Vývodné cesty močové

Z WikiSkript

(přesměrováno z Ledvinné kalichy)

Systém orgánů ležících mimo ledviny, které slouží k odvádění definitivní moči mimo tělo.

Stavba stěny[upravit | editovat zdroj]

  • Sliznice, tunica mucosa – na povrchu má přechodný epitel (typický pro močové cesty), který začíná na obvodu papil. Při nenaplněných močových cestách je epitel vysoký a při naplnění se oploští;
  • podslizniční vazivo, ve kterém probíhají cévy a nervy;
  • tunica muscularis – vazivo s kolagenními a elastickými fibrilami a hladkou svalovinou (mimo musculus sphincter urethrae), která zabezpečuje pohyb moči do pánvičky;
  • tunica adventitia – řídké kolagenní vazivo;
  • část močového měchýře je kryta peritoneem.

Spojení s tkání ledviny se zúčastňují všechny tři vrstvy. Epitel plynule přechází v jednovrstevný epitel papily, střední vrstva se upíná na intersticium ledviny, a adventitia je pevně spojená s vazivovým povrchem ledviny.

Cirkulární svalovina nad papilou se nazývá m. sphincter papillae, nebo též Disseův svěrač a pomáhá vypuzovat moč do kalichů.

Calices Renales[upravit | editovat zdroj]

Vývodné cesty močové dále pokračují jako tzv. ledvinové kalichy. Není možné zapomenout na to, že zde se již nic nevstřebává, moč se pouze sbírá z papil a je vedena do ledvinné pánvičky.

Známe dva typy kalichů:

  1. Calices renales minores – je jich 7–14, mají pohárovitý tvar, jsou spojeny s tkání okolo papily, a sbíhají se do calices renales majores;
  2. Calices renales majores – ty jsou zpravidla tři (superior, medius, inferior) a vedou moč do ledvinné pánvičky.

Tvar kalichů je individuální, přechází mezi dvěma krajními formami ampulární a dendritickou. Ampulární je charakteristická širokou zaoblenou pánvičkou, oproti tomu dendritická forma obsahuje štíhlou pánvičku a dlouhé stonky kalichů.

Kalichy začínají jako calices minores, jsou asi 1 cm dlouhé a nasedají vždy po jednom na jednu papilu pyramidy. Počet kalichů se laterálním směrem redukuje – vždy 2–3 malé kalichy se spojí v jeden větší  calix major. Tři až čtyři velké kalichy se sbírají do pánvičky.

Pelvis Renalis (Pyelos)[upravit | editovat zdroj]

Frontální řez ledvinou a pánvička

Trojúhelníkovitý rozšířený, předozadně oploštělý dutý útvar, do kterého vstupují kalichy a vystupuje z něj ureter. Svojí širší částí navazuje na calices renales. Má objem 3–8 cm3, avšak už při objemu 5 cm3 působá bolest – tzv. chirurgická kapacita pánvičky.

Typy pánvičky a kalichů[upravit | editovat zdroj]

  • dendritický typ pánvičky – pánvička štíhlá, dlouhé a větvené kalichy;
  • ampulární typ pánvičky – široká pánvička, krátké a málo větvené kalichy.

Cévy[upravit | editovat zdroj]

Kalichy i pánvička jsou zásobované z větví renálních cév.

Nervy[upravit | editovat zdroj]

Přicházejí z plexus renalis.

Poloha a projekce pánvičky[upravit | editovat zdroj]

Promítá se do oblasti processus costales L1–L2, před pánvičkou je vpravo pars descendens duodeni, vlevo cauda pancreatis.

Pánvičku i kalichy je možné vyšetřovat RTG technikou zvanou pyelografie, a to buď vylučovací nebo ascendentní (kontrastní látka přichází z močového měchýře).

Ureter[upravit | editovat zdroj]

Transverzální řez ureterem

Párový trubicový orgán navazující na ledvinu. Ústí šikmým štěrbinovým ústím do ostium ureteris do močového měchýře v místě trigonum vesicae. Délka je u dospělého 20–30 cm (novorozenec 5 cm). Průběh esovitý, šířka 0,5 cm.

Části[upravit | editovat zdroj]

  1. pars abdominalis – probíhá v retroperitoneu na přední ploše musculus psoas major;
  2. pars pelvica – probíhá v malé pánvi;
  3. pars intramuralis – velmi krátká (1–2 cm), probíhá ve stěně močového měchýře.
Urinary system.svg

Močový systém

1. Uropoetický systém

2. Ledvina

3. Ledvinná pánvička

4. Močovod

5. Močový měchýř

6. Močová trubice

7. Nadledvina

8. Renální arterie a žíla

9. Dolní dutá žíla

10. Abdominální aorta

11. Společná ilická arterie a žíla

12. Játra

13. Tlusté střevo

14. Pánev

Močovod - urotel
Močovod

Ureter kříží[upravit | editovat zdroj]

  • a. et v. testicularis/ovarica – pobíhá je na přední stěně m. psoas major;
  • n. genitofemoralis – v blízkosti křížení s a. testicularis – nerv je za ureterem;
  • a et v. iliaca communis vlevo a a. et v. iliaca externa vpravo;
  • u ženy se laterálně od krčku dělohy kříží s a. uterina – probíhá pod – „voda teče pod mostem“;
  • u muže se za spodinou močového měchýře kříží s chámovodem – ductus deferens, taktéž ho podbíhá.

Fyziologická zúžení ureteru[upravit | editovat zdroj]

  • při přechodu pánvičky do ureteru – pelviureterický přechod;
  • při průběhu nad vasa iliaca;
  • v místě ústí ureteru do močového měchýře.

Stavba stěny[upravit | editovat zdroj]

  • sliznice krytá urotelem, makroskopicky viditelné řasy podmiňující hvězdicovitý tvar lumen;
  • hladká svalovina ve dvou vrstvách;
    • vnější cirkulární;
    • vnitřní longitudinální;
  • tunica adventitia.

Vztah k peritoneu[upravit | editovat zdroj]

  • pars abdominalis – v retroperitoneu;
  • pars pelvina a pars intramuralis – subperitoneálně.

Cévy[upravit | editovat zdroj]

  • tepny – rr. ureterici z a. renalis, a. testicularis (ovarica), a. iliaca, a. vesicalis, a. ductus deferentis (uterina);
  • žíly stejných názvů směřují do vena cava inferior;
  • lymfatická drenáž – nodi lymphatici iliaci interni a communes, lumbales.

Nervy[upravit | editovat zdroj]

  • sympatikus, parasympatikus a senzorické nervy vycházejí z plexus uretericus.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2009. ISBN 80-247-0143-X.