Všeobecná stavba autonómneho nervového systému

Z WikiSkript

(přesměrováno z ANS)

Sympatikus (červená) a parasympatikus (modrá)

Autonomní nervový systém (ANS) zahrnuje neurony centrálního a periferního nervstva. Název autonomní nervstvo poukazuje na nezávislost jeho funkcí na centrálním nervovém systému (ANS pracuje reflexivně, není ovladatelný naší vůlí). Činnost systému ovlivňuje základní životní funkce spojené s přijímáním potravy, cirkulací, metabolismem a funkcemi spojenými s udržením života. ANS je označovaný jako vegetativní nervový systém (zejména v starší literatuře).

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Funkcí ANS je regulace vnitřního prostředí organismu, zabezpečování správného fungování a činností vnitřních orgánů, inervace hladkého svalstva, srdce, cév a žláz. Autonomní neuropatie (kardiovaskulární autonomní neuropatie, gastrointestinální, atd.) může způsobovat poruchy funkce ANS.

Uspořádání do řetězce senzitivní neuron — interneuron — motorický neuron.

Struktury tvořící ANS sa nacházejí jednak ve specializovaných útvarech – gangliích, truncus sympathicus a autonomních nervových pletení vnitřních orgánů, poté v CNS v mozku a míše, kde jsou eferentní neurony a také v periferním NS v orgánech a tkáních.

Eferentní neuron nekomunikuje s cílovým orgánem nebo tkání přímo, ale přes nejméně jeden vsunutý neuron.

Stavba[upravit | editovat zdroj]

Mateřské buňky autonomního (vegetativního) nervového systému sa nacházejí v buněčných shlucích ganglií mozku a míchy. Nervy ANS jsou tvořené minimálne dvěma neurony. Nervy tvoří visceromotorické systémy, které začínají v CNS. Na rozdíl od somatomotorických nervů neputují z CNS přímo, ale jsou v průběhu dráhy přepojované na další neurony v gangliích. Proto existují tzv. pregangliové neurony, které jdou do ganglia a postgangliové neurony jdoucí z ganglia dále, k ďalšímu neuronu nebo do inervované tkáně.

Dělení[upravit | editovat zdroj]

Autonomní nervovou soustavu rozdělujeme na dvě funkční skupiny:

  • sympatikus (pars sympathica) – připravuje organizmus k útoku, obraně nebo k útěku
  • parasympatikus (pars parasymphatica) – udržuje organizmus v klidu při oddychu a trávení
  • ENS – enterický nervový systém – ale to je spíše samostatný systém


Pars sympathica má jadrá v CNS, které tvoří nucleus intermediolateralis po stranách pátěře v rozmezí segmentů C8 – L3 (proto označujeme sympatikus jako thorakolumbální systém).

Pars parasymphatica má jadra v CNS v blízkosti hlavových nervů (tzv. hlavový parasympatikus) a v nucleus intermediolateralis po stranách pátěře v rozmezí segmentů S2 – S4 (tzv. sakrální parasympatikus). Proto parasympatikus označujeme ako kraniosakrálí systém.

Kromě sympatiku a parasympatiku existuje ješte další, třetí složka ANS – enterický (intramurální) systém. Enterický systém se skládá z nervových pletení a malých ganglií ve stěně orgánů trávicí trubice, přibližně od kardie žaludku k hornímu okraji vnitřního svěrače anu. Řídí svalové napětí (tonus) a pohyby stěn trávicí trubice a sekreční aktivitu jejich žlá. Po přerušení sympatických a parasympatických vláken velká čast funkcí enterického systému zůstává zachována. Je to díky tomu, že pouze malá čast neuronů enterického systému je přímo inervovaná vlákny sympatiku a parasympatiku.

Porovnání sympatiku a parasympatiku[upravit | editovat zdroj]

Na většinu orgánů působí sympatikus a parasympatikus antagonistický (protichůdně). Např. sympatikus zvyšuje výkon srdce, parasympatikus ho snižuje. Sympatikus zvyšuje teplotu těla, parasympatikus ji snižuje. Naopak parasympatikus zvyšuje sekreci žláz a pohyb trávící trubice a sympatikus zase působí tlumivě.

Základní neurotransmiter pregangliového neuronu sympatiku i parasympatiku je acetylcholin, neurotransmiterem postgangliového sympatiku je noradrenalin a postgangliový neurotransmiter parasympatiku je acetylcholin.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.

UŠÁKOVÁ, Katarína, et al. Biológia pre gymnáziá 6. 3. vydání. 2010. ISBN 9788080912178.

PETROVICKÝ, Pavel, et al. Klinická neuroanatomie CNS s aplikovanou neurologií a neurochirurgií. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-039-3.