Intoxikace kyanovodíkem a kyanidy

From WikiSkripta

kyanidový iont

Kyanovodík (HCN), kyanid draselný (KCN), kyanid sodný (NaCN) je jeden z nejrychleji působících a nejprudších jedů. Letální dávka: 1 mg/kg hmotnosti. Plyn je cítit po hořkých mandlích (tato schopnost je geneticky determinována, necítí to každý). Je nepatrně lehčí než vzduch. Byl užíván nacisty v plynových komorách (tzv. Cyklon B).

Soli jsou též silně letální, letální dávka KCN (cyankali) je 100–250 mg (na špičce nože). Časem klesá toxicita solí, neboť díky CO2 ve vzduchu se mění na uhličitany.

Profesionální expozice[edit | edit source]

Expozice solím v galvanizovnách – užití k pokovování (zlacení, stříbření, mědění), při extrakci zlata a stříbra z rud... Při styku solí s kyselinou se uvolňuje HCN, také se uvolňuje při hoření – zvláště plastů s dusíkem v molekule (polyuretany..). Také vzniká z hořkých mandlí (po odštěpení glukózy z amygdalinu – letální dávka je asi 30 ks). Dalším zdrojem jsou organické kyanidy – např. nitroprusid sodný (lék na hypertenzní krizi).

Etiopatogeneze[edit | edit source]

Způsobuje blokádu buněčného dýchání vazbou na Fe3+ v cytochromoxidáze v mitochondriích. Inhibice cytochromoxidázy způsobí přerušení oxidativní fosforylace, stoupá laktát a vzniká metabolická acidóza. Venózní krev se arterializuje (má hodně kyslíku) a je světleji červená.

Organismus kyanidy detoxikuje jaterní thiosulfát sulfotransferázou (rodanáza) na SCN, který se vyloučí močí. Plyn se vstřebává velmi rychle a může dojít i k bleskové smrti. Po požití soli vzniká v žaludku působením HCl HCN, nástup účinků je pomalejší, závisí na kyselosti v žaludku, stáří soli, množství jídla.

Klinický obraz[edit | edit source]

Po inhalaci HCN: závrať, zmatenost, křeče, zvracení, tachykardie, bezvědomí, smrt zástavou dechu.

Po požití solí se příznaky rozvíjejí v rozpětí desítek minut, z dechu je cítit "zápach hořkých mandlí".

Diagnóza[edit | edit source]

ABR: metabolická acidóza (MAc), saturace je dostatečná, v žilách je zvýšená.

Diferenciální diagnóza[edit | edit source]

Je nutné odlišit jiné intoxikaceCO a sirouhlíkem.

Terapie[edit | edit source]

  1. Nejprve je nutno postiženého dostat z prostředí zamořeného HCN.
  2. Když nedýchá – řízené dýchání CAVE!!! při nádechu může dojít k intoxikaci zachránce.
  3. Když je po inhalaci člověk v pohodě, můžeme předpokládat, že už to bude dobrý, po perorálním musíme počítat s latencí.


Tradiční terapie – HCN má afinitu hlavně v Fe3+, tudíž na klasický hemoglobin se neváže, ale na methemoglobin se váže dobře, tudíž pomocí oxidačních činidel (4-dimetylaminofenol, nitráty) se vyvolá methemoglobinémie; tato metoda má svá rizika, ale má rychlý efekt.

Nová metoda terapie – vazba na hydroxykobalamin (z vitaminu B12), léčba je bez rizika, ale drahá.

I. stupeň terapie
  • Inhlace amylium nitrosum (Amylnitrit) z rozbité skleněné rourky,
  • udělá 5% methemoglobinémii, tuto pomoc poskytuje i laik,
  • hydroxykobalamin inj. 4–10 g i.v.
II. stupeň terapie
  • Natrium thiosulfát inj. 4–12 g i.v.,
  • nemá závažně NÚ, účinek je pomalejší.

Odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[edit | edit source]

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.