Srdeční revoluce

Z WikiSkript

Srdeční revoluce popisuje jeden srdeční cyklus, ve kterém se pravidelně střídá systola (stah myokardu) a diastola (uvolnění myokardu). Jednotlivé fáze jsou charakterizovány tlakovými a objemovými změnami v komorách.

Fáze srdeční revoluce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pracovní diagram levé komory

Plnící fáze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zahrnuje systolu síní a pozdní diastolu komor, kdy se komory plní krví. Tlak v komorách se (téměř) nemění, objem roste. Nitrokomorový tlak během této fáze klesne až k nule (diastolický tlak komor), při plnění mírně stoupá (až k 16 mmHg[1] – konečný (end)diastolický tlak v levé komoře). Krev je poháněna vlivem setrvačnosti krevního proudu a pozitivního tlaku v síních (nejvíce 16 mmHg) do komor (tlak klesá téměř k nule). Nastávají zde tři po sobě jdoucí fáze:

  1. fáze rychlého plnění komor (nahromaděná krev ze síní v krátké době náhle proudí do komor),
  2. fáze pomalého plnění komor (krev ze žil teče přes síně a otevřené cípaté chlopně rovnou do komor),
  3. systola síní.

Tím je přečerpána krev ze síní do komor, končí komorová diastola a začíná další fáze. Za normálních okolností se systola síní podílí na plnění komor jen málo (asi 8 %). Na významu však získává při zvýšené srdeční frekvenci, kdy se diastola zkracuje a bez systoly síní by nedošlo k dostatečnému naplnění komor. Trvá 400–500 ms[1].

Fáze izovolumické kontrakce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Objem komor se nemění, zvyšuje se intraventrikulární tlak. Jde o první část systoly komor. Dochází ke kontrakci myokardu. Začátek kontrakce se na záznamu EKG projeví jako vrchol kmitu R. Uzavírají se cípaté chlopně, což slyšíme jako systolickou ozvu. Zavřené jsou i semilunární chlopně. Tlak v komoře dále narůstá vlivem stahu myokardu okolo nestlačitelné kapaliny. Doba trvání fáze 60 ms[1].

Ejekční fáze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tlak v komorách se nemění, objem se zmenšuje. Závěrečná část systoly komor. Nastává, když tlak v komoře přesáhne diastolický tlak v aortě (80 mmHg[1]) a plicnici (10 mmHg[1]).Semilunární chlopně se otevřou a obsah komor je vypuzován do tepen. Maximum tlaku v levé komoře je 120–140 mmHg (při zátěži až 300 mmHg), v pravé 20–30 mmHg[1]. Objem komor je vypuzením tepového objemu na minimální hodnotě. Po dosažení nižší hodnoty tlaku v komorách než tepnách se semilunární chlopně uzavírají. Doba trvání fáze 200 ms[1]. Důležitým pojmem je ejekční frakce: EF = TO / KDO[2] (tepový objem/konečný diastolický objem). Poukazuje na mechanické funkce levé komory, fyziologicky je EF větší než 60 %[1].

  • Při vypuzování krve z komor do aorty můžeme popsat dvě fáze: nejdříve jde o vypuzování rychlé – tzv. fáze rychlého vypuzování, poté zpomaluje – tzv. fáze pomalého vypuzování.

Fáze izovolumické relaxace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nastává poté, co komorový stah dosáhl vrcholu. Intraventrikulární tlak postupně klesá, semilunární chlopně se uzavírají. Jakmile se uzavřou, tlak v komorách začíná prudce klesat, aniž by se měnil objem komor. Trvá 50 ms[1] a končí, když tlak v komorách klesne pod tlak v síních (cípaté chlopně se otevřou a nastává další plnící fáze).

Kontrakce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Frankův-Starlingův mechanismus.

Myokard je svou mechanikou kontrakce podobný kosternímu svalu. U srdce probíhá izotonická kontrakce (napětí se nemění, ale zkracuje se délka svalu) – změna v objemech komor při stejné síle kontrakce a izovolumická kontrakce – změna síly kontrakce komor při stejné objemové náplni. Rozlišujeme dva typy zátěží:

  • afterload (dotížení) – zátěž pro myokard při přechodu z izovolumické kontrakce na izotonickou kontrakci (tlak k otevření semilunárních chlopní),
  • preload (předtížení) – zátěž relaxovaného myokardu, která určuje jeho počáteční délku pro začátek kontrakce (tlak na konci plnění).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 211-215. ISBN 978-80-247-3068-4.
  2. TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 240. ISBN 80-247-0512-5.

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 239-245. ISBN 80-247-0512-5.