Varle
Jedná se o párový orgán elipsoidního tvaru, který je uložen ve skrotu s rozměry 4–5 cm × 3–3,5 cm × 2,5 cm s hmotností 18–25 g. Levé varle je přibližně o 1 cm níže než pravé.
Rozlišujeme: extremitas superior, inferior; margo anterior, posterior; facies medialis, lateralis.
Stavba[upravit | editovat zdroj]
Je to složená tubulózní žláza, jejíž hlavní funkcí je produkce hormonů a spermií. Na povrchu žlázy se nachází silné vazivové pouzdro tunica albuginea, které z vnější strany překrývá tunica vaginalis testis (tvořena lamina visceralis tunicae vaginalis testis = epiorchium a lamina parietalis tunicae vaginalis testis = periorchium). Tunica albuginea je na dorzální straně ztluštělá a vytváří mediastinum testis, zároveň vysílá do vnitra testis vazivová septa, která ho rozdělují na lobuli testis.
V lobuli testis se nachází semenotvorné kanálky (tubuli seminiferi contorti) zanořené v řídkém kolagenním vazivu, které obsahuje i krevní cévy, nervy a tzv. intersticiální Leydigovy buňky (produkce testosteronu).
Z tubuli seminiferi contorti jsou spermie odváděny do tubuli recti. Ty se spojují do rete testis, ze kterého vychází tubuli efferentes a ústí do ductus epididymis.
Tubuli seminiferi contorti[upravit | editovat zdroj]
Tubuli seminiferi contorti, neboli semenotvorné kanálky, jsou vystlány zárodečným epitelem.Je to vysoký víceřadý cylindrický epitel. Hlavní funkcí těchto kanálků je tvorba spermií. Pod epitelem je bazální membrána, pod ní myoidní buňky a fibroblasty – tyto struktury jsou uspořádány ve vrstvách.
Zárodečný epitel je tvořen dvěma typy buněk:
- Sertoliho buňky:
- podpora, regulace výživy a ochrana vyživujících se spermií (hematotestikulární bariéra – bariéra mezi kapilárami kanálků a jejich vnitřkem), parakrinní regulátor spermatogeneze;
- fagocytóza reziduálních tělísek a poškozených buněk;
- sekrece testikulární tekutiny;
- endokrinní sekrece anti-Muleriánského hormonu, steroidy vážícího hormonu.
- Pohlavní buňky:
- vznikají z nich spermie na základě procesu zvaného spermatogeneze.
- Spermatogeneze
Prostory mezi kanálky jsou tvořeny buňkami: fibroblasty, mastocyty, makrofágy, dále řídkým kolagenním vazivem, ve kterém nalezneme nervy, cévy (s fenestrovanými kapilárami). Zároveň zde nalezneme Leydigovy buňky, ve kterých dochází pod vlivem luteinizačního hormonu k syntéze androgenů.
Odvodné cesty varlete[upravit | editovat zdroj]
Tubuli seminiferi recti[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o koncové časti tubuli seminiferi contorti, které se spojují v rete testis. Jejich epitel je jednovrstevný isoprizmatický. V jejich průběhu postupně ubývají spermatogenní buňky.
Rete testis[upravit | editovat zdroj]
Síť tvořená anastomózujícími kanálky v mediastinum testis (corpus Highmori). Má stejnou morfologii jako tubuli recti a líší se pouze umístěním.
Ductuli efferentes testis[upravit | editovat zdroj]
Vytváří hlavu ductus epididymidis. Jedná se o systém 15–20 stočených kanálků. Mají hvězdicovité lumen s nepravidelným tvarem. Epitel je jednovrstevný a je tvořen dvěma typy buněk:
- prizmatické buňky s kinociliemi resp. stereociliemi;
- kubické buňky s mikroklky.
Testikulární tekutina[upravit | editovat zdroj]
Je tvořena Sertoliho buňkami a epitelem v rete testis. Nalezneme v ní bílkoviny, steroidy, ionty, vazebný protein, který je specifický pro testosteron.
Variace[upravit | editovat zdroj]
- Monorchizmus
- Anorchizmus
- Polyorchizmus
Vznikají druhotným rozštěpením, defektem či zánikem orgánu.
Cévy varlete[upravit | editovat zdroj]
A. testicularis, která odstupuje z aorta abdominalis v oblasti L2 (někdy z a. renalis), vstupuje do scrota ve funiculus spermaticus. Můžeme nalézt anastomózy s a. ductus deferentis (z a. iliaca interna), a. cremasterica (a. epigastrica inferior).
Krev se z varlete sbírá do plexus pampiniformis a pokračuje jako vv. testiculares a ty ústí do v. cava inferior(vpravo) a v. renalis(vlevo).
Lymfa se sbírá z oblasti mezi kanálky do sept a do tunica albuginea, kde se vytvoří 4–6 kolektorů, které postupují do nodi lumbales.
Nervy varlete[upravit | editovat zdroj]
V plexus testicularis nalezneme sympatická vlákna z ganglion spermaticum (pri odstupe a. testicularis z aorty), parasympatické vlákna z sakrálneho parasympatika a somatosenzitivní a viscerosenzitivní vedou do segmentu Th10.
Sestup varlat[upravit | editovat zdroj]
Sestup varlat, neboli descensus testium, je kaudální posun varlat z retroperitonea do skrota. Varlata s nadvarlety vznikají v oblasti L1–L2, kde jsou překrytá peritoneem a ke stěně připojena mesorchiem. Ke kaudálnímu posunu v retroperitoneu dochází již ve 3. měsíci prenatálně a do skrota vstupují v 8.–10. lunárním měsíci.
Závady v sestupu[upravit | editovat zdroj]
- Retentio testis, ke kterému dochází, pokud je varle zadrženo v sestupu. Výskyt asi 10 %. Varle nalezneme v břišní dutině, inguinální krajině, před symfýzou. V takovém varleti je narušena spermiogeneze a endokrinní činnost.
- Ectopia testis je atypická poloha varlete, které je však normálně funkční. Příklady ektopie: inguinální kanál, hráz, trigonum femorale, pod kůží penisu. Vyskytuje se ve 2 ‰ případů.
- Inversio testis znamená překlopení s následným atypickým postavením.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související stránky[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KONRÁDOVÁ, Václava. Funkční histologie. H & H vydání. 2000. 291 stran s. ISBN 8086022803.
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.


