Abstinenční syndrom
Jako abstinenční syndrom (také syndrom z odnětí, či syndrom z vysazení) lze označit stav, při němž dochází z důvodu přerušení užívání psychoaktivní látky k mnoha subjektivně nepříjemným pocitům, především bažení po droze (tzv. craving), a zpravidla také k somatickým projevům (zejména v případě, kdy droga obnáší riziko fyzické závislosti - typicky u sedativně působících látek). Podle druhu psychoaktivní látky, po jejímž odnětí byl abstinenční syndrom vyprovokován, délky užívání a užívaných dávek se může syndrom z odnětí exacerbovat jen jako subjektivně nepříjemný pocit, ale i život ohrožující stav.
Fyzická a psychická závislost[edit | edit source]
Fyzickou závislostí se rozumí adaptace organismu na účinek drogy a postupné zařazení biochemických pochodů způsobených aplikací látky mezi ostatní „běžné“ biochemické pochody v těle. Na úrovní molekulární a tkáňové ve specifických orgánech zpravidla dochází k patologickým (často ireverzibilním) změnám.
Naproti tomu psychická závislost znamená adaptaci psycho-sociální složky osobnosti jedince na aplikaci drogy s postupným nárůstem potřeby intoxikaci opakovat.
Platí, že abstinenční syndrom u drog, které vyvolávají fyzickou závislost jen malou či žádnou (deriváty amfetaminu), bývá zpravidla jen subjektivně nepříjemný. Naopak látky, jenž vyvolávají tělesnou závislost (alkohol, opiáty, benzodiazepiny) mohou v prvních dnech abstinence pacienta přímo ohrozit na životě (delirium tremens).
Následující tabulka udává míru fyzické a psychické závislosti
Látka | Fyzická závislost | Psychická závislost |
Alkohol | Velmi silná | Velmi silná |
Amfetaminy | Slabá | Silná |
Kokain | Slabá | Velmi silná |
Tabák | Střední | Silná |
Slabé opiáty (kodein, pethidin) | Střední | Silná |
Silné opiáty (morfin, heroin) | Střední | Velmi silná |
Benzodiazepiny | Silná | Silná |
Kanabinoidy | Velmi slabá | Mírná |
Halucinogeny | Velmi slabá | Mírná |
Těkavé látky (toluen, aceton) | Střední | Silná |
Zjednodušeně lze říci, že symptomy při odvykání od drogy jsou opakem účinků intoxikace – psychoaktivní látky působící na organismus stimulačně (nikotin, amfetamin, kokain) způsobí při náhlém vysazení psychomotorický útlum, naopak látky působící sedativně (alkohol, opiáty) způsobí excitaci.
Klinický obraz a léčba[edit | edit source]
Pro zjednodušení si v tomto článku zařadíme psychoaktivní látky do 4 skupin – drogy alkoholového typu, stimulancia, opiáty a halucinogeny.
Drogy alkoholového typu[edit | edit source]
- Představují co do komplikací a prognózy při léčbě patrně nejrizikovější skupinu.
- Patří mezi ně benzodiazepiny, barbituráty a alkohol.
- Syndrom z vysazení se projevuje nápadnou excitací, úzkostí, podrážděností a značnou touhou užít drogu.
- V případě benzodiazepinů se mohou objevit epileptické záchvaty typu grand mal i u lidí bez neurologických potíží v anamnéze.
- U alkoholu se může v krajním případě rozvinout alkoholové delirium.
- Zpravidla se k abstinenci směřuje postupným snižováním dávek, zejména u benzodiazepinů.
- U benzodiazepinů (u látek s delším t1/2) lze rovněž očekávat tzv. rebound fenomén – navrácení příznaků (kvůli kterým původně pacient začal s užíváním léčiva) často s ještě větší intenzitou než před léčbou, a to i s odstupem několika dnů či týdnů.
- U BZD se doporučuje podat první den hospitalizace ekvivalentní dávku diazepamu (viz tabulku vpravo), následující den ji zredukovat na 70 % a každý další den o 5 % (platí pouze v případě užívání relativně nízkých dávek).
- Důležitá je podpůrná léčba (v případě alkoholu vitaminy skupiny B či léčba acamprosatem nebo tiapridem, případně benzodiazepiny při výskytu křečí), u benzodiazepinů lze použít nebenzodiazepinová antikonvulziva, či nízké dávky antipsychotik.
