Obrna lícního nervu

Z WikiSkript

(přesměrováno z Obrna nervus facialis)

Nervus facialis je smíšený nerv, který má složku somatomotorickou, visceromotorickou, senzitivní a senzorickou. Dělí se na n. facialis a n. intermedius.

Anatomicko – fyziologické poznámky[upravit | editovat zdroj]

Znalost anatomických poměrů je velice důležitá. Narušení různých struktur následně charakterizuje klinický obraz parézy.

Lícní nerv vystupuje anterolaterálně z mostomozečkového koutu a vstupuje do meatus acusticus internus. Laterálně od něj se nachází n. VIII. N. intermedius prochází mezi n. facialis a n. VIII.

V meatus acusticus internus prochází nahoře vpředu, zde je cévně zásoben prostřednictvím a. labyrinti (z a. cerebelli inferior). Uvnitř pyramidy probíhá v canalis n. facialis (Fallopii).

  • Labyrintový úsek – směřuje dopředu dolů, končí ggl. geniculi.
  • Tympanální úsek – stočení o 75° dozadu (směrem dopředu se odděluje n. petrosus major s parasympatikem pro ggl. pterygopalatinum), následně probíhá podél mediální stěny cavum tympani.
  • Mastoidální úsek – nejdelší, sestupný a probíhá dorzálně od zevního zvukovodu, kde vydává 2 větve (n. stapedius a chorda tympani).

Kost opouští ve foramen stylomastoideum a vstupuje do glandula parotis. Zde vydává pět hlavních větví (rr. temporales, rr. zygomatici, rr. buccales, r. marginalis mandibulae a r. colli).

Horní část obličeje inervována zkříženými i nezkříženými vlákny (žlutá + oranžová), dolní část pouze zkříženými vlákny
Tab. 1 – Základní charakteristika nervus facialis
Inervace funkce
Motorika – horní větev m. frontalis, corrugator supercilii, nasalis, zvedání obočí, svraštění obočí
orbicularis oculi svírání víček
m. stapedius vnímání a regulace zvuků
Motorika – dolní větev m. orbicularis oris, mentalis, buccinator, levator anguli oris, risorius, depressor labi inf., platysma špulení rtů, nafouknutí tváří, úsměv, cenění
N. intermedius žlázy dutiny nosní, nosohltanu, slzní a slinné tvorba slz a slin příslušných žláz
senzorická inervace malá oblast bubínku, vnějšího zvukovodu a ucha
chuťová vlákna z předních 2/3 jazyka chuť předních 2/3 jazyka


N. facialis
Motorická inervace: mimické svaly, m. platysma, m. stapedius, m. stylohyoideus a venter post. musculi digastrici.
Centrální motoneuron se nachází v dolní třetině gyrus praecentralis, jde přes capsula interna, kříží se v kaudálním pontu a končí v jádru. Některá vlákna pokračují kaudálně, opět se kříží a vystupují k jádru ipsilaterálnímu vzhledem ke kortexu (tzv. Déjerinův rekurentní svazek).
Horní polovina obličeje má vlákna z obou hemisfér, zatímco dolní část má jen vlákna zkřížená.

Z toho lze vyvodit, že léze vzniklé supranukleárně šetří motoriku horní části obličeje (pacient nesešpulí ústa, ale hýbe obočím). Emoční kontrola mimiky jde z extrapyramidových struktur přes RF. Pokud jsou tyto dráhy při supranukleární lézi zachovány, je zachována emoční mimická odpověď.

N. intermedius
Osahuje tři typy vláken: aferentní somatická ze zadní části zevního zvukovodu a části boltce, senzorická chuťová z předních 2/3 jazyka a visceromotorická ke gl. submandibularis, gl. sublingualis, žlázkám v nose a k slzné žláze. Pregangliová vlákna parasympatiku jsou z kmene z ncl. salivatorius superior (přes ggl. geniculi projdou bez přepojení), postgangliová vlákna jsou v ggl. submandibulare a pterygopalatinum.

Centrální léze[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o poškození dráhy supranukleárně. Obvykle bývá omezena volní mimika dolní poloviny obličeje, zejména periorálně. Mimovolní mimika může být zachována. Chybí atrofie a fascikulace.

Nukleární léze[upravit | editovat zdroj]

Ipsilaterální obrna všech svalů zásobených n. VII. Často bývá současně postižen n. abducens a tr. corticospinalis. Nemusí být postižena slinná ani slzná sekrece, kožní citlivost ani chuť.

