Původci infekcí pohlavního ústrojí ženy

Z WikiSkript

U žen infekce močové trubice obvykle splývá s infekcí močového měchýře.[zdroj?]Samostatně sledujeme infekce vulvy, vagíny a cervixu, dělohy, vaječníků a vejcovodů.

Vulvovaginitida[upravit | editovat zdroj]

  • Svědění, pálení, výtok;
  • dříve se onemocnění klasifikovalo podle nálezu v MOP, dnes spíše podle etiologie.

Virová[upravit | editovat zdroj]

  • Herpes genitalis, HSV-2, HSV-1;
  • puchýře na genitálu, později pustulky;
  • nepříjemné benigní onemocnění, nebezpečné v graviditě;
  • dg: klinické příznaky, kultivace viru, PCR;
  • terapie: aciclovir.

Bakteriální vaginóza[upravit | editovat zdroj]

  • Časté onemocnění, důsledek vaginální dysmikrobie;
  • snížení množství laktobacilů ve vaginálním sekretu, přemnožení jiných bakterií, hlavně anaerobů (bakteroidy, eptostreptokoky, fusobakteria);
  • Gardnerella vaginalis, Mobiluncus;
  • dg: Amselova kritéria – typický výtok, pozitivní aminový test (rybí zápach), při mikrobiologickém vyšetření sekretu nález změněných epitelií pokrytých bakteriemi, poševní pH > 4,5;
  • terapie: metronidazol; neléčená vaginóza může vyústit v pánevní zánět.

Aerobní vaginitida – dysmikrobie, převažují aerobní druhy, především E. coli, enterobakteie, kandidy.
Laktobacilóza – patogenní kmeny laktobacilů.
Vulvovaginální kandidóza – predispozice: dekompenzovaný DM, poruchy imunity, kortikosteroidy, léčba ATB.

Trichomonóza[upravit | editovat zdroj]

  • Trichomonas vaginalis;
  • pěnivý, žlutozelenavý výtok;
  • dg: poševní pH, aminový test, průkaz trichomonádového Ag v sekretu (ELISA), terapie nutná i u sexuálních partnerů.

Cervicitida[upravit | editovat zdroj]

  • N. gonorrhoeae, Chlamydia trachomatis, HSV, HPV a další;
  • dg: gonokok – kultivace, chlamydie – přímá diagnostika (chlamydiové Ag – ELISA, imunofluorescenční metody, PCR).

Infekce dělohy[upravit | editovat zdroj]

  • Většinou jako následek potratu, porodu, instrumentace;
  • začíná jako endometritida, dále postihuje myometrium, parametrium až malou pánev, sepse;
  • pyogenní bakterie, často nozokomiální kmeny (S. pyogenes, S. agalactiae, S. aureus);
  • terapie: ATB, drenáž hnisu.

Hluboký pánevní zánět[upravit | editovat zdroj]

  • Chlamydia trachomatis, E. coli, bakteroidy, peptostreptokoky, anaerobní bakterie, Haemophilus influenzae, aerobní streptokoky, Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum, N. gonorrhoeae, Actinomyces israeli;
  • obvykle více patogenů, určení primárního původce je problematické;
  • dg: sono, punkce tekutiny (mikrobiologické vyšetření).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.