Rectum

Z WikiSkript
Syntopie rekta (s naplněnou ampulou a močovým měchýřem)
Podélný řez rektem
  • poslední úsek střeva, v malé pánvi;
  • délka 12–16 cm, šířka asi 4 cm;
  • naplněné rectum trojitě bočně zakřivené (při pohledu předozadním), a dvojitě esovitě zakřivené předozadně (při pohledu ze strany);
  • boční zakřivení – dáno ostřejší vkleslinou na pravém boku rekta, uprostřed jeho délky – v místě Kohlrauschovy řasy, při jejíž bazi je zesílená cirkulární svalovina, proti této vkleslině se rectum vyklenuje doleva, nad ní a pod ní doprava;
  • předozadní zakřivení dvojí:
  1. flexura sacralis – v kraniálních třech čtvrtinách délky rekta rovnoběžně se zakřivením kosti křížové a kostře (konvexitou dozadu);
  2. flexura perinealis – na začátku poslední pětina až čtvrtina délky, ohýbá rectum při a pod hrotem kostrče dozadu k análnímu otvoru (rectum vyklenuto konvexitou dopředu);
  • rectum 2 hlavní části:
  1. ampulla recti (rectum v užším slova smyslu) – kraniální část, délka 10–12 cm, v rozsahu flexura sacralis, perineální flexurou přechází do:
  2. canalis analis – délka 2,5–3,8 cm, užší, liší se podélnou orientací slizničních řas.

Sliznice rekta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • stejná barva a vzhled jako colon;
  • nacházíme na ní typické slizniční řasy a další útvary.

V ampulla recti nacházíme:

  • plicae transversales recti – uprostřed délky ampuly, obvykle tři:
  1. horní a dolní řasa – vyvstává od levé stěny;
  2. Kohlrauschova řasa – prostřední, začíná od pravé stěny;
  • linea anorectalis – hranice ampulární části rekta a análního kanálu, jde napříč rektem při hrotu kostrče.

V canalis analis nacházíme:

  • columnae anales – podélné řasy, 6–10 ks po obvodu kanálu;
  • sinus anales – vklesliny mezi dolními konci columnae anales;
  • valvulae anales – slizniční řasy ve tvaru příčných obloučků, kaudálně zakončují sinus anales;
  • zona haemorrhoidalis – pás sliznice ve výši columnae et sinus anales, podložený plexus venosus rectalis a m. sphincter ani internus;
  • epitel sliznice rekta v ampule jednovrstevný cylindrický, schopnost vstřebávat (čípky);
  • četné Lieberkühnovy krypty – množství pohárkových buněk;
  • glandulae anales – slizniční žlázy v místě sinus anales, každá šest tubulů, ústí do análních krypt, secernují hlen;
  • slizniční vazivo – obsahuje folliculi lymphatici solitarii;
  • lamina muscularis mucosae – silná;
  • změna epitelu v průběhu canalis analis – epitel jednovrstevný cylindrickývícevrstevný dlaždicovitý nerohovějící;
  • pecten analis – světlejší pás sliznice navazující na valvulae anales, vícevrstevný dlaždicovitý epitel nerohovějící, podslizniční vazivo hustší a pevnější;

Podslizniční vazivo rekta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vysoké a řídké → sliznice se může svou vahou a s pohybem obsahu posouvat kaudálně až vyhřezne z řitního otvoru (prolaps sliznice).

Svalovina rekta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zevní podélná vrstva souvislá jako plášť rekta, do něhož se rozšířily a zesílily všechny tři taenie;
  • cirkulární vrstva hladké svaloviny zesílena v horních třech čtvrtinách análního kanálu, v rozsahu zona haemorrhoidalis, valvulae anales, pecten analis – tvoří zde musculus spincter ani internus – končí těsně nad linea anocutanea;
  • ke svalovině rekta se od hráze přikládá musculus sphincter ani externuspříčně pruhovaná svalovina.

Povrchová vrstva rekta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • peritoneum – obaluje rektum na přechodu z esovité kličky zcela, někdy tvoří i krátké mesorectum;
  • pak se rektum zanořuje pod peritoneum malé pánve;
  • spojení peritonea se stěnou rekta sahá nejkaudálněji na přední straně rekta – u ženy do výše Kohlrauschovy řasy, u muže o něco výše – odtud peritoneum přechází u muže na vesica urinaria, u ženy na uterus;
  • vznikají tak hlubší prohbí peritonea:
  • recessus pararectales – mírné vklesliny nástěnného peritonea po stranách rekta;
  • od zanoření pod peritoneum povrch rekta pokryt vazivovou adventicií (fascia recti).

