Vývodné cesty pohlavní u muže

Z WikiSkript

Mužské vývodné cesty pohlavní dopravují zatím nezralé spermievarlete do nadvarlete a ve výsledku až do močové trubice. Spermie jsou ve vývodných močových cestách transportovány v testikulární tekutině, která je produkována převážně Sertoliho buňkami.

Lze je rozdělit na intratestikulární (nacházející se ve varleti) a extratestikulární (mimo varle).

Vývodné cesty pohlavní u muže

Intratestikulární vývodné cesty pohlavní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tubuli recti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jsou to úzké kanálky, vycházející ze semenoplodných kanálků varlete (tubuli seminiferi contorti). Počáteční úseky vystýlají Sertoliho buňky, které přecházejí ze semenoplodných kanálků a uvolňují spermie. Zbylé úseky lemuje jednovrstevný kubický epitel obklopený vrstvou hustého kolagenního vaziva. Tubuli recti ústí do rete testis.

Rete testis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Systém nepravidelných, mnohonásobně anastomozujících štěrbin a kanálků vytvořených v mediastinum testis. Rete testis je vystláno jednovrstevným kubickým epitelem.

Extratestikulární vývodné cesty pohlavní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ductuli efferentes[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dohromady asi 10–20 stočených kanálků[1] vystupujících z rete testis na dorzální straně varlete. Nachází se v řídkém kolagenním vazivu hlavy nadvarlete a ústí z boku do ductus epididymidis. Jsou vystlány jednovrstevným (popř. dvouřadým) epitelem, ve kterém se střídají skupiny vyšších (cylindrických) a nižších (kubických) buněk. Kubické buňky mají mikroklky sloužící k zahuštění testikulární tekutiny vyprodukované Sertoliho buňkami. Cylindrické buňky mají řasinky, které kmitají směrem ven z nadvarlete a napomáhají tak transportu spermií. Na transportu spermií se dále podílí cirkulárně uspořádaná vrstva buněk hladkého svalstva nacházející se v řídkém kolagenním vazivu, zevně od bazální membrány epitelu.

Ductus epididymidis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jeden stočený kanálek, který by po rozvinutí měl délku 4–6 metrů[1]. Je vystlán dvouřadým cylindrickým epitelem složeným z hlavních cylindrických buněk a z nízkých bazálních buněk. Hlavní buňky obsahují nepohyblivé stereocilie a apikálně umístěnou protonovou pumpu, která zajišťuje kyselé prostředí v lumen, jež potlačuje pohyblivost spermií. Bazální buňky nasedají na bazální membránu a představují prekurzory buněk cylindrických. Pod epitelem se nachází tenká vrstva řídkého kolagenního vaziva s myofibroblasty (hlava a tělo) nebo hladkými svalovými buňkami (ocas). Spermie v ductus epididymidis dozrávají a jsou zde skladovány (v nepohyblivé formě, především v oblasti ocasu nadvarlete). Kontraktilní elementy (myofibroblasty a hladké svalové buňky) dopravují obsah ductus epididymidis pomalu kupředu, přičemž transport nadvarletem trvá přibližně 12 dní[2]. Neejakulované spermie po určité době degenerují a jsou fagocytovány makrofágy a hlavními buňkami ductus epididymidis.

Ductus deferens[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ductus deferens spojuje nadvarle s močovou trubicí a představuje nejdelší část vývodných pohlavních cest u muže (přibližně 40 cm) [2]. Zajišťuje rychlý transport tekutiny se spermiemi do močové trubice. Prochází v semenném provazci (funiculus spermaticus) do tříselného kanálu a pokračuje malou pánví k prostatické části urethry. Má úzké lumen s podélnými slizničními řasami, tenkou sliznici, silnou svalovou stěnu a tunica adventitia.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Chámovod.

Ampula ductus deferentis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rozšíření ductus deferens před ústím vývodů semenných váčků (vesiculae seminales). Po vústění semenných váčků se vývod nazývá ductus ejaculatorius. Od zbylých úseků ductus deferens se liší svou stavbou sliznice. Je zde větší lumen a silně zřasená sliznice. Epitel je jednovrstevný kubický až cylindrický, bez stereocilií, se sekreční funkcí.

Ductus ejaculatorius[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vývod, který vzniká spojením ductus deferens s vývodem semenných váčků. Vstupuje do prostaty a v ní ústí na vyvýšenině zvané colliculus seminalis, nacházející se na zadní stěně pars prostatica urethrae. Je vystlán jednovrstevným kubickým nebo cylindrickým epitelem, bez stereocilií, se sekreční funkcí (popř. epitelem dvouřadým). Sliznice tvoří podélné řasy. 

Urethra[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Od vústění ductus ejaculatorius do urethry pokračují mužské vývodné cesty pohlavní společně s vývodnými cestami močovými. Po nervovém podnětu prochází ejakulát, tvořený spermiemi a sekretem z varlat (testikulární tekutina), semenných váčků a prostaty, třemi částmi urethry (pars prostatica, pars membranacea et pars spongiosa urethrae) až k zevnímu ústí urethry (ostium urethrae externum).

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Močová trubice.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Histologické preparáty

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.
  • KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
  • EROSCHENKO, Victor P. diFiore's Atlas of Histology: with Functional Correlations. 12. vydání. Lippincott Williams & Wilkins. 2012. ISBN 1451113412.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 3. vydání. Praha : Grada, 2011-. ISBN 978-80-247-4788-0.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. s. 209. ISBN 80-86022-80-3.
  2. a b LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. s. 413. ISBN 978-80-247-3729-4.