je stále ještě fenomenologický popis.

Galtonova koncepce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Behaviorální vědy, využívá ke kvantitativní analýze biometrickou metodu;
  • dnes již nic nového nejspíše nepřinese, rozhodující bude přístup mendelovský;
  • umožňuje zjištění účasti genetického faktoru, ale nevede k vysvětlení genetického mechanismu;
  • abnormální funkce často způsobena jedním defektem;
  • naopak variability normálního znaku může být jen zřídka přisouzena jediné alelické poruše, ale je to většinou souhra několika genů;
  • jinak řečeno, normální chování je řízeno mnoha geny a vlivy prostředí, ale velká vada může být způsobena i poruchou jedné z těchto složek:
    • inteligence je např. kvantitativní rys, jehož rozložení v populaci znázorňuje Gaussova křivka. Podle této koncepce je řízení dáno mnoha geny, množství polygenů;
    • vada jednoho genu je často velká porucha například fenylketonurie.

Polygenní hypotéza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Dědičný přenos prostřednictvím genů, jejichž účinek se většinou sčítá;
  • poruchy v oblasti kvantitativních jevů;
  • řeší nozologickou příbuznost jevů – např. rozdíl maligní a benigní schizofrenie – ve množství poškozených „patických genů“;
  • dobrá základna pro interpretaci souhry genetiky a prostředí – prahová teorie schizofrenie;
  • tato koncepce se také zdá být vyčerpána.

Kvalitativní pojetí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nyní přesun hlavně ke koncepcím založeným na kvalitativním pojetí;
  • nastávají kritické otázky vymezení homogenních nozologických skupin a pravděpodobnost etiologické heterogenity;
  • snaží se postihnout podskupiny psychiatrických pacientů, kteří budou vymezeni určitým kritériem (např. dnešní dělení schizofrenie na pozitivní a negativní formy či zkoumání souvislostí schizofrenie s věkem počátku příznaků).

Analýza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Logický důsledek – přesun důrazu koncepce na analýzu – k detekci genu, objevení biologických markerů;
  • zatím převažuje snaha zjistit úchylky biochemického metabolismu (fenylketonurie);
  • současná psychiatrie se skoro vzdala naděje na přímé objevení genetického defektu.

Jsou vedeny hlavní dvě nepřímé strategie výzkumu:

  1. Vyhledávání genetických markerů:
    • polymorfismy – genetické varianty, různé alely na jednom genetickém lokusu;
    • evoluční procesy;
    • studium polymorfismů – hledání mutantních variant, které mohou mít vztah k psychickým nemocem;
    • např. vztah poruch k HLA, krevním skupinám, i na molekulární úrovni.
  2. Gershonova genetická vulnerabilita:
    • chronická konstituční zranitelnost disponovaného jedince, i v klinickém zdraví;
    • její marker by nám to mohl odhalit, i když je dotyčný zrovna bez klinických příznaků;
    • problémem je, že mohou existovat jiné formy nemoci podobného klinického příznaku.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 16.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.