Syntopie rekta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nad úrovní diaphragma pelvis se rektum stýká:

  • vzadu: s obratli S3–S5 + kostrčí prostřednictvím řídkého vaziva – je s nimi spojeno pomocí hladkého svalu musculus rectococcygeus a ligamentum anococcygeum;
  • vpředu u ♂: se zadní stěnou močového měchýře a s vesiculae seminales prostřednictvím septum rectovesicale;
  • vpředu u ♀: se zadní stěnou vaginy prostřednictvím septum rectovaginale – zesiluje perineální klín;
  • boční plochy rekta – obráceny proti musculus levator ani.

Pod a v úrovni diaphargma pelvis se rektum stýká:

  • vzadu – s vazivem před kostrčí a pod hrotem kostrče, v místě ligamentum anococcygeum;
  • vpředu – se svaly hráze, před rektem – mezi ním a vaginou – u ženy perineální klín;
  • po stranách musculus sphincter ani externus – tukem vyplněné jámy – fossa ischiorectalis dextra et sinistra.

Anus – řitní otvor[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zevní ukončení canalis analis;
  • lemován kůží – více pigmentovaná, stažená a složená v radiární řasy činností svěračů;
  • crena ani – vkleslina v místě řitního otvoru, zakrytá okraji hýždí, v těsném okolí anu silnější chlupy;
  • glandulae circumanales – apokrinní potní žlázy tvořící prstenec kolem řitního otvoru;
  • ligamentum anococcygeum – tuhá vaz. destička spojující v mediánní rovině stěnu análního kanálu s kostrčí;
  • mechanismus análního uzávěru – způs. svěrači + svalovinou pánevního dna.

M. sphincter ani internus – zesílená hladká cirkulární svalovina análního kanálu, prstenec od linea anocutanea kraniálně ke columnae anales.

M. sphincter ani externus – svěrač z příčně pruhované svaloviny, zvenčí obemyká musculus sphincter ani internus, zdola přiložený k musculus levator ani, má tři části:
1. pars profunda

  • hluboká složka svalu, uložená nejkraniálněji;
  • těsně pod průchodem rekta skrze diaphragma pelvis;
  • vzadu a laterálně ve styku s musculus puborectalis – součástí dna pánevního (musculus levator ani);
  • mediální svalová vlákna – cirkulární;
  • laterální svalová vlákna – dopředu otevřená vidlice, fixována k hiatus urogenitalis;
  • spolu s musculus puborectalis tvoří nejdůležitější složku uzávěrového mechanismu konečníku – funkční označení musculus compressor recti.

2. Pars superficialis;

  • převážně cirkulárně uspořádaná vlákna zakotvená vpředu na centrum tendineum perinei, vzadu na ligamentum anococcygeum, smrštěním zužuje anální kanál.

3. Pars subcutanea;

  • podkožní prstenec svalových vláken;
  • fixovaný pruhy vaziva a hladké svaloviny ke kůži okolo análního otvoru, kterou svým smrštěním vtahuje a zřasuje;
  • jeho funkční složkou m. corrugator ani.

M. puborectalis – součást svalstva dna pánevního, odstupuje po obou str. symfýzy, jde podél hiatus urogenitalis zevně od musculus levator prostatae (m. puboprostaticus) muže nebo musculus pubovaginalis ženy, zezadu obemyká anální kanál v úrovni pars profunda m. sphincter ani externus, vytváří musculus compressor recti.

  • Inervace svaloviny: nervus pudendus, složky z musculus levator ani – přímo z plexus sacralis (S3–S4).

Defekace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • faeces přechází z colon sigmoideum do rekta → roztažení ampuly → reflex uvolnění musculus sphincter ani internus;
  • reflexní stažení musculus sphincter ani externus a musculus puborectalis, činnost břišního lisu → vypuzení obsahu;
  • gastrokolický reflex – rovněž roztažení žaludku potravou může vyvolat kontrakci colon sigmoideum.

Hmatné útvary při vyšetření per rectum[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vyšetření per rectum.
  • kontrahovaný musculus sphincter ani externus;
  • musculus sphincter ani internus;
  • pružné zúžení v místě průchodu rekta skrze diaphragma pelvis;
  • rozšíření do ampulla recti;
  • kostrč (směrem dozadu);
  • spinae ischiadicae (laterálně).

Kromě toho navíc:


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.