Interleukiny

Z WikiSkript

Účinky cytokinů

Humorální signální molekuly, kterými mezi sebou komunikují buňky imunitního systému, se nazývají cytokiny. Velmi významnou skupinu cytokinů tvoří interleukiny (IL). Jedná se nejčastěji o krátké peptidové řetězce. Jejich účinky jsou jak autokrinní, parakrinní tak i endokrinní. Slouží jako humorální komunikace mezi buňkami specifické imunity a přirozené imunity. Jsou produkovány nejvíce helperskými T-ly, APCs a makrofágy.

Přehled funkcí[upravit | editovat zdroj]

Interleukiny zastávají velmi rozličné funkce. Přehled těch nejdůležitějších je v tabulce.

IL-1 zahajuje zánětlivou odpověď (horečka), aktivuje ostatní buňky
IL-2 aktivuje T-lymfocyty a B-lymfocyty, makrofágy, neutrofily
IL-3 podporuje proliferaci bílé krevní řady (myeloidní a lymfoidní progenitorové buňky) – viz CSF
IL-4 podpora Th2-ly subsetu, maturace plazmatických buněk a přepnutí tříd protilátek
IL-5 podpora proliferace a diferenciace eosinofilů a T-ly
IL-6 systémová zánětlivá odpověď (horečka), podpora T-ly, B-ly
IL-7 proliferace a diferenciace lymfoidních buněk v thymu
IL-8 chemotaktické účinky
IL-10 tlumení zánětlivé odpovědi, podpora Th2-ly subsetu
IL-12 zvyšování cytotoxicity (NK buňky, Th1-ly, makrofágy, neutrofily)
IL-13 útlum zánětlivé reakce, inhibice produkce cytokinů


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0972-X.