Prostata

Z WikiSkript

Prostata neboli předstojná žláza je přídatná pohlavní žláza muže uložená v malé pánvi. Funkcí je produkce prostatického sekretu a mechanická ochrana spojení vývodných pohlavních cest s urethrou.

Syntopie prostaty na frontálním řezu pánví
Uložení prostaty na sagitálním řezu pánví

Syntopie a fixace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žláza se nachází hluboko v malé pánvi, je v kontaktu následujícími orgány:

Prostatou probíhá urethra (pars prostatica urethrae), se kterou se přibližně v polovině spojuje ductus ejaculatorius.

Fixaci k symfýze zajišťují ligamenta puboprostatica a k ostatním orgánům spojení periprostatické kapsuly (viz níže) s pánevní fascií.

Anatomie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podélný průřez prostatou v rovině urethry

Tvarově se prostata připodobňuje k jedlému kaštanu. U mladého dospělého má velikost přibližně 4 × 3× 2 cm a hmotnost 30−40 g.[1]

Na prostatě rozeznáváme:

  • facies anterior − za symfýzou, je s ní spojena pomocí ligg. puboprostatica a m. puboprostaticus;
  • facies posterior − před rektem, mezi ním a prostatou je septum rectovesicale, do něhož jsou zavzaté glandulae vesiculosae;
  • apex prostatae − dolní část prostaty směřující k diaphragma urogenitale;
  • basis prostatae − širší horní část prostaty naléhající na močový měchýř.

Povrch prostaty je obalen vazivem − capsula propria. Tento vlastní obal prostaty obklopuje plexus venosus prostaticus a nad ním capsula periprostatica (součást viscerálního listu fasciae pelvis).

Stavba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průběh pars prostatica urethrae prostatu rozděluje na preurethrální část (přední) a retrourethrální část (zadní). Na zadní straně urethry je podélná řasa − crista urethralis a na ní colliculus seminalis, kde ústí ductus ejaculatorius. Po obou stranách crista urethralis najdeme vkleslinu, sinus prostaticus, kam ústí přibližně 15−30 vývodů prostatických žlázek.

Žláza se skládá z tubuloalveolárních žlázek, hladké svaloviny a vazivového stroma. Podle různého množství těchto složek v jednotlivých částech prostaty rozeznáváme na prostatě několik zón:

  • periurethrální zóna − obsahuje slizniční žlázky, obklopuje urethru a tvoří asi 5 % prostaty;
  • centrální zóna − obsahuje submukózní žlázky, leží za periurethrální zónou a představuje cca 25 % objemu žlázy;
  • periferní zóna − obklápí zezadu a ze stran centrální zónu (na příčném řezu tvar dopředu otevřené podkovy), tvoří přibližně 70 % objemu prostaty a obsahuje hlavní žlázky produkující nejvíce prostatického sekretu;
  • přechodní zóna − oblast po stranách proximální části urethry (mezi zónou periurethrální a periferní);
  • v oblasti před urethrou ve střední čáře chybí žlázky, prostata je zde tvořena jen vazivem a svalovinou. Právě svalovina této části se při ejakulaci kontrahuje a vypuzuje vytvořený prostatický sekret do sinus prostaticus (průniku sekretu retrográdně do močového měchýře zabraňuje současná kontrakce m. sphincter urethrae internus).

Cévní zásobení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Arteriální zásobení zajišťují větve z:

  • a. rectalis media;
  • a. vesicalis inferior;
  • a. pudenda interna.

Vény tvoří plexus prostaticus internus, odkud krev odtéká do v. iliaca interna.

Inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na povrchu prostaty je vytvořena pleteň − plexus prostaticus, kam přicházejí sympatická, parasympatická a senzitivní vlákna cestou plexus hypogastricus inferior.

Lymfatická drenáž[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lymfa odtéká do nodi lymphatici iliaci interni a externi a nodi lymphatici sacrales.

Detail prostatické žlázky

Histologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žlázu tvoří 30−50 rozvětvených tubuloalveolárních žlázek, které ústí do sinus prostaticus. Vystlány jsou jedno- až víceřadým (dvojřadým) epitelem z bazálních a hlavních buněk, které mohou být kubické nebo cylindrické, a buněk endokrinních.[2] Stav výstelky závisí na věku a hormonální stimulaci (testosteron). Žlázy jednotlivých zón jsou různého vývojového původu − periferní zóna pochází z entodermového epitelu sinus urogenitalis, centrální zóna je částečně z entodermu a částečně z mezodermového epitelu Wolffova vývodu.
Ve stromatu nalezneme zejména velké množství hladkých svalových buněk.

Funkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Prostata produkuje prostatický sekret o pH přibližně 6,4[2], který tvoří až 30 % objemu ejakulátu. Kromě jiných látek sekret obsahuje prostatický specifický antigen (PSA). Fyziologicky působí zkapalnění koagulovaného semene, čímž umožňuje pohyblivost spermií[2]; stanovení hladin se užívá zejména k diagnostice karcinomu prostaty. V činnosti žlázu udržuje testosteron (přeměněný na dihydrosteron).


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Histologické preparáty

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Česká urologická společnost ČLS JEP. Léčba obtíží souvisejících se zvětšenou prostatou [online]. ©2013. Poslední revize 2013-05-28, [cit. 2017-01-05]. <http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecba-obtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/>.
  2. a b c LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anotomie. 2. vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
  • NAŇKA, Ondřej a Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. 2. vydání. 2009. ISBN 978-80-7262-612-0.
  • GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.