Prostata
Prostata neboli předstojná žláza je přídatná pohlavní žláza muže uložená v malé pánvi. Funkcí je produkce prostatického sekretu a mechanická ochrana spojení vývodných pohlavních cest s urethrou.
Syntopie a fixace[upravit | editovat zdroj]
Žláza se nachází hluboko v malé pánvi, je v kontaktu následujícími orgány:
- kraniálně - močový měchýř
- kaudálně - diaphragma urogenitale
- laterálně - m. levator ani
- ventrálně - symphysis pubica
- dorzálně - fascia rectoprostatica a za ní rectum
Prostatou probíhá urethra (pars prostatica urethrae), se kterou se přibližně v polovině spojuje ductus ejaculatorius.
Fixaci k symfýze zajišťují ligamenta puboprostatica a k ostatním orgánům spojení periprostatické kapsuly s pánevní fascií.
Anatomie[upravit | editovat zdroj]
Tvarově se prostata připodobňuje k jedlému kaštanu. U mladého dospělého má velikost přibližně 4 × 3 × 2 cm a hmotnost 30−40 g.[1]
Na prostatě rozeznáváme:
- facies anterior − za symfýzou, je s ní spojena pomocí ligg. puboprostatica a m. puboprostaticus
- facies posterior − před rektem, mezi ním a prostatou je septum rectovesicale, do něhož jsou zavzaté glandulae vesiculosae
- apex prostatae − dolní část prostaty směřující k diaphragma urogenitale
- basis prostatae − širší horní část prostaty naléhající na močový měchýř
Povrch prostaty je obalen vazivem − capsula propria. Tento vlastní obal prostaty obklopuje plexus venosus prostaticus a nad ním capsula periprostatica (součást viscerálního listu fasciae pelvis).
Stavba[upravit | editovat zdroj]
Průběh pars prostatica urethrae prostatu rozděluje na preurethrální část (přední) a retrourethrální část (zadní). Na zadní straně urethry je podélná řasa − crista urethralis a na ní colliculus seminalis, kde ústí ductus ejaculatorius. Po obou stranách crista urethralis najdeme vkleslinu, sinus prostaticus, kam ústí přibližně 15−30 vývodů prostatických žlázek.
Žláza se skládá z tubuloalveolárních žlázek, hladké svaloviny a vazivového stromatu. Podle různého množství těchto složek v jednotlivých částech prostaty rozeznáváme na prostatě několik zón:
- periurethrální zóna − obsahuje slizniční žlázky, obklopuje urethru a tvoří asi 5 % prostaty;
- centrální zóna − obsahuje submukózní žlázky, leží za periurethrální zónou a představuje cca 25 % objemu žlázy;
- periferní zóna − obklápí zezadu a ze stran centrální zónu (na příčném řezu tvar dopředu otevřené podkovy), tvoří přibližně 70 % objemu prostaty a obsahuje hlavní žlázky produkující nejvíce prostatického sekretu;
- přechodní zóna − oblast po stranách proximální části urethry (mezi zónou periurethrální a periferní);
- v oblasti před urethrou ve střední čáře chybí žlázky, prostata je zde tvořena jen vazivem a svalovinou. Právě svalovina této části se při ejakulaci kontrahuje a vypuzuje vytvořený prostatický sekret do sinus prostaticus (průniku sekretu retrográdně do močového měchýře zabraňuje současná kontrakce m. sphincter urethrae internus).
Cévní zásobení[upravit | editovat zdroj]
Arteriální zásobení zajišťují větve z:
- a. rectalis media
- a. vesicalis inferior
- a. pudenda interna
Žilní zásobení tvoří plexus prostaticus internus, odkud krev odtéká do v. iliaca interna.
Inervace[upravit | editovat zdroj]
Na povrchu prostaty je vytvořena pleteň − plexus prostaticus, kam přicházejí sympatická, parasympatická a senzitivní vlákna cestou plexus hypogastricus inferior.
Lymfatická drenáž[upravit | editovat zdroj]
Lymfa odtéká do nodi lymphatici iliaci interni et externi a nodi lymphatici sacrales.
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Žlázu tvoří 30−50 rozvětvených tubuloalveolárních žlázek, které ústí do sinus prostaticus. Vystlány jsou jedno- až víceřadým (dvojřadým) epitelem z bazálních a hlavních buněk, které mohou být kubické nebo cylindrické, a buněk endokrinních.[2] Stav výstelky závisí na věku a hormonální stimulaci (testosteron). Žlázy jednotlivých zón jsou různého vývojového původu − periferní zóna pochází z entodermového epitelu sinus urogenitalis, centrální zóna je částečně z entodermu a částečně z mezodermového epitelu Wolffova vývodu.
Ve stromatu nalezneme zejména velké množství hladkých svalových buněk.
Funkce[upravit | editovat zdroj]
Prostata produkuje prostatický sekret o pH přibližně 6,4[2], který tvoří až 30 % objemu ejakulátu. Kromě jiných látek sekret obsahuje prostatický specifický antigen (PSA). Fyziologicky působí zkapalnění koagulovaného semene, čímž umožňuje pohyblivost spermií[2]; stanovení hladin se užívá zejména k diagnostice karcinomu prostaty. V činnosti žlázu udržuje testosteron (přeměněný na dihydrotestosteron).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Vývodné cesty pohlavní u muže
- Myoadenomová hyperplázie prostaty (preparát)
- Benigní hyperplázie prostaty
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ Česká urologická společnost ČLS JEP. Léčba obtíží souvisejících se zvětšenou prostatou [online]. ©2013. Poslední revize 2013-05-28, [cit. 2017-01-05]. <http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecba-obtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/>.
- ↑ a b c LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2. vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
- NAŇKA, Ondřej a Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. 2. vydání. 2009. ISBN 978-80-7262-612-0.
- GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.