Nutriční epidemiologie

Z WikiSkript
  • Nutriční epidemiologie se věnuje výživovým determinantám zdraví a nemoci v populacích.
  • Hlavním cílem nutriční epidemiologie je přispět k prevenci nemocí a zlepšit zdraví populace ve spolupráci s medicínskými obory, informační, plánovací a legislativní sférou.
  • Nutriční epidemiologie monitoruje spotřebu potravin, příjem živin a výživový stav populací všech věkových skupin od nitroděložního vývoje až po stáří.

Typy studií a interpretace výsledků[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Deskriptivní studie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Třídí informace o expozici dietnímu faktoru a nemoci v populaci. Zjišťuje kdo, kdy, kde byl exponován. Dává vznik základní hypotéze o možné souvislosti mezi dietním faktorem a nemocí.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránkách Deskriptivní studie, Metodologie v epidemiologii.

Analytické studie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Za účelem testování základní hypotézy měří sílu asociace mezi dietním faktorem a nemocí nebo určí nejzávažnější dietní faktor z množiny. V nutriční epidemiologii se využívají zejména ekologické, incidenční studie a studie případů a kontrol.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Analytické studie.

Ekologické studie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Využívají dat z celých populačních skupin. Nedají se vztáhnout na jednotlivce.

Spotřeba ryb na obyvatele ve vztahu s výskytem náhlých srdečních smrtí v různých zemích.

Incidenční studie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Osoby jsou vystaveny různým úrovním dietních faktorů na počátku nebo během studie. Zkoumají nově vzniklá onemocnění, která se objevila během studie u exponovaných osob.

  • Patří k prospektivním studiím, protože sledují přirozený tok času.
  • Měří se pravděpodobnost vzniku nemoci u osob vystavených dané úrovni dietního faktoru.
  • Mírou asociace mezi dietním faktorem a nemocí je relativní riziko (RR) které vyjadřuje kolikrát je vyšší pravděpodobnost onemocnění u těch osob, které jsou exponované dietnímu faktoru než u těch, které nejsou exponované.
Ti, kteří pravidelně přisolují pokrm mají 2x větší pravděpodobnost, že během 10-ti let onemocní hypertenzí, než ti, kteří nepřisolují.

Studie případů a kontrol[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Využívají případy (nemocní) a kontroly (zdraví) po expozici dietnímu faktoru.
  • Patří k retrospektivním studiím, protože zkoumají minulost.
  • Mírou asociace mezi dietním faktorem a nemocí je odds ratio (OR) které vyjadřuje podíl dvou skór (podíl počtu osob exponovaných dietnímu faktoru a neexponoovaných). Pro daný expoziční faktor vyjadřuje OR podíl skóru případů a kontrol.
Nemocní s cévní mozkovou příhodou mají skór pro pravidelný nadměrný příjem lihovin 3x větší než tentýž skór u zdravých.
  • Když je nemoc v populaci vzácná, je OR numericky velmi podobné RR. Při vzrůstající frekvenci nemoci v populaci hodnoty OR stoupají strměji než RR.

Intervenční studie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ověřují příčinné působení dietních faktorů identifikovaných analytickou studií. Spočívají v náhodném (randomizovaném) výběru účastníků studií do skupin bez nebo s nutriční intervencí. Sledujeme výskyt nových případů v průběhu studie. V případě, že jsou míry asociací RR a OR rovné 1 a DR má hodnotu 0 %, dietní faktor se nejspíše nepodílí na patogenezi a tudíž není potřebná dietní intervence. V případě, že intervence vede ke značnému snížení incidence onemocnění, dietní faktor je najspíše kauzální a dietní intervence jsou opodstatněné.

Měření expozice dietním faktorům[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Má různé formy.

  • Můžeme sa dotazovat na jednodenní dietní příjem, ten však nemusí odrážet obvyklý příjem.
  • Prospektivní osobní jídelníček po dobu 3 až 7 dnů (včetně víkendu) zaznamenává veškerou konzumaci jídel, nápojů. Nese riziko podhodnocení množství příjmu a je zatěžující.
  • Dietní anamnéza vyžaduje dobrou paměť a náhled na svůj dietní příjem co se týká druhu a množství. Mnohem přesnější pohled mají osoby, které doma vaří.
  • Frekvenční dotazník zjišťuje kolikrát v týdnu či měsíci se konzumuje dané jídlo. Používá se u velkých skupin dotazovaných. Patří k retrospektivním, anamnestickým metodám, které mohou podhodnocovat energetický příjem.
  • Rozhovor řízený školeným pracovníkem je celistvější anamnestická metoda.
  • Vyšetření biomarkerů konzumovaného jídla je doplňující, pomáhá zkorigovat závěry analýz. Většina biomarkerů odráží spíše okamžitý příjem potravin, může upozornit na přítomnost toxických látek v dietním příjmu.
    • Měření habituálního energetického příjmu pomocí dvojitě značené vody složené z deuteria 2H a kyslíku 18O. Lze vypočítat metabolický obrat značené vody v slinách, moči a ve vydechovaném vzduchu ve formě CO2. Energetický výdej při stabilní tělesné hmotnosti odpovídá dietnímu příjmu energie.
    • Odhadu dietního příjmu bílkovin napomáhá měření dusíku v moči.
    • Složení tuku ve stravě lze měřit v membránách buněk po dobu několika týdnů.
    • Fytoestrogeny a jejich metabolity upozorňují na sóju v jídelníčku.
    • Brukev se projeví izothiokyanáty.

Zavádějící faktory, randomizace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Při analýze dat musíme vzít v úvahu zavádějící faktory. Při jejich ignoraci mohou zkreslit výklad statistických výstupů. Zavádějící faktory mohou být ve spojení s dietním faktorem nebo s nemocí. Příkladem je opomenutí identifikace kuřáků a tím i vlivu kouření na zkoumanou nemoc. Dalšími zavádějícími faktory jsou věk, pohlaví, abusus, socioekonomický status.
  • Randomizace neboli náhodný výběr je nutný k omezení působení zavádějících faktorů. Zajistí rovnoměrné rozdělení zavádějících faktorů do intervenované a kontrolní (placebové) skupiny, takže nebudou uměle vychylovat měřenou asociaci mezi dietním faktorem a nemocí.

Observační studie s mendelovskou randomizací[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vznikají rozdělením zkoumaného výběru podle genotypu, zkoumají vliv funkčních genových polymorfismů na výskyt onemocnění. Různé genové varianty zajistí rovnoměrné rozložení zavádějících faktorů.

  • V běžné observační studii se využívají funkční genové polymorfismy (varianta DNA s populační frekvencí vyšší než 1 %), které produkují v organismu změny ekvivalentní těm, které pozorujeme při vysokém či nízkém příjmu potravy. Například genová varianta, která produkuje méně funkční enzym vede ke stoupání hladiny metabolitu v organismu při nezměněném příjmu substrátu a tím je ekvivalentní vysokému příjmu substrátu v dietě.
  • Podle 2.Mendelova zákona se rodičovské alely přenášejí na potomka náhodně, pokud nejsou v genové vazbě. Podobně randomizovaně se chovají také zavádějící faktory.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KUDLOVÁ, Eva, et al. Hygiena výživy a nutriční epidemiologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2009. 287 s. s. 251-256. ISBN 978-80-246-1735-0.