Neuron

(přesměrováno z Nervová buňka)

Neuron je základní funkční a anatomickou jednotkou nervového systému. Je schopen přijmout signál, odpovědět na něj a předávat ho dál pomocí speciálních kontaktů (synapsí) s ostatními neurony, efektory nebo receptory. Člověk má 86 miliard neuronů a zhruba 300 miliard synapsí.

Struktura

Nervová buňka se skládá z těla (soma, perikaryon) a dvou typů výběžků: aferentních dendritů a eferentních neuritů (axonů).

Soma

Tělo neuronu je ohraničené plazmatickou membránou, obsahuje receptory a iontové kanály. Tato jeho struktura podmiňuje vznik a šíření vzruchu. Tělo neuronu obsahuje jádro, Nisslovu substanci (granulární endoplazmatické retikulum) a mitochondrie.

Neuron – popis

Výběžky

Dendrity

Dendrity přijímají vstupní informace (současně se jedná i o trofický segment). Většinou jsou krátké, bohatě větvené, rozšířené do dendritických trnů, které slouží k modulaci postsynaptického potenciálu při jeho přechodu ze synapse na dendrit. Z neurochemického hlediska jsou velmi bohaté na chemicky řízené iontové kanály.

Neuron
Axon obalený myelinem

Neurity

Neurity jsou dlouhé výběžky vedoucí vzruchy od těla neuronu (na další neuron nebo efektor), tedy eferentně. Obsahují ribozomy, malé množství mitochondrií a neurotubuly. Z neurochemického hlediska jsou bohaté na napěťově řízené iontové kanály. Místem odstupu neuritu je axonový hrbolek, ten je spolu s iniciálním segmentem neuritu místem vzniku akčního potenciálu.

Myelinizovaný neurit (= axon)

Myelinizovaný úsek se vyskytuje po celé délce axonu s výjimkou jeho začátku a terminálního větvení. Má význam pro přenos vzruchu, platí, že čím je axon silnější, tím je přenos rychlejší. V průběhu je myelinová pochva přerušována Ranvierovými zářezy, kdy se úseky mezi jednotlivými zářezy nazývají internodia. Rychlost vedení vzruchu je přímo úměrná délce internodií. V PNS je extracelulární prostor v místě Ranvierova zářezu od okolí oddělen souvislou bazální membránou, která se překlenuje přes oblast zářezu, v CNS zde přímo nasedají výběžky astrocytů.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Nervové vlákno.
Nemyelinizovaný neurit

Hlavní funkcí neuritu je transport některých látek z těla do telodendrií, který je závislý na rozvinutém systému neurofilament a neurotubulů. Rozlišujeme transport anterográdní (z buněčného těla) a retrográdní (do buněčného těla – šíření virů a toxinů).

Typy neuronů
1. Unipolární
2. Bipolární
3. Multipolární
4. Pseudounipolární

Dělení neuronů

Neurony můžeme dělit z hlediska morfologického, podle délky jeho axonu a z hlediska funkčního.

  1. Morfologické:
    • multipolární (obsahují mnoho drobných bohatě se větvících dendritů) - motorické míšní neurony;
    • bipolární (obsahuje jeden relativně dlouhý dendrit a axon, řadíme zde senzorické neurony (kožní, sluchový, čichový) a nociceptivní vlákna) - buňky sítnice oka;
    • unipolární (obvykle z neuronu odstupuje jeden výběžek, ke kterému jsou připojeny dendrity; distálně od připojení dendritů se výběžek stává axonem) - u savců vč. člověka výjimečný typ neuronů;
    • pseudounipolární (má dlouhý dendrit, který splývá s axonem) - v gangliích periferního nervového systému (ganglion spinale).
  2. Podle délky axonu:
    • Golgiho I. typ – neurony s dlouhým neuritem;
    • Golgiho II. typ – neurony s krátkym neuritem.
  3. Funkční:
    • principální (projekční) – propojují vzdálené oblasti nervového systému;
    • lokální (interneurony) – propojují blízké oblasti.


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0512-5.