Konkrementy
Konkrementy jsou pevné útvary („kameny“) vznikající v orgánových vývodech, zejména v místech jejich rozšíření (žlučník, pánvička ledvinná, močový měchýř aj.). Konkrementy se mohou v organismu vyskytovat v různém počtu (jednotlivě, mnohočetně). Jejich velikost může být v rozsahu zrnka písku až předmětu několikacentimetrové velikosti. Jejich chemické složení je závislé na místě kde vznikají.
Litiáza je definována přítomností kamenů v organismu. Je známo několik typů litiáz dle místa kde se konkrementy vyskytují.
Pravé konkrementy[edit | edit source]
- Cholelithiasis (žlučové kameny) – cholecystolithiasis + choledocholithiasis – postihuje hlavně ženy;
- Choledocholithiasis – vývodné cesty žlučové (v ductus choledochus);
- Nephrolithiasa – v pánvičce ledvinné;
- Urolithiasis (močové kameny) – pyelolithiasis + ureterolithiasis + urocystolithiasis – především u mužů;
- Pancreatolithiasa – vývodní cesty slinivky břišní;
- Sialolithiasis – slinivka břišní, slinné žlázy;
- Prostatolithiasa – prostata.
Tvar konkrementu bývá kulovitý nebo elipsovitý, je-li uložen volně. Pokud útvar zcela vyplňuje dutinu, v níž vznikl, kopíruje také její tvar. Vyskytuje-li se v jedné dutině více kamenů tlačících na sebe plochami v kontaktu, dojde k oploštění kamenů, vzniku tzv. facetovaných konkrementů.
Složení močových kamenů[edit | edit source]
- Uricit – kyselina močová,
- whewellit – šťavelan vápenatý·H2O,
- weddellit – šťavelan vápenatý·2H2O,
- apatit – fosforečnan vápenatý,
- dahllit – karbonátapatit,
- brushit – hydrofosforečnan vápenatý·2H2O,
- struvit – fosforečnan hořečnato-amonný·6H2O[1].
Nepravé konkrementy[edit | edit source]
- Zahuštěný obsah:
- koprolith – střevo, zejména apendix a divertikly;
- corpora amylacea – prostata, plíce, mozek – koncentricky vrstvená tělíska (jódem se barví modrozeleně, podobně jako škrob, PAS+), vznikají kondenzací bílkovin z prostatického sekretu na povrchu odloupaných epitelií.
- Cizí tělesa:
- Mikroskopické zvápenatění cév:
- psammomatosní tělíska (kalkosferity, dystrofické zvápenatění).
Vznik konkrementů a jeho příčiny[edit | edit source]
- Látka, z níž je konkrement složen, se označuje jako kamenotvorná.
- Za normálních podmínek je tato látka dispergována v roztoku a ochranný koloid brání precipitaci.
- Při kondenzaci koloidu dochází k přesycení roztoku a kamenotvorná látka precipituje z roztoku za vzniku konkrementu.
- Ke kondenzaci koloidu dochází na jakékoli smáčivé ploše (normální sliznice vývodných cest se považuje za nesmáčitelnou) – např. cizí těleso, nekrotická tkáň, odloupané epitelie, koagulum, shluk bakterií či vajíčka parazitů atd.
- Sám vytvořený konkrement pak představuje smáčivý povrch a na jeho povrchu se usazují další vrstvy, čímž se konkrement zvětšuje.
- Příčiny vzniku konkrementů
- Zvýšená koncentrace kamenotvorné látky (diatézové konkrementy);
- porucha koloidního prostředí (zánětlivé konkrementy);
- změna pH prostředí.
Zvýšení koncentrace kamenotvorné látky[edit | edit source]
Zvýšení koncentrace látky indukující tvorbu kamenů je způsobeno většinou endogenně (poruchami metabolismu – diatézy), ale mohou se účastnit i faktory exogenní (dehydratace se zahuštěním moči při urolitiáze, strava s nadbytkem cholesterolu při cholelitiáze, zvýšená tvorba bilirubinu při hemolýze).
- Cholelithiasis – cholesterolové a pigmentové (černé a hnědé) kameny.
- Urolithiasis – konkrementy oxalátové, urátové, xanthinové, cystinové, fosfátové, kalciové.
Porucha koloidního prostředí[edit | edit source]
Vzniká při zánětu buď smísením koloidu s exsudátem nebo vlivem odloupaných epitelií, bakteriálních kolonií, nekrotické tkáně apod., jež představují smáčivý povrch.
- Smíšené kameny ve žlučníku.
Změna pH prostředí[edit | edit source]
- Dochází při ní ke změně rozpustnosti kamenotvorných látek.
- Nejčastěji při urolitiáze, způsobené ascendentní infekcí bakteriemi (zvl. rod Proteus), štěpícími močovinu za vzniku amoniaku (alkalizace prostředí – zvýšení rozpustnosti urátů, snížení rozpustnosti solí kalcia – v zánětlivě změněných močových cestách jsou konkrementy složené z fosforečnanu a uhličitanu vápenatého).
- Často dochází naopak ke vzniku infekce v důsledku diatézové urolitiázy – pak se mohou vápenaté soli usazovat na jiná jádra (např. urátové) a vznikají kameny smíšené.
Komplikace konkrementů[edit | edit source]
Obecně se projevy a komplikace konkrementů v organismu označují jako litiáza.
- ucpání dutiny, v níž vznikly – městnání obsahu (cholestáza, hydronefróza), možnost ascendentní infekce –hnisavá cholangiitis až jaterní absces při cholelitiáze, hnisavá pyelonefritida při urolitiáze,
- tlaková nekrosa sliznice – časté jsou dekubity ve žlučníku a žlučových cestách, vznik vředu – perforace – vznik chemické peritonitidy, případně penetrace (průnik vazivovými adhezemi do okolních orgánů – žlučníkový kamének se může dostat do tenkého střeva, uvízne v ileocekálním ústí a způsobí ileus),
- vznik koliky (renální kolika, žlučníková kolika, střevní kolika) – peristaltikou se mohou konkrementy dostat do úzkých vývodů a úplně je zablokovat. Kolika je záchvatovitá bolest, podmíněná střídáním kontrakce a relaxace hladké svaloviny, jejímž cílem je překonat překážku.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Reference[edit | edit source]
- ↑ BARTONÍČKOVÁ, K. Urolitiáza. Postgraduální medicína [online]. 2006, roč. -, vol. 2, s. -, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/urolitiaza-172263>.
Zdroj[edit | edit source]
- PASTOR, J. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 17.08.2009]. <https://www.freewebs.com/langenbeck/>.
Použitá literatura[edit | edit source]
- STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Olomouc : Epava, 2001. 338 s. ISBN 80-86297-06-3.