Intoxikace kyanovodíkem a kyanidy

Kyanidový iont

Kyanovodík (HCN) je jeden z nejrychleji působících a nejprudších jedů. Letální dávka je 1 mg/kg hmotnosti. Plyn může být cítit po hořkých mandlích (tato schopnost je geneticky determinována, necítí to každý). Je nepatrně lehčí než vzduch. Byl užíván nacisty v plynových komorách (tzv. Cyklon B).

Soli (kyanid draselný, kyanid sodný) jsou též silně letální, letální dávka KCN (cyankali) je 100–250 mg (na špičce nože). Časem klesá toxicita solí, neboť díky CO2 ve vzduchu se mění na uhličitany.

Profesionální expozice

Expozice solím v galvanizovnách – užití k pokovování (zlacení, stříbření, mědění), při extrakci zlata a stříbra z rud atd. Při styku solí s kyselinou se uvolňuje HCN. Ten se také uvolňuje při hoření – zvláště plastů s dusíkem v molekule (polyuretany). Také vzniká z hořkých mandlí (po odštěpení glukózy z amygdalinu – letální dávka je asi 30 ks). Dalším zdrojem jsou organické kyanidy – např. nitroprusid sodný (lék na hypertenzní krizi).

Etiopatogeneze

Způsobuje blokádu buněčného dýchání vazbou na Fe3+ v cytochromoxidáze v mitochondriích. Inhibice cytochromoxidázy způsobí přerušení oxidativní fosforylace, stoupá laktát a vzniká metabolická acidóza. Venózní krev se arterializuje (má hodně kyslíku) a je světleji červená.

Organismus kyanidy detoxikuje jaterní thiosulfát sulfotransferázou (rodanáza) na thiokyanát (SCN), který se vyloučí močí. Plyn se vstřebává velmi rychle a může dojít i k bleskové smrti. Po požití soli vzniká v žaludku působením HCl HCN, nástup účinků je pomalejší, závisí na kyselosti v žaludku, stáří soli, množství jídla.

Klinický obraz

Po inhalaci HCN: závrať, zmatenost, křeče, zvracení, tachykardie, bezvědomí, smrt zástavou dechu.

Po požití solí se příznaky rozvíjejí v rozpětí desítek minut, z dechu je cítit "zápach hořkých mandlí".

Diagnóza

ABR: metabolická acidóza (MAc), saturace je dostatečná, v žilách je zvýšená.

Diferenciální diagnóza

Je nutné odlišit jiné intoxikace – CO a sirouhlíkem.

Terapie

  1. Nejprve je nutno postiženého dostat z prostředí zamořeného HCN.
  2. Když nedýchá – řízené dýchání CAVE!!! při nádechu může dojít k intoxikaci zachránce.
  3. Když je po inhalaci pacient v pořádku, lze předpokládat, že mu nic nehrozí. Po perorálním užití musíme počítat s latencí projevů.


Tradiční terapie – HCN má afinitu hlavně v Fe3+, tudíž na klasický hemoglobin se neváže, ale na methemoglobin se váže dobře, tudíž pomocí oxidačních činidel (4-dimetylaminofenol, nitráty) se vyvolá methemoglobinémie; tato metoda má svá rizika, ale má rychlý efekt.

Nová metoda terapie – vazba na hydroxykobalamin (z vitaminu B12), léčba je bez rizika, ale drahá.

I. stupeň terapie
  • Inhalace amylium nitrosum (Amylnitrit) z rozbité skleněné rourky,
  • udělá 5% methemoglobinémii, tuto pomoc poskytuje i laik,
  • hydroxykobalamin inj. 4–10 g i.v.
II. stupeň terapie
  • Natrium thiosulfát inj. 4–12 g i.v.,
  • nemá závažně NÚ, účinek je pomalejší.

Odkazy

Zdroj

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.