Vyšetřovací metody v urologii

From WikiSkripta

Fyzikální vyšetření[edit | edit source]

  • Mimo klasické vyšetření je třeba zmínit:
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fyzikální vyšetření.

Vyšetření moči[edit | edit source]

  • způsoby odběru moči:
    • první proud moči – pro průkaz parazitů;
    • střední proud moči − nejvyšší přípustná bakteriurie do 105/ml;
    • poslední proud moči – při diagnostice prostatitidy;
    • katetrizace močového měchýře − nejvyšší přípustná bakteriurie do 103/ml;
    • suprapubická punkce − nejvyšší přípustná bakteriurie je 0 (moč je sterilní).

Vyšetření uretrálního a prostatického sekretu, spermatu[edit | edit source]

  • uretrálního sekret − při podezření na uretritidu, je indikováno mikroskopické a kultivační vyšetření
  • prostatický sekret − po 2–3 denní sexuální abstinenci, prostatický sekret získáme prostatickou masáží
  • vyšetření spermatu − doporučuje se 2–3 denní pohlavní abstinence, lze indikovat mikrobiologické a kultivační vyšetření
  • při podezření na trichomoniázu, bilharziózu lze odeslat materiál na parazitologické vyšetření [1]

Cytologie[edit | edit source]

Cytologické vyšetření slouží k cytologickému vyšetření buněk obsažených ve vymočené moči, ve výplachové tekutině (fyziologickým roztokem z močového měchýře nebo ledvinné pánvičky) anebo tekutině získané punkcí (např. z renální cysty). Uplatňuje se hlavně v uroonkologii jak ve screeningu, tak především při monitorování nemocných s nádory z přechodného epitelu.

Provedení[edit | edit source]

Čerstvě získaný materiál se pokud možno ihned centrifiguje při 1500–3000 otáčkách za minutu v kyvetě a barví se metodou podle Papanicolaua. Posuzuje se architektonika buněk, jádra a nukleární atypie (mnohočetné výrazné nukleoly, tvarové a strukturální odchylky jádra).

Výsledky:

  • PAP 1–2 − negativní nález, ale dobře diferencovaný karcinom nízkého stupně malignity může být;
  • PAP 3 − suspektní nález;
  • PAP 4–5 − pozitivní nález.
IVU: zobrazení močových cest zhruba 3 minuty po podání kontrastní látky

Zobrazovací metody[edit | edit source]

  • Ultrasonografie – metoda první volby;
    • lze zobrazit skoro vše, výjimku tvoří močovod, který je obtížně zobrazitelný celý;
    • lze provádět přes rektum − transrektální ultrasonografie (TRUS);
    • nálezy:
      • konkrementy − mají akustický stín;
      • tumory − nemají akustický stín;
      • hydronefróza − rozšíření kalichopánvičkového systému;
        • pro terapii je důležitý stav ledviny (zjišťuje se pomocí IVU, viz dále) − pokud je funkční, provádí se pyeloplastika, pokud ne, je indikována nefrektomie.
  • Magnetická rezonance
  • Radiodiagnostická vyšetření
    • mikční cystouretrografie − určen zejména k zhodnocení patologií močového měchýře;
    • mikční uretrocystografie − indikováno při podezření na striktury uretry, sklerózy hrdla močového měchýře;
    • intravenózní vylučovací urografie (IVU) − hodnotí morfologické a funkční změny ledvin a vývodných močových cest, zejména kalichopánvičkového (KP) systému a močovodů; [1]
    • ascendentní pyelografie − používá se, jen pokud ostatní neinvazivní metody nepřinesou dostatek informací
    • angiografie
    • intervenční metody − perkutánní nefrostomie, stenty atd. [1]
    • nativní nefrogram (nativní snímek břicha vleže)
      • indikována při litiáze (senzitivita ale pouze 45–70%!), méně při tumorech nebo tuberkulóze; [1]
      • urátové konkrementy nejsou kontrastní − pak je indikováno CT vyšetření (CT vyšetření má vyšší radiační zátěž než nativní nefrogram)
Postup vyšetření při podezření na konkrement:
  1. Anamnéza, fyzikální vyšetření (tapottement pozitivní v 95 % případů);
  2. Ultrasonografie (obtížně postihneme konkrement ve střední části močovodu);
  3. Nativní nefrogram, lépe intravenózní vylučovací urografie (neprovádět při akutních potížích);
  4. CT vyšetření. [2]
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Radiodiagnostické vyšetření vývodných cest močových.
  • Radionuklidová vyšetření
    • dynamická scintigrafie ledvin (nefrografie)
      • furosemidový test − použití u obstrukční uropatie, pokud nedojde při dynamické scintigrafii ledvin k vyprázdnění pánviček do konce vyšetření;
    • statická scintigrafie ledvin − určena pro zhodnocení funkční renální masy (pyelonefritida, jizvy a relativní funkce ledvin);
    • radionuklidová mikční cystografie − pro sledování dětí s vezikoureterálním refluxem;
    • scintigrafie skrota − při otoku a/nebo bolesti v oblasti varlat (odliší akutní torsi varlete od akutního zánětu).[1]
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Radionuklidová vyšetření ledvin.

Odkazy[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  • VAL´OVÁ, Z. Základní vyšetřovací postupy v urologii [přednáška k předmětu Urologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF UK]. Praha. 9.12.2013. 

Použitá literatura[edit | edit source]

  • HANUŠ, Tomáš. Urologie. 1. vydání. V Praze : Triton, 2011. 207 s. s. 18. ISBN 978-80-7387-387-5.

Reference[edit | edit source]

  1. a b c d e HERÁČEK, Jiří a Michael URBAN, et al. Urologie pro studenty [online]. Androgeos, ©2013. Poslední revize Verze 2.0 [2013], [cit. 2013-12-12]. <http://www.urologieprostudenty.cz>.
  2. VOBOŘIL, Vladimír. Diagnostika a léčba urolitiázy. Practicus [online]. 2012, roč. 11, vol. 2, s. 7-10, dostupné také z <http://www.practicus.eu>. ISSN 1213-8711.