Ortopantomografie
Obsah
Ortopantomografie je radiodiagnostická metoda využívající RTG paprsků. Jejím výsledkem je ortopantomogram (OPG) – snímek zachycující obě čelisti, chrup, čelistní klouby, čelistní dutiny a dutinu nosní. Tato metoda je využívána především ve stomatologii. Patří mezi extraorální snímkovací metody.
Technika snímkování
Technika vychází z kombinovaného rotačního a translačního pohybu rentgenky a filmu a odclonění paprsků vertikální štěrbinovou clonou.[1]
- Expozice cca. 15 s.
- Napětí: 55–85 kV.
- Proud: 2–30 mA.
Pacient má při snímkování upevněnou hlavu v kefalostatu s mírně pootevřenými ústy. Rentgenka a film se synchronizovaně pohybují kolem hlavy pacienta tak, aby výsledný snímek byl ortoradiální.
Ortopantomogram
Ortopantomogram je přehledný panoramatický rentgenový snímek zachycující dentici, obě čelisti, čelistní klouby, část nosní dutiny a část maxilární dutiny vyšetřovaného. Získává se ortopantomografickou snímkovací technikou.
- Klasický OPG snímek má rozměry 15 cm × 30 cm, někdy 30 cm × 12 cm.
- Všechny struktury jsou na OPG mírně zvětšené (1,25–1,35×).
Využití v diagnostice
- Zubní kazy (v závislosti na kvalitě snímku),
- Periapikální patologie,
- Cysty,
- Radices relictae,
- Tumory,
- Retinované/semiretinované zuby,
- Zlomeniny,
- Resorpce kosti (parodontologie),
- Některé poruchy TMK,
- Cizí tělesa v čelistní dutině (částečně).
Podmínky při rentgenování
Poloha hlavy
Abychom získali kvalitní snímek, musí být hlava pacienta fixována v kefalostatu za těchto podmínek:
- Je respektována frankfurtská horizontála,
- Poloha hlavy je vycentrována,
- Frontální zuby jsou v zóně zaostření přístroje.
Dnešní přístroje mají světelný systém, který „naviguje“ ke správné fixaci hlavy.
Výhody OPG
- Jednoduchost,
- Přehled o dentici, čelistních kostech a kloubech na jediném snímku,
- O 90 % menší povrchová radiační dávka[1] oproti RTG statusu (10 intraorálních snímků),
- Možnost porovnání pravé a levé strany.
Nevýhody OPG
- Zastínění frontálních úseků čelisti obratli páteře – dnes automaticky zvyšována citlivost v tomto úseku ke zlepšení kvality,
- Hypermetrický snímek – faktor zvětšení je 1,2–1,35.[1]
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c HOUBA, Robert, Boris KREUZBERG a Jiří ZEMEN. Základy radiodiagnostiky a ostatních zobrazovacích metod ve stomatologii. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-246-0005-6.
