Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/181. Otázka

Z WikiSkript


Sítnice

Schéma očního pozadí pravého oka

Sítnice (retina) je vnitřní vrstva oční koule, jedná se o vlastní smyslový orgán oka. Její receptory zachycují světlo, které prochází čočkou, a přeměňují ho na elektrické impulzy, které pokračují dále do mozku.

Anatomie a histologie

Pars caeca retinae

Pokrývá povrch corpus ciliare a iris, který hledí do dutiny sklivce.

Pars ciliaris retinae

Skládá se ze dvou vrstev cylindrických buněk, které pokrývají povrch corpus cilliare obrácený do dutiny sklivce.

Vrstva nasedající bezprostředně na corpus ciliare obsahuje velké množství melaninu a představuje pokračování pigmentového epitelu.

  • Druhá vrstva produkuje humor aquosus, který vyplňuje oční komory.

Pars iridica retinae

Skládá se ze dvou vrstev buněk, které pokrývají povrch duhovky hledící do dutiny sklivce.

  • Vrstva přivrácená k samotné duhovce obsahuje myofilamenta a představuje vlastní musculus dilatator pupillae.
  • Druhá vrstva je složená z kubických až cylindrických buněk, které obsahují velký počet melaninových granul.
Vrstvy sítnice


Pars optica retinae

Pars optica retinae vystýlá zadní segment oka a je tvořená pigmentovým epitelem a vlastní nervovou vrstvou sítnice. Pars optica končí při zadním okraji corpus ciliare, v místě zvaném ora serrata.

Vrstvy sítnice pod mikroskopem


Pigmentový epitel

Jedná se o jednu vrstvu kubických buněk, které ve svých výběžcích obsahují množství melanozomů, které vstupují mezi tyčinky a čípky. Hlavní funkcí pigmentového epitelu je transport kyslíku a živin k těmto světločivým receptorům.

Nervová vrstva sítnice

Fotoreceptory a nervové buňky jsou uspořádané do několika vrstev (10 vrstev) a vytváří složitou strukturu.

Typy buněk:

  1. fotoreceptory – tyčinky a čípky
  2. neurony aferentní zrakové dráhy – bipolární a gangliové buňky
  3. asociační neurony – horizontální a amakrinní
  4. gliové buňky – Müllerovy buňky a elementy mikroglie


Vrstvy:

  1. vrstva pigmentového epithelu
  2. vrstva tyčinek a čípků
  3. membrana limitans externa – výběžky gliových Müllerových buněk
  4. vnější jádrová vrstva – jádra tyčinek a čípků
  5. vnější plexiformní vrstva – oblast synapsí mezi tyčinkami a čípky a dendrity bipolárních buněk
  6. vnitřní jádrová vrstva – jádra buněk bipolárních, horizontálních, amakrinních a Müllerových
  7. vnitřní plexiformní vrstva – oblast synapsí mezi axony bipolárních neuronů a dendrity multipolárních neuronů
  8. vrstva gangliových buněk – multipolární neurony
  9. vrstva nervových vláken – axony multipolárních neuronů, které vytváří nervus opticus
  10. membrana limitans interna – výběžky gliových Müllerových buněk


Oční pozadí

Oční pozadí

Oční pozadí je část sítnice (dozadu od ora serrata), která je vyšetřována pomocí oftalmoskopu. Nachází se zde:

  1. Žlutá skvrna (macula lutea) – oblast nejostřejšího vidění, kde jsou nahromaděné převážně čípky
    • fovea centralis – vkleslina ve žluté skvrně, v jejím centru probíhá zorná osa oka
  2. Slepá skvrna (discus nervi optici) – místo, kde nervus opticus opouští sítnici a nejsou tu fotoreceptory
  3. Cévy – arteria centralis retinae a její řečiště


Embryologie

Základ oka vzniká jako výchlipka diencefala 22. den vývoje. Tyto váčky přichází do kontaktu s povrchovým ektodermem a následně po jejich invaginaci vzniká dvojvrstevný oční pohárek.

  • Z vnější vrstvy očního pohárku vzniká pigmentová vrstva sítnice,
  • Z vnitřní vrstvy očního pohárku vzniká pars caeca et pars optica retinae.