Léze v mostomozečkovém koutu[upravit | editovat zdroj]

Současně přítomny léze n. VIII, příp. dalších struktur, bývá porušen i n. intermedius – porucha chuti, slzné a slinné sekrece a citlivosti.

Periferní léze[upravit | editovat zdroj]

Léze v canalis n. facialis[upravit | editovat zdroj]

Léze ve vestibulárním úseku
Paréza periferního typu, porucha slzné a slinné sekrece, hyperakuze (nefunguje m. stapedius), porucha chuti, navíc obvykle je postižen i n. VIII.
Léze v tympanálním úseku
Ušetřena slzná a slinná sekrece. Pokud vznikne distálně za odstupem n. stapedius, chybí i hyperakuze, pokud vznikne za chorda tympani bývá ušetřena i chuť.

Nejčastější příčiny narušení v canalis n. facialis bývají fraktury, otitidy, mastoiditidy, VZV a Bellova obrna. V případě, že se jedná o onemocnění ucha, mohou být přítomny i vertigo, otalgie, případně perforace bubínku. Současně může být narušen i n. VIII v mostomozečkovém koutu.

Příznaky Bellovy obrny.

Bellova idiopatická obrna[upravit | editovat zdroj]

Projevuje se postižením horní i dolní větve jedné strany obličeje. Bývá nejčastější příčinou obrny lícního nervu (¾ případů). Patrně vzniká na podkladě nehnisavého zánětu nervu nad foramen stylomastoideum, ale přesná etiologie není známa (útlak vasa nervorum, reaktivace HSV).

Léze v obličeji[upravit | editovat zdroj]

Poruchy nervu v blízkosti foramen stylomastoideum a v gl. parotis vedou k čistě motorické mimické obrně poloviny obličeje. Mezi nejčastější příčiny patří traumata, záněty a nádory gl. parotis a chirurgické výkony v této oblasti, špatně aplikovaná mandibulární anestezie. Projevuje se lagoftalmem, oko se při pokusu o zavření stáčí vzhůru a zevně. Také bývá vyhlazená nazolabiální rýha, pokleslý koutek, nelze špulit rty, cenit zuby atd.

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Při záchytu obrny lícního nervu jsou doporučena následující vyšetření:

  • Vyšetření krve – krevní obraz, zánětlivé ukazatele (CRP), sérologie boreliózy;
  • ORL statim – zjištění, zda není přítomna herpetická infekce ušního bubínku;
  • CT mozku – není nutné okamžitě, ale provést i při periferní obrně;
  • Lumbální punkce – u dětí vždy, u dospělých při klinických pochybách či vysokém podezření na boreliovou infekci.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Při periferní obrně lícního nervu je důležité chránit hlavně oko, jelikož ve většině případu dochází k nemožnosti zavření oční štěrbiny (lagoftalmus). Je doporučeno oko vypláchnout borovou vodou, aplikovat oční kapky a popřípadě oční masti (oftalmoazulemStátní úřad pro kontrolu léčiv: oftalmoazulem, oftalmoframykoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: oftalmoframykoin apod.), což zabrání vzniku rohovkového vředu, poté se oko přelepí, čímž se zabrání vysychání rohovky. Pokud je příčinou obrny bakteriální či virová infekce, tak po přesné diagnóze následuje antibiotická či antivirotická terapie. Celkově je doporučeno oblast prohřívat a zvýšit příjem vitaminu B a E.

Nedílnou součástí léčby při obrně lícního nervu je fyzioterapie, jejímž cílem je napomáhat při obnově funkce mimických svalů, snažit se zabránit vzniku nežádoucích souhybů a v neposlední řadě podpora pacienta během procesu uzdravování. Ten může trvat několik týdnů, ale i měsíců, v nejtěžších případech se mimika zcela neupraví. Ve vybraných případech je pro upřesnění míry poškození nervu a pro stanovení prognózy vhodné provést elektromyografické vyšetření /EMG/. [1]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Lečba obrny lícního nervu

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • Seminář na Neurologické klinice 1. LF UK v Praze, s MUDr. Evou Krasulovou, v rámci předmětu Klinická neurologie a klinická psychiatrie pro 6. ročník, vyučovaného v listopadu 2011 (oddíly Diagnóza a Léčba).

Reference[upravit | editovat zdroj]

  • [1] Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2.LF UK a FN Motol
  1. a b