Myokarditida

Z WikiSkript

(přesměrováno z Myokarditidy)

Myokarditida je proces charakterizovaný zánětlivou infiltrací myokardu s nekrózou nebo degenerací myocytů, zánětlivými změnami intersticia a cévních struktur myokardu. Často bývá postižen i perikard (perimyokarditida)[1].

  • myokarditidu je nutné považovat za těžké onemocnění,
  • často je však mnoho dětí touto diagnózou mylně označováno (při nespecifických EKG nebo RTG nálezech).

Příčiny[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.
  • Infekční: nejčastěji viry (Coxsackie A, B, echoviry, polio viry, influenza, adenoviry, rubeola, varicella, spalničky, HIV), vzácně bakterie (streptokoky), plísně, paraziti,
  • imunopatologické (JIA, SLE),
  • toxické,
  • idiopatické – pacient přijde s dilatační KMP po myokarditidě, kterou my už neidentifikujeme,
  • kombinovaná s následně patologickou autoimunitní reakcí (histologicky nejčastěji lymfocytární myokarditida).

Myokard může být poškozen[upravit | editovat zdroj]

  1. Přímou invazí infekčního agens (replikace viru),
  2. účinkem toxinu (difterický kardiotoxin…),
  3. imunitní reakcí proti virovým antigenům[1].


Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Virová myokarditida
  • Velmi rozmanitý: asymptomatický průběh až fatální (nezvládnutelné srdeční selhání)[1],
  • čím jsou děti menší, tím probíhá akutněji a fulminantněji,
  • v předchorobí často chřipkovité či GIT onemocnění,
  • horečka, bolesti hlavy, bolesti v hrdle, únavnost, malátnost, bolesti svalů, zvracení, průjmy…[1],
  • palpitace, dušnost, bolest v krajině srdeční, vzácně poruchy vědomí (při AV blokádě)[1],
  • myokarditida u kojenců – dítě ve špatném stavu, šedivé, teplota, dušnost, kard. selhávání, cyanóza, tlumené ozvy, šok, šelest z mitrální insuficience (dáno dilatací),
  • myokarditida u starších dětí – může jako první být třeba arytmie (u revmatické horečky je třeba typický A-V blok),
  • asi u třetiny nemocných prudký nástup plicního edému či šoku,
  • méně závažný průběh: tachypnoe, vyšší únavnost, poruchy rytmu.

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

  • Myokarditidu je důležité správně diagnostikovat – diagnóza myokarditidy znamená pro dítě významné důsledky – lázně, nesmí nikdy závodně sportovat…,
  • fyzikální nález:
    • tachykardie, trojdobý rytmus, periferní pulzy oslabené,
    • na plicích chrůpky,
    • zvětšená játra,
  • laboratorní nález:
    • vzestup zánětlivých markerů (nemusí být u virových myokarditid), CK-MB a troponiny,
    • ALT, AST, virologie, ASLO,
  • EKG: normální či nespecifické změny – někdy nízká voltáž, různé arytmie (typicky se během dní mění),
  • RTG srdce: normální či rozšíření srdečního stínu[1],
  • ECHO: dilatace a snížená funkce levé komory, výrazně snížená ejekční frakce[1],
  • izotopové vyšetření: izotop galia se vychytává v zánětlivých ložiscích myokardu[1],
  • event. biopsie myokardu, ale i její role je omezená,
  • přirozený průběh: v případě srdečního selhání asi třetina umírá, třetina přejde do chronicity, třetina se uzdraví,
  • progrese do dilatační KMP je častá, imunologicky podmíněná (hlavně z chronické aktivní myokarditidy),
  • chronická perzistující myokarditida nevede k selhání, ale k obtížím (bolesti na hrudi, palpitace).

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Klid na lůžku, dietní opatření (zákaz alkoholu),
  • symptomatická léčba srdečního selhání – obecně ovlivňujeme preload (diuretika), srdce (inotropní látky), afterload (ACEi), léčba poruch rytmu,
    • lékem první volby jsou dnes ACE inhibitory (např. kaptopril 0,01–0,03 mg/kg/d) – snižují afterload a jako odklízeči VR také snižují rozsah poškození myokardu,
    • inotropní látky: dopamin, dobutamin,
    • diuretika: furosemid 1–5 mg/kg,
    • podávání digoxinu v akutní fázi může vést k nebezpečným arytmiím, ale v pediatrii se někdy používá,
      • 0,04 mg/kg/d (rozdělené na 1/2 – 1/4 – 1/4) během prvního dne (útočná dávka),
      • potom čtvrtinu – 0,01 mg/kg/den ve 2 dávkách,
      • není věkově omezený, jde podávat už novorozencům po porodu,
      • má výhodu, že zpomaluje frekvenci myokardu, zlepšuje diastolu…,
      • příznaky intoxikace digoxinem – zvracení, bradykardie, na EKG postupná A-V blokáda,
      • na intoxikaci máme antidotum (Ig proti digoxinu), můžeme v klidu stanovovat terapeutické hladiny,
    • i.v. podáváme Ig, někdy pomůže imunosuprese (v akutní fázi ale může zvětšit rozsah nekrózy),
    • spornou úlohu hrají kortikoidy – určitě ale nepodávat v akutní fázi,
    • na počátku virových myokarditid někdy pomůže ribavirin a interferon.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 300. ISBN 80-7262-430-X.