Takrolimus
| Takrolimus | |
Takrolimus | |
| L04AD02 | |
 | |
| Eliminace | Téměř výhradně žlučí |
|---|---|
| Indikace | Profylaxe akutní rejekce po orgánových transplantacích, druhá volba při léčbě atopické dermatitidy |
| Kontraindikace | Hypersenzitivita |
| Interakce | Další látky ovlivňující funkci CYP3A4 |
| Chemická struktura | C44H69NO12 |
Takrolimus je imunosupresivum ze skupiny inhibitorů kalcineurinu. Jedná se o lipofilní látku s úzkým terapeutickým rozmezím. Vyžaduje pečlivé terapeutické monitorování.[1] Do stejné skupiny řadíme i cyklosporin A.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
Takrolimus se používá k profylaxi akutní rejekce po transplantaci solidních orgánů. Je základní součástí udržovací imunosuprese, obvykle v kombinaci s mykofenolát mofetilem a kortikosteroidy. [2]
Dále se využívá v dermatologii jako léčivo druhé volby pro terapii atopické dermatitidy, pokud léčba kortikoidy nepřinese kýžený efekt.[2]
Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]
Účinek spočívá v inhibici kalcineurinu, což je klíčový enzym v aktivaci T-lymfocytů. Takrolimus se intracelulárně váže na imunofilin FKBP12, přičemž vzniklý komplex inhibuje kalcineurin, Ca2+/kalmodulin-dependentní fosfatázu. Tím dochází k narušení kalciem zprostředkovaného přenosu signálu vedoucího k aktivaci transkripčních faktorů zodpovědných za expresi genů pro cytokiny. Výsledkem je zejména snížení syntézy interleukinu-2 a potlačení aktivace a proliferace T-lymfocytů.
Farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]
Takrolimus se po perorálním podání vstřebává v gastrointestinálním traktu. Jeho biologická dostupnost je výrazně variabilní v důsledku presystémového metabolismu ve střevní stěně a játrech a aktivity transportéru P-glykoproteinu.[1][3] Absorpce může být ovlivněna potravou a funkcí gastrointestinálního traktu.[3]
Distribuce takrolimu je charakterizována výraznou vazbou na erytrocyty a plazmatické bílkoviny, což vede k variabilitě měřených koncentrací.[3]
Metabolismus probíhá převážně prostřednictvím některých izoforem cytochromu P450 (CYP3A4 a CYP3A5) v játrech a střevě. Genetické polymorfismy těchto enzymů jsou proto významným zdrojem interindividuální variability clearance takrolimu.[1][3] Současně takrolimus cytochrom P450 inhibuje, a tedy zpomaluje odbourávání jiných látek.
Eliminace probíhá převážně žlučí. Exkrece ledvinami je minimální, a proto renální insuficience zásadně neovlivňuje farmakokinetiku.[1][3]
Vzhledem k velké variabilitě farmakokinetiky takrolimu je nutné monitorovat jeho plazmatické hladiny.[1][3]
Lékové formy[upravit | editovat zdroj]
Takrolimus je dostupný v perorálních lékových formách s okamžitým i prodlouženým uvolňováním. Klasická forma (Prograf®) se podává obvykle dvakrát denně, zatímco modifikované formy s prodlouženým uvolňováním umožňují podávání jednou denně (Advagraf®). Pro lokální aplikaci v dermatologii se vyrábí monohydrát takrolimu ve formě masti.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e VIKLICKÝ, Ondřej. Imunosuprese po transplantaci ledviny. Prakt. lékáren [online]. 2010, roč. 6, no. 2, s. 84-86, dostupné také z <https://www.solen.cz/artkey/lek-201002-0006_Imunosuprese_po_transplantaci_ledviny.php>. ISSN 2788-1717.
- ↑ a b PATEL, P a P ROUT. Tacrolimus [online]. StatPearls Publishing, ©2026. Poslední revize 2026-01-31, [cit. 2026-03-21]. In: StatPearls [Internet]. Treasure Island (FL). <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK544318/>.
- ↑ a b c d e f SIKMA, M A, E M VAN MAARSEVEEN a E A VAN DE GRAAF, et al. Pharmacokinetics and Toxicity of Tacrolimus Early After Heart and Lung Transplantation. Am J Transplant [online]. 2015, vol. 15, no. 9, s. 2301-13, dostupné také z <https://doi.org/10.1111/ajt.13309>. ISSN 1600-6135 (print), 1600-6143.
