Křeče

Z WikiSkript

Jako křeče jsou označovány nekontrolované tonické či klonické spazmy svalstva, které na rozdíl od fibrilace (svalové kontrakce bez lokomočního efektu) či fascikulace (kontrakce jednoho svalového vlákna) takřka znemožňují provádění jakékoliv volní činnosti. Ačkoliv mohou představovat naprosto benigní fenomén (typicky křeč na dorzální straně stehna během sportu či v pokleku), často jsou průvodním jevem závažných onemocnění (encefalitida, epilepsie, intoxikace, hypoglykémie).

Dělení dle klinického obrazu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro klinické účely se křeče rozdělují nejčastěji na:

  • Klonické (krátce trvající, opakující se záškuby)
  • Tonické (déle trvající svalové kontrakce)
  • Tonicko-klonické (kombinace obou předchozích, typické pro epileptické záchvaty typu grand mal)

Dělení dle příčiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Metabolické (hypoglykémie)
  • Neurologické (typicky epilepsie)
  • Expanzivní procesy nitrolební
  • Febrilie (febrilní křeče se vyskytují zejména u dětí do 2–3 let)
  • Afektivní respirační záchvaty (u malých dětí v důsledků intenzivní emoce – pláč, smích, kdy křeče vyprovokuje dočasná apnoe)
  • Synkopy (v tomto případě jde spíše o vzácnost – tzv. konvulzivní synkopy s krátce trvajícími křečemi)
  • Karence vitamínů či minerálů (sodík, draslík, hořčík), nebo naopak jejich nadbytek
Tetanus − opistotonus


Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vždy je nutno mít na paměti, že křeče jsou symptom, a je nutné tedy léčit jejich příčinu, nikoliv křeče samotné. Pravdou ovšem je, že převážně klonické spazmy mohou způsobit komplikace během léčby (při doplňujících vyšetřeních, zavádění kanyly apod.). V oprávněných případech je tedy na místě svalové kontrakce potlačit. Pro tento účel se používají typicky benzodiazepiny i.v. (např. diazepam), zejména v případě status epilepticus. Možná jsou i jiná spasmolytika a myorelaxancia. Je nutné postupovat opatrně při intoxikacích látkami tlumícími CNS (alkohol, benzodiazepiny, opiáty), nebo při odvykacích stavech po benzodiazepinech − v tomto případě lze indikovat např. Klomethiazol (Heminevrin).

Dospělí pacienti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

U většiny dospělých pacientů je příčinou křečového stavu epileptický záchvat typu grand mal, který obvykle dotyčného sám o sobě na životě neohrožuje. V takovém případě lze podat diazepam či fenytoin i.v. Diazepam podáváme i při křečích nejasného původu.

Při podezření na hypoglykémii podáváme 0,2–0,5 g glukózy/kg i.v.

Pokud se jedná o tetanické křeče, podáváme 10 ml 10% roztoku kalcium chloratum i.v., event. i 10 mg 10% roztoku magnesium sulfátu.

Děti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

U dětí se jedná obvykle o febrilní křeče, které lze zmírnit diazepamem podaným rektálně (i.v. aplikace může již tak dost traumatizované dítě ještě více rozrušit). Samozřejmostí jsou antipyretika.
Při podezření na tetanické křeče podáváme 5 ml 10% roztoku kalcium chloratum i. v + 5 ml 10% roztoku magnesium sulfátu

Je důležité mít na paměti, že i samotné křeče mohou někdy pacienta ohrozit přímo na životě (aspirace regurgitovaného žaludečního obsahu, křečemi podmíněné pády spojené s úrazy hlavy).

CAVE!!! Křeče topické a křeče hemi — charakteru u dětí do půl roku a nad 6 let patří mezi urgentní stavy, zejména u pacientů s pozitivní rodinnou anamnézouCAVE!!!

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie :  [učebnice pro lékařské fakulty]. 7. vydání. Praha : Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-707-3.
  • POKORNÝ, Jiří. Lékařská první pomoc. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 58-59, 205-209. ISBN 80-7262-214-5.