- Akutní abstinenční příznaky se dostavují v závislosti na droze do několika desítek hodin od užití, přičemž po 1–2 týdnech postupně odeznívají.
- Ke zvládnutí úzkostných stavů se doporučuje použít nebenzodiazepinových anxiolytik, např. Hydroxyzin (Atarax).
Psychostimulancia[edit | edit source]
Po dlouhodobé „jízdě“ (užívání amfetaminů po dobu několika dní bez odpočinku a s minimálním příjmem stravy) dochází k chorobné spavosti a únavě, kterou střídá chvilková bdělost, kdy abstinující konzumuje ohromné množství jídla a tekutin (stimulancia tyto potřeby potlačují), tzv. „vlčí hlad“.
- Jedná se o kokain, amfetamin a jeho deriváty (metamfetamin), případně i nikotin.
- Po vysazení dochází k nápadnému útlumu, depresi, apatii a rovněž touhou užít drogu.
- Mezi stimulancia patří rovněž i kofein, nicméně odvykací příznaky u kofeinu jsou minimální.
- Abstinenční příznaky odeznívají během několika dní.
Opiáty[edit | edit source]
- Patří sem morfin, kodein, tramadol, pethidin, fentanyl, sufentanyl, heroin, metadon.
- Dělí se na slabé a silné (viz výše), abstinenční příznaky při vysazení silnějších opiátů nastupují tedy s větší intenzitou.
- Při abstinenci se dostavují symptomy podobné chřipkovému onemocnění – rýma, bolest svalů, kloubů a hlavy, hyperestezie, subfebrilie a úzkost.
- Jelikož opiáty působí jako obstipancia, jejich vysazení způsobuje úporné průjmy.
- Výhodou je, že lze zaměnit rizikovější opiáty a způsoby aplikace při substitučním programu za bezpečnější látky (např. heroin za suboxan či metadon).
- Abstinenční příznaky odeznívají obvykle týden.
Halucinogeny[edit | edit source]
- Lze mezi ně zařadit LSD, Psilocybin, (lysohlávky), DMT, MDMA (účinná látka extáze je na pomezí stimulancií a halucinogenů), kanabinoidy.
- Také mezi ně můžeme počítat i zřídka užívané deliriogeny (Durman obecný, Blín černý, Rulík zlomocný, Mandragora lékařská) a těkavé látky.
- Halucinogeny způsobují těžké poruchy vědomí, myšlení a hluboce zasahují do integrity psychiky jedince, nicméně abstinenční příznaky jsou minimální.
- Pouze u těkavých látek je závislost silnější.
U všech uvedených skupin lze zařadit společné příznaky jako jsou nechutenství či naopak nutkání se přejídat, nauzea, deprese, úzkosti, suicidiální tendence, apod. Možnou komplikací bývá také malnutrice (zejména u uživatelů stimulancií). Problémem rovněž bývá relativně častý výskyt abúzu polymorfního charakteru (závislost na několika látkách najednou). Pro lepší prognózu by kromě podpůrné farmakoterapie měla být samozřejmostí i psychoterapie.
Důležité je rovněž upozornit na fakt, že pacienti při odvykací léčbě často o své závislosti lžou, zejména při soudně nařízené ústavní léčbě. Na místě je anamnézu sepisovat i s blízkými osobami pacienta bez jeho přítomnosti.
V praxi je často diskutována otázka, zda např. zakázat kouření u pacientů abstinujících od jiných látek. Nikotin sice může do jisté míra fungovat jako náhražka za alkohol, ale odvykání od obou látek zároveň zlepšuje prognózu a snižuje pravděpodobnost relapsu.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Benzodiazepiny
- Ethanol
- Poruchy vyvolané užíváním opioidů
- Amfetamin
- Halucinogeny
- Delirium tremens
- Barbituráty
Použitá literatura[edit | edit source]
- RAHN, Ewald a Mahnkopf ANGELA. Psychiatrie : Učebnice pro studium a praxi. 1. vydání. Praha : Grada - Publishing, 2000. s. 283-284. ISBN 80-7169-964-0.
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 1 s. ISBN 978-80-247-1356-4.
- MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : Triton, 2009. 0 s. ISBN 978-80-7387-088-1.
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. první vydání. Praha : Galén, 2001. 0 s. s. 261. ISBN 80-7262-140-8.