Vývodné cesty močové

Systém orgánů ležících mimo ledviny, které slouží k odvádění definitivní moči mimo tělo.

Stavba stěny

• Sliznice, tunica mucosa – na povrchu má přechodný epitel (typický pro močové cesty), který začíná na obvodu papil. Při nenaplněných močových cestách je epitel vysoký a při naplnění se oploští;
• podslizniční vazivo, ve kterém probíhají cévy a nervy;
• tunica muscularis – vazivo s kolagenními a elastickými fibrilami a hladkou svalovinou (mimo musculus sphincter urethrae), která zabezpečuje pohyb moči do pánvičky;
• tunica adventitia – řídké kolagenní vazivo;
• část močového měchýře je kryta peritoneem.

Spojení s tkání ledviny se zúčastňují všechny tři vrstvy. Epitel plynule přechází v jednovrstevný epitel papily, střední vrstva se upíná na intersticium ledviny, a adventitia je pevně spojená s vazivovým povrchem ledviny.

Cirkulární svalovina nad papilou se nazývá m. sphincter papillae, nebo též Disseův svěrač a pomáhá vypuzovat moč do kalichů.

Calices Renales

Vývodné cesty močové dále pokračují jako tzv. ledvinové kalichy. Není možné zapomenout na to, že zde se již nic nevstřebává, moč se pouze sbírá z papil a je vedena do ledvinné pánvičky.

Známe dva typy kalichů:

1. Calices renales minores – je jich 7–14, mají pohárovitý tvar, jsou spojeny s tkání okolo papily, a sbíhají se do calices renales majores;
2. Calices renales majores – ty jsou zpravidla tři (superior, medius, inferior) a vedou moč do ledvinné pánvičky.

Tvar kalichů je individuální, přechází mezi dvěma krajními formami ampulární a dendritickou. Ampulární je charakteristická širokou zaoblenou pánvičkou, oproti tomu dendritická forma obsahuje štíhlou pánvičku a dlouhé stonky kalichů.

Kalichy začínají jako calices minores, jsou asi 1 cm dlouhé a nasedají vždy po jednom na jednu papilu pyramidy. Počet kalichů se laterálním směrem redukuje – vždy 2–3 malé kalichy se spojí v jeden větší  calix major. Tři až čtyři velké kalichy se sbírají do pánvičky.

Pelvis Renalis (Pyelos)

Frontální řez ledvinou a pánvička

Trojúhelníkovitý rozšířený, předozadně oploštělý dutý útvar, do kterého vstupují kalichy a vystupuje z něj ureter. Svojí širší částí navazuje na calices renales. Má objem 3–8 cm³, avšak už při objemu 5 cm³ působá bolest – tzv. chirurgická kapacita pánvičky.

Typy pánvičky a kalichů

• dendritický typ pánvičky – pánvička štíhlá, dlouhé a větvené kalichy;
• ampulární typ pánvičky – široká pánvička, krátké a málo větvené kalichy.

Cévy

Kalichy i pánvička jsou zásobované z větví renálních cév.

Nervy

Přicházejí z plexus renalis.

Poloha a projekce pánvičky

Promítá se do oblasti processus costales L1–L2, před pánvičkou je vpravo pars descendens duodeni, vlevo cauda pancreatis.

Pánvičku i kalichy je možné vyšetřovat RTG technikou zvanou pyelografie, a to buď vylučovací nebo ascendentní (kontrastní látka přichází z močového měchýře).

Ureter

Transverzální řez ureterem

Párový trubicový orgán navazující na ledvinu. Ústí šikmým štěrbinovým ústím do ostium ureteris do močového měchýře v místě trigonum vesicae. Délka je u dospělého 20–30 cm (novorozenec 5 cm). Průběh esovitý, šířka 0,5 cm.

Části

1. pars abdominalis – probíhá v retroperitoneu na přední ploše musculus psoas major;
2. pars pelvica – probíhá v malé pánvi;
3. pars intramuralis – velmi krátká (1–2 cm), probíhá ve stěně močového měchýře.

Močový systém 1. Uropoetický systém 2. Ledvina 3. Ledvinná pánvička 4. Močovod 5. Močový měchýř 6. Močová trubice 7. Nadledvina 8. Renální arterie a žíla 9. Dolní dutá žíla 10. Abdominální aorta 11. Společná ilická arterie a žíla 12. Játra 13. Tlusté střevo 14. Pánev

Močovod - urotel

Močovod

Ureter kříží

• a. et v. testicularis/ovarica – pobíhá je na přední stěně m. psoas major;
• n. genitofemoralis – v blízkosti křížení s a. testicularis – nerv je za ureterem;
• a et v. iliaca communis vlevo a a. et v. iliaca externa vpravo;
• u ženy se laterálně od krčku dělohy kříží s a. uterina – probíhá pod – „voda teče pod mostem“;
• u muže se za spodinou močového měchýře kříží s chámovodem – ductus deferens, taktéž ho podbíhá.

Fyziologická zúžení ureteru

• při přechodu pánvičky do ureteru – pelviureterický přechod;
• při průběhu nad vasa iliaca;
• v místě ústí ureteru do močového měchýře.

Stavba stěny

• sliznice krytá urotelem, makroskopicky viditelné řasy podmiňující hvězdicovitý tvar lumen;
• hladká svalovina ve dvou vrstvách;
  • vnější cirkulární;
  • vnitřní longitudinální;
• tunica adventitia.

Vztah k peritoneu

• pars abdominalis – v retroperitoneu;
• pars pelvina a pars intramuralis – subperitoneálně.

Cévy

• tepny – rr. ureterici z a. renalis, a. testicularis (ovarica), a. iliaca, a. vesicalis, a. ductus deferentis (uterina);
• žíly stejných názvů směřují do vena cava inferior;
• lymfatická drenáž – nodi lymphatici iliaci interni a communes, lumbales.

Nervy

• sympatikus, parasympatikus a senzorické nervy vycházejí z plexus uretericus.

Odkazy

Související články

• Radiodiagnostické vyšetření vývodných cest močových
• Vylučovací soustava: Ledviny, Močovod, Močový měchýř
• Portál:Vylučovací systém

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2009. ISBN 80-247-0143-X.