Plicní poddajnost

Z WikiSkript

Plicní poddajnost – compliance je poměr změny objemu a změny interpleurálního tlaku, který tuto změnu způsobil.

Interpleurální tlak[upravit | editovat zdroj]

Je tlak mezi pleurami – viscerální a parietální.

  • Je vždy negativní. Při nádechu: −0,8 kPa, při výdechu: −0,33 kPa.
  • Hodnota IPT při klidovém výdechu není uniformní.
  • Stojící vyšetřovaný má IPT v horních částech plic více negativní než u baze plic – dáno pravděpodobně váhou plic. Důsledkem je rozdílná ventilace bazálních a apikálních častí plic.
  • Význam negativity IPT – udržuje plíce rozepjaté – umožňuje sledovat objemové změny hrudníku a tím je zabezpečena plicní ventilace.

Pneumotorax[upravit | editovat zdroj]

Pneumotorax je narušení pleurální dutiny – je v ní přítomen vzduch – dochází ke smrštění plíce, zhorší se dýchání, hrozí hypoxie.

Pneumothorax
  1. Uzavřený – vzduch se dostává do pleurální dutiny z alveolárního prostoru spontánně nebo po poranění plic.
  2. Otevřený – když je poraněná hrudní stěna – bodné poranění.
  3. Ventilový (tenzní) – vzduch se dostává do pleurální dutiny při každém dýchacím pohybu, ale nemůže unikat.

Faktory určujíci plicní poddajnost[upravit | editovat zdroj]

Elasticita plicní tkáně[upravit | editovat zdroj]

Plíce jsou pružný orgán. Pružnost je dána síťovitým uspořádáním vazivových vláken. Při exspiriu jsou vlákna kontrahována a ohnuta. Pružnost činí 1/3 celkové elasticity plic.

Povrchové napětí alveolů na rozhraní mezi alveolárním vzduchem a alveolární výstelkou[upravit | editovat zdroj]

Compliance závisí na povrchovém napětí mezi plynem a tekutinou – tedy na vnitřní ploše alveolů a výměně dýchacích plynů. Např. máme bublinu, která je obklopena tekutinou – její povrchové napětí vytvoří přetlak uvnitř bubliny oproti vnějšímu tlaku, jeho hodnotu určuje Laplaceův zákon:

Jestliže ústí válce (ductus alveolaris) pokrývá plochá mýdlová bublina, tak r je vysoké a P je malé.

Když chceme zvětšit objem bubliny (alveolu) musíme zmenšit r a tím zvětšit P – je nutný velký otevírací tlak. Dalším nafukováním roste r a klesá P. Alveoly se chovají podobně. U navzájem propojených alveolů se může menší zmenšit ve prospěch většího, ale v normálních plicích tomu brání surfaktant.

Surfaktant[upravit | editovat zdroj]

  • Snižuje povrchové napětí (v menších alveolech víc než ve větších alveolech). Brání také kolapsu plic.
  • U předčasně narozených dětí se v plicích nestihl vyvinout funkční surfaktant.
  • Povrchové napětí je tedy vysoké a dochází k atelektázám → kolaps alveolů → Respiratory Distress Syndrom (RDS). Také při otravě kyslíkem dochází k poškození plic. Je to zčásti způsobené oxidativním zničením surfaktantu.
  • Dochází k poklesu compliance, alveoly kolabují a rozvíjí se plicní edém.
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Surfaktant.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.
  • GANONG, William, F. Přehled lékařské fyziologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1995. 681 s. ISBN 80-85787-36-9.
  • BROŽEK, Gustav, Jan HERGET a Martin VÍZEK. Poznámky k přednáškám z fysiologie : První díl, Dýchání, cirkulace, svaly, neurofysiologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1999. 229 s. ISBN 80-86022-48